Tichá pošta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o dětské hře. Další významy jsou uvedeny v článku Tichá pošta (rozcestník).

Tichá pošta (též telefon) je společenská hra, při které si jednotliví hráči šepotem předávají zprávu, která je většinou kvůli přeslechnutím či nedorozuměním zkomolená.[1] Označení tichá pošta se používá přeneseně pro situace, kdy se nepřesným či tajným několikanásobným předáváním informace šíří dezinterpretace původní zprávy či se tak označuje rychlé neoficiální šíření informací.[2]

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

Hráči sedí v kruhu či v řadě za sebou. První si vymyslí nějakou zprávu a pošeptá ji sousedovi, který ji pošeptá dalšímu kolegovi, což pokračuje, než zpráva tiché pošty dorazí k poslednímu hráči. Poslední hráč vysloví zprávu, která k němu dorazila a startující hráč poví, co ve skutečnosti řekl. Většinou je výsledná zpráva značně zkomolená, což je zdrojem zábavy.[3]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

V psané variantě tiché pošty první hráč na papír nakreslí či dostane nakreslený obrázek, který překreslí prsty na záda svému sousedovi. Ten tuto grafickou zprávu předá dál. Na konci se porovnají původní a s nově nakresleným obrázkem.[4] Další varianta spočívá ve vyprávění příběhu, který si první hráč vymyslí a pošeptá ji druhému, který obsah sdělení předá svému nejbližšímu kolegovi. Cílem hry je zachovat smysl příběhu a co nejvíce informací z něj.[5]

Název hry[editovat | editovat zdroj]

V češtině se nejčastěji používá označení tichá pošta. Objevuje se i varianta telefon či fax[4]. V Británii je hra známá pod názvem Číňanka (případně čínské šeptání.[1]), toto pojmenování je odrazem domněnky Američanů a Evropanů, že čínština je nesrozumitelná.[6] Ve Spojených státech se nazývá telefon, v Turecku „od ucha k uchu“,[7] v polštině hluchý telefon.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Používá se kromě zábavy rovněž ke vzdělávacím účelům – například při výuce cizích jazyků[8] či k vysvětlení šíření pověstí, fám či různých nedorozumění. Též se používá ve školách k nácviku týmové spolupráce, kdy hrají dvě či více družstev, kdo dříve a přesněji přenese danou zvukovou či obrazovou zprávu.[4] V mateřských školách se využívá k logopedickým cvičením či ke zvýšení citlivosti na dotyk.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Chinese whispers [online]. TheFreeDictionary, 2014, [cit. 2014-03-24]. Dostupné online.  
  2. BEDNÁŘ, Vojtěch. Virální šeptanda. Lupa.cz [online]. 2010-06-07 [cit. 2014-03-24]. Dostupné online.  
  3. CHINESE WHISPERS GAME [online]. CHINESE WHISPERS, 2013-12-13, [cit. 2014-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c SKÁCELOVÁ, Lenka. Metodika práce s dětmi na 1. stupni ZŠ. Praha : TOGGA, 2012. 43 s. PDF. Dostupné online. ISBN 978-80-247-4763-7. Kapitola Fax (tichá pošta), s. 30.  
  5. Derivovaná tichá pošta [online]. Hranostaj.cz, 2006-05-05, [cit. 2014-03-24]. Dostupné online.  
  6. BALLASTER, Rosalind. Fabulous Orients: fictions of the East in England, 1662–1785. Oxford : Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-926733-2. S. 202–203. (anglicky) 
  7. GLEICK, James. Informace : historie, teorie, záplava. Praha : Dokořán, Argo, 2013. 396 s. (Zip) ISBN 978-80-7363-415-5. S. 112.  
  8. HLADÍK, Petr. 111 her pro atraktivní výuku angličtiny. Praha : Grada, 2013. 141 s. ISBN 978-80-247-4763-7. Kapitola 24. Tichá pošta, s. 39.  
  9. KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi : význam hry : role pedagoga : cíl hry : soubor her. Prah : Grada Publishing, 2005. 184 s. ISBN 0-247-0852-3. Kapitola Tichá pošta, s. 99.