Tia Hellebautová
| Tia Hellebautová | |
|---|---|
 Tia Hellebautová v roce 2008 | |
| Osobní informace | |
| Narození | 16. února 1978 (46 let) Antverpy |
| Stát |  Belgie |
| Výška | 182 cm |
| Kariéra | |
| Disciplína | skok do výšky, pětiboj |
| Účasti na LOH | 2004, 2008, 2012 |
| Účasti na MS | 2001, 2003, 2005, 2007 |
| Účasti na ME | 2006, 2010 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Atletika na LOH
| ||
| zlato | Peking 2008 | skok do výšky |
| Mistrovství Evropy v atletice | ||
| zlato | Göteborg 2006 | skok do výšky |
| Halové MS v atletice | ||
| zlato | Valencie 2008 | pětiboj |
| Halové ME v atletice | ||
| zlato | Birmingham 2007 | skok do výšky |
Tia Hellebautová (* 16. února 1978, Antverpy) je belgická atletka, olympijská vítězka, mistryně Evropy a halová mistryně Evropy ve skoku do výšky. Je také halovou mistryní světa v pětiboji (60 m přek., skok do výšky, vrh koulí, skok daleký, běh na 800 metrů).
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Její specializací v začátcích kariéry byl především atletický víceboj. První výrazný úspěch zaznamenala v roce 1999 na ME do 23 let ve švédském Göteborgu, kde dokončila sedmiboj výkonem 5 548 bodů na 6. místě. Od bronzové medaile, kterou získala Litevka Austra Skujytė ji však dělilo více než 500 bodů. O dva roky později skončila na světovém šampionátu v Edmontonu na 14. místě. Šestitisícovou hranici v sedmiboji poprvé překonala v červnu roku 2003 na vícebojařském mítinku v rakouském Götzisu (6 019 bodů).
V roce 2004 se umístila na halovém MS v Budapešti v pětiboji na 5. místě, když nasbírala 4 526 bodů. K medaili ji nepomohlo ani vítězství ve druhé (výška) a páté (800 m) disciplíně. Největší ztrátu zaznamenala ve vrhu koulí, kde výkonem 12,39 m obsadila poslední místo.[1] V tomto roce se začíná více specializovat na skok vysoký. Na letních olympijských hrách v Athénách překonala v kvalifikaci napoprvé 195 cm a postoupila do finále. V něm však zdolala jen základní výšku 185 cm a skončila na posledním, 12. místě. Na Mistrovství světa v atletice 2005 v Helsinkách a na halovém MS 2006 v Moskvě končí na šestých místech.
Evropské tituly[editovat | editovat zdroj]
8. července 2006 v Paříži poprvé v kariéře překonává dvoumetrovou hranici (200 cm).[2] Tuto výšku skočila i 14. července na mítinku Zlaté ligy v Římě. V srpnu se na evropském šampionátu v Göteborgu stává mistryní Evropy, když vítězí v osobním rekordu 203 cm, čímž zároveň vytváří nový rekord šampionátu. Stejnou výšku, avšak napodruhé překonala také Bulharka Venelina Venevová a brala stříbro. Bronz vybojovala Kajsa Bergqvistová ze Švédska. Sezónu Hellebautová završila prvním místem na berlínském mítinku ISTAF, kde počtvrté v sezóně překonala dva metry.[3]
Úspěšně vstoupila rovněž do halové sezóny roku 2007, když 27. ledna v Bruselu překonává opět rovné dva metry. V březnu se stává v Birminghamu halovou mistryní Evropy, když ve finále výšky jako jediná zdolává dvoumetrovou hranici a výkonem 205 cm si vytváří osobní rekord a nový rekord šampionátu. Zbylé medaile získaly výškařky, které skočily 196 cm. Stříbro Italka Antonietta Di Martinová a bronz po diskvalifikaci Bulharky Venevové Ruth Beitiaová ze Španělska.[4] V letní sezóně končí čtrnáctá na světovém šampionátu v Ósace, když ve finále nezdolala 194 cm.
Sezóna 2008[editovat | editovat zdroj]
V halové sezóně roku 2008 se vrátila k víceboji. Již o rok dříve si vytvořila v Gentu výkonem 4 877 bodů nový osobní rekord v pětiboji. Ten dodnes patří k nejlepším výkonům celé historie. Více bodů nasbíraly jen Kelly Sothertonová (4 927), Jessica Ennisová (4 937), Carolina Klüftová (4 948) a Irina Bělovová (4 991).[5] Na halovém MS 2008 ve Valencii poté zaostala za svým maximem o pouhých 10 bodů a vybojovala zlatou medaili.[6] Soupeřkám unikla především ve výšce, kde skočila 199 cm, čímž získala 1 224 bodů.[7]
Jeden z největších úspěchů své kariéry zaznamenala na letních olympijských hrách v Pekingu, kde ve finále porazila chorvatskou výškařku Blanku Vlašičovou a stala se olympijskou vítězkou. Rozhodovalo se na výšce 205 cm, kterou Hellebautová překonala prvním pokusem, zatímco Vlašičová až napodruhé.[8]
Návrat[editovat | editovat zdroj]
Po první mateřské pauze se vrátila k atletice v letní sezóně roku 2010. Na ME v atletice v Barceloně se umístila výkonem 197 cm na 5. místě. Druhý návrat do výškařských sektorů absolvovala 29. ledna 2012 na halovém mítinku v Antverpách, kde skončila na druhém místě (195 cm). Na halovém světovém šampionátu v Istanbulu ji od medaile dělila jedna chyba, kterou zaznamenala na výšce 188 cm. Ostatní výšky, včetně 195 cm zdolala napoprvé, avšak vinou horšího technického zápisu obsadila konečné 5. místo. O stříbro se podělily hned tři výškařky Anna Čičerovová, Ebba Jungmarková a Antonietta Di Martinová.
Jedním z důvodů druhého návratu byly Letní olympijské hry 2012 v Londýně, kde chtěla obhajovat titul z předešlých her.[9] To se ji nakonec nepodařilo, když v olympijském finále bylo nad její síly překonání rovných dvou metrů a v konečném součtu obsadila výkonem 197 cm 5. místo.
Úspěchy[editovat | editovat zdroj]
Vysvětlivky: (S) – sedmiboj, (P) – pětiboj, DNF – nedokončený závod
Osobní rekordy[editovat | editovat zdroj]
Patří mezi devět výškařek celé historie, které mají skočeno v hale i pod širým nebem 205 cm a více. Totéž dále dokázaly Bulharka Stefka Kostadinovová, Němky Heike Henkelová a Ariane Friedrichová, Švédka Kajsa Bergqvistová, Chorvatka Blanka Vlašičová, Rusky Anna Čičerovová a Marija Lasickeneová a Ukrajinka Jaroslava Mahučichová. Dvoumetrovou hranici a vyšší zdolala celkově devětkrát.[2]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
5. prosince 2008 oznámila, že je těhotná a ukončila tak svoji profesionální atletickou kariéru.[10] Ve své další práci se měla věnovat sportovní a marketingové společnosti. Dne 9. června 2009 se ji narodila dcera, kterou pojmenovala jménem Lotte. Jejím otcem je Wim Vandeven, její dosavadní trenér a životní partner. 16. února 2010 oznámila návrat k atletice.[11] Na konci roku 2010 znovu ukončila kariéru poté, co očekávala narození druhého potomka.[12] V únoru roku 2011 porodila druhou dceru, Saartje.[13]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Women Pentathlon World Indoor Championship 2004
- ↑ a b Profil na tilastopaja.org[nedostupný zdroj]
- ↑ ISTAF 2006 (Ergebnisliste – Hochsprung Frauen)[nedostupný zdroj]
- ↑ Bulharské atletky Stambolovová a Venevová měly pozitivní test
- ↑ Dlouhodobá tabulka – pětiboj žen (hala)
- ↑ V létě budu jen výškařka, říká Hellebautová
- ↑ Women Pentathlon Athletics World Indoor Championships 2008
- ↑ Favoritku Vlašičovou předčila v bitvě výškařek Hellebautová. olympiada.sport.cz [online]. [cit. 2009-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-26.
- ↑ Dvě děti nejsou překážkou. Brýlatá výškařka chce zase olympijské zlato
- ↑ Hellebautová ukončila kariéru, je těhotná
- ↑ Olympijská vítězka ve výšce Hellebautová se po porodu vrací k atletice
- ↑ Výškařka Hellebautová čeká další dítě a podruhé končí s atletikou, teď prý definitivně
- ↑ Tia Hellebaut wieder Mutter
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tia Hellebautová na Wikimedia Commons - Tia Hellebautová na stránkách Světové atletiky (anglicky)
- Tia Hellebautová v databázi Olympedia (anglicky)
- (bělorusky) Oficiální webové stránky
