Tiš'a be-av

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tiš'a be-av
Francesco Hayez, Zničení Jeruzalémského chrámu
Francesco Hayez, Zničení Jeruzalémského chrámu
Oficiální název hebrejsky תשעה באב‎‎
Jiný název 9. av
Slavený judaismu, židy
Druh židovský
Význam a smysl Smutek kvůli zničení prvního a druhého Chrámu v Jeruzalémě a obecněji za všechny pohromy, které potkaly židovský lid.
Datum 9. av (pokud připadá na šabat, tak 10. av)
Rok 2013 západ slunce 15. července  soumrak 16. července
Rok 2014 západ slunce 5. srpna  soumrak 5. srpna
Zvyky a tradice

Půst, modlitby.

Souvisí s Půst 10. tevetu, půst 17. tamuzu
Menora z Druhého chrámu je triumfálně nesena římskými vojáky po potlačení židovského povstání (reliéf na Titově oblouku v Římě).

Tiš'a be-av (hebrejsky תשעה באב‎‎, doslova 9. av) je postní den a připadá na 9. den měsíce av. Je to jeden z nejsmutnějších dnů židovských dějin, neboť na tento den připadá hned několik tragických událostí:

Zvyky[editovat | editovat zdroj]

Půst 9. avu je na téměř stejné úrovni přísnosti jako půst na Jom kipur. Trvá více než 24 hodin – od západu slunce do objevení hvězd. Nenosí se kožená obuv ani kožené doplňky, nestuduje se Tóra, nezdraví se ani se neodpovídá na pozdrav. Při modlitbách je přikázáno od západu slunce do poledne následujícího dne sedět v hlubokém smutku na zemi nebo nízké stoličce. Čte se kniha „Ejcha“, tj. Pláč Jeremjášův a pronáší se kinot, což jsou žalozpěvy. Světla v synagogách jsou ztlumena a modlitby jsou předčítané ve smutečním tónu.

Připomínají se příčiny zboření prvního Chrámu, o kterých tradice hovoří jako o důsledku hříchů. Těmi jsou: modloslužba, smilstvo a vraždy. V Bibli existují rozpory ohledně dne – dle 2. knihy Královské[1] začalo ničení Jeruzaléma již 7. avu, dle Jeremiáše,[2] byl samotný Chrám zapálen 10. avu. O půstech v těchto dnes se poprvé hovoří v Za 7, 5 a 8, 19.

Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce vlády Nebúkadnesara, krále babylónského, přitáhl do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, služebník babylónského krále. Vypálil Hospodinův dům i dům královský a všechny domy v Jeruzalémě; všechny význačné domy vypálil ohněm. Celé kaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, zbořilo hradby kolem Jeruzaléma.
— 2 Královská 25,8-10

Zničení druhého Chrámu je přičítáno vzájemné nenávisti mezi lidmi (sin'at chinam)). Otázky po těchto příčinách mohou přinést poučení z historie. Právě v souvislosti s nenávistí a zničením druhého Chrámu má své místo v Talmudu alegorický příběh.

V Jeruzálemě žil bohatý muž a rozhodl se uspořádat hostinu. Poslal tedy sluhu, aby předal pozvánky, včetně jeho nejlepšímu příteli Kamcovi. Sluha se ovšem spletl a pozvánku donesl jeho nepříteli Bar Kamcovi. Ten pozvání přijal avšak, když se dostavil na hostinu, setkal se s nevlídným chováním v podobě vyhození. Nabídl tedy, že zaplatí za svou porci, ale hostitel mu odvětil stručným ne. Když nebyla přijata ani nabídka, že zaplatí polovinu celé hostiny, zmocnila se ho neutěšitelná touha po pomstě. Proto řekl císaři, že Židé plánují povstání. Aby to dokázal, poradil císaři, nechť jim pošle obětní zvíře a sám pak uvidí, zdali jej přijmou. Císař tak učinil, ale Bar Kamca mu po cestě poškodil pysk a učinil jej tak nepřijatelným pro obětování. V Jeruzálemě na tuto vadu přišli a začalo tak dohadování o správné reakci tak, aby neporušili zákon a zároveň neurazili císaře. Nakonec uznali, že bude vhodnější dar přijmout. Rabi Zacharja však namítl, že Tóra to nedovoluje. Dokonce začaly dohady, zda nezabít Bar Kamcu, neboť by se tak císař o nepřijetí nevhodné oběti nedozvěděl. Znovu ale rabi Zacharja nesouhlasil a zapřičinil se o to, že zvíře nepřijali. To však způsobilo, že císař vydal rozkaz dobýt město. A tak byl zničen Chrám.
— Gitin 57a

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. 2Kr 25, 8–10 (Kral, ČEP)
  2. Jr 52, 12 (Kral, ČEP)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]