Théodore Agrippa d'Aubigné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Théodore Agrippa d'Aubigné
Rodné jménoThéodore Agrippa d’Aubigné
Narození8. února 1552
Pons
Úmrtí9. května 1630
Jussy
Místo pohřbeníkatedrála svatého Petra v Ženevě
Povoláníspisovatel, básník, politik a voják
Alma materŽenevská univerzita
Orleánská univerzita
Žánrepická poezie
Významná dílaLes Tragiques
Manžel(ka)Susanne de Lezayová
DětiConstant d'Aubigné
Nathan d'Aubigné
RodičeJean d'Aubigné[1] a Catherine de Lestangová[1]
PříbuzníConstant d'Aubigné, Charles d'Aubigné[1] a Françoise d'Aubigné[2] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Théodore Agrippa, rytíř d'Aubigné (8. února 1552, Pons – 9. května 1630, Jussy) byl francouzský učenec, vojevůdce, státník a přívrženec kalvinismu. Jeho vnučka Françoise d’Aubigné, madam de Maintenon se provdala za francouzského krále Ludvíka XIV.

Jako potomek staré šlechtické rodiny ovládal několik jazyků a vynikal v oblasti vědy. Učil se u slavného Théodora de Béze, díky čemuž se stal horlivým přívržencem reformace. Připojil se k hugenotské armádě Jindřicha IV. Navarrského, který jej jmenoval maršálem, místodržitelem ostrova Oléron a později guvernérem měst Niort a Maillezais či viceadmirálem. Po smrti krále Jindřicha IV. byl vykázán ode dvora a hrozila mu perzekuce ze strany katolíků, proto se uchýlil do Ženevy. Napsal několik epopejí z dob náboženských válek. Epopej Tragické básně je považována za nejvýznamnější literární dílo francouzského raného baroka.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Théodore Agrippa d’Aubigné na německé Wikipedii.

  1. a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. d'Aubigné, Théodore Agrippa, *8.2.1552 - †9.5.1630, francouzský básník a prozaik - CoJeCo.cz - Vaše encyklopedie. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Cipro: Galerie světových pedagogů – od starověku k osvícenství, nákladem vlastním, Praha 2002, ISBN 80-238-7452-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]