Thomas McGuire

Thomas Buchanan McGuire
Základní informace
Narození	1. srpna 1920 ; Ridgewood, New Jersey, USA
Úmrtí	7. ledna 1945 ; Negros, Filipíny
Alma mater	Georgijský technický institut
Vojenské informace
Příslušnost	United States Army Air Forces
Služba	1941 až 1945
Hodnost	major
Jednotky	49. stíhací skupina; 431. stíhací peruť 475. stíhací skupiny
Války	druhá světová válka
Vítězné souboje	38
Vyznamenání	Medaile cti; Kříž za vynikající službu; Stříbrná hvězda; Záslužný letecký kříž; Purpurové srdce; Letecká medaile
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Buchanan McGuire (1. srpna 1920, Ridgewood, New Jersey, USA – 7. ledna 1945, Negros, Filipíny) byl americký pilot a druhé nejúspěšnější letecké eso amerického letectva, který si průběhu druhé světové války nárokoval sestřelení 38 japonských letadel. Za své úspěchy byl posmrtně oceněn nejvyšším americkým vyznamenáním Medailí cti.

Na jeho počest byla letecká základna Fort Dix v okrese Burlington, New Jersey, přejmenována v roce 1948 na McGuirovu leteckou základnu.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Válečnou kariéru zahájil McGuire hlídkovou službou na Aleutách na stroji Bell P-39 Airacobra v rámci 54. stíhací skupiny. V únoru 1943 nastoupil na přeškolení na stroj Lockheed P-38 Lightning a v březnu 1943 byl odeslán do jižního Pacifiku jako pilot 49. stíhací skupiny 5. letecké armády.

O pět měsíců později vznikla 475. stíhací skupina a McGuire byl přidělen do její 431. stíhací perutě. Dne 18. srpna 1943 letěl jako součást vrchního krytí bombardérů útočících na Wewak na Nové Guineji. Blízko cíle byli Američané napadeni japonskými stíhači. Během boje McGuire sestřelil dvě Nakadžimy Ki-43 „Oscar“ a jeden Kawasaki Ki-61 „Tony“. Již 21. srpna na stejném místě sestřelil další dvě Ki-43.^[1] Po roce služby bez setkání s nepřítelem se stal esem během čtyř dnů.

Ve dnech 25 a 26. prosince 1944 sestřelil nejméně 7 japonských letadel nad filipínským Luzonem a s 38 sestřely na kontě se dostal jen o dva sestřely za Richarda Bonga, nejlepšího amerického stíhače všech dob.

Osudným se mu však stal souboj 7. ledna 1945, kdy se jeho čtyřčlenný roj dostal do souboje se zkušeným japonským pilotem, praporčíkem Akirou Sugimotou. Ten se zavěsil za McGuireho v malé výšce (90 m)^[zdroj⁠?] a při pokusu o utaženou zatáčku ztratil McGuirův P-38 rychlost a spadl. McGuire pád nepřežil, jeho tělo však ukryli Filipínci a po válce, v roce 1947, byly jeho ostatky převezeny do USA a pochovány s vojenskými poctami na Arlingtonském národním hřbitově.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Medaile cti^[2]
Kříž za vynikající službu
Stříbrná hvězda se dvěma bronzovými listy
Záslužný letecký kříž se stříbrným bronzovým listem
Purpurové srdce se dvěma bronzovými listy
Letecká medaile se dvěma stříbrnými a dvěma bronzovými listy
Letecká medaile s bronzovým listem
Medaile za službu v amerických obranných silách
Medaile za americké tažení
Medaile za asijsko-pacifické tažení se stříbrnou a dvěma bronzovými hvězdami
Medaile Vítězství ve druhé světové válce
Filipínská medaile za osvobození – Filipíny

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas McGuire na anglické Wikipedii.

↑ http://acesofww2.com/USA/aces/mcguire/
↑ World War II (M - S Index) Medal of Honor Recipients for the United States Army. www.army.mil [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

McGuire, Thomas Buchanan
Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas McGuire na Wikimedia Commons

[1] ttp://acesofww2.com/USA/aces/mcguire/

[2] World War II (M - S Index) Medal of Honor Recipients for the United States Army. www.army.mil [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]