Thiokyanatan sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thiokyanatan sodný
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Sodný kationt
Sodný kationt
Thiokyanatanový aniont
Thiokyanatanový aniont
Obecné
Systematický názevThiokyanatan sodný
Triviální názevRhodanid sodný
Ostatní názvySulfokyanatan sodný
Anglický názevSodium thiocyanate
Německý názevNatriumthiocyanat
Sumární vzorecNaSCN
Vzhledbezbarvá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS540-72-7
PubChem516871
ChEBI30952
SMILES[Na+].[S-]C#N
InChI1S/CHNS.Na/c2-1-3;/h3H;/q;+1/p-1
Číslo RTECSXL2275000
Vlastnosti
Molární hmotnost81,072 g/mol
Teplota tání287 °C (560 K)
Teplota rozkladu307 °C (580 K)
Hustota1,735 g/cm3
Index lomu1,545
Disociační konstanta pKa-1,28
Rozpustnost ve vodě139 g/100 ml (21 °C)
225 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v acetonu, alkoholech a amoniaku
Struktura
Krystalová strukturaKosočtverečná
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-větyR20/21/22, R32, R36, R37, R38
S-větyS22, S26, S36
NFPA 704
0
2
0
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thiokyanatan sodný je sůl slabé kyseliny thiokyanaté a hydroxidu sodného. Používá se jako prekurzor léčiv a dalších látek.[1]

Obvykle se připravuje reakcí kyanidu sodného se sírou:
8 NaCN + S8 → 8 NaSCN

Použití v chemické syntéze

Thiokyanatan sodný se používá k převádění alkylhalogenidů na odpovídající alkylthiokyanáty. Podobné účinky mají také thiokyanatan draselný a amonný, které mají dvakrát větší rozpustnost ve vodě. Lze také použít thiokyanatan stříbrný. Reakce isopropylbromidu s thiokyanatanem sodným v horkém ethanolovém roztoku vede ke vzniku isopropylthiokyanátu. protonací NaSCN vytváří kyselinu thiokyanatou.[2]

Podobné sloučeniny

Reference

  1. Schwan, A. L. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. New York: John Wiley & Sons, 2001. DOI 10.1002/047084289X.rs109. 
  2. Chiang, Y.; KRESGE, A. J. Determination of the Acidity Constant of Isothiocyanic Acid in Aqueous Solution. Canadian Journal of Chemistry. 2000, s. 1627–1628. DOI 10.1139/cjc-78-12-1627.