Thiokyanatan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Thiokyanát)

Thiokyanatan (též sulfokyanatan, thiokyanid nebo dříve rhodanid) je funkční skupina odvozená od kyseliny thiokyanaté a tvořící sloučeniny iontové založené na [SCN] a konjugované zásady). Mezi typické sloučeniny patří bezbarvé soli thiokyanatan draselný a sodný. Jako thiokyanatany se označují také organické sloučeniny obsahující funkční skupinu SCN.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Thiokyanatan je analogem kyanatanu, [OCN], kde je kyslík nahrazen sírou. [SCN] je jedním z pseudohalogenidů, vzhledem k podobnosti reakcí s těmi, které probíhají u halogenidových iontů. Thiokyanatany se dříve označovaly jako rhodanidy (z řeckého slova pro růži), protože komplexy se železem měly červenou barvu. Thiokyanatany vznikají reakcí elementární síry nebo thiosíranů s kyanidy:

8 CN + S8 → 8 SCN
CN + S2O32− → SCN + SO32−

Druhá z reakcí je katalyzována enzymem sulfotransferázou, která je známa též jako rhodanáza a může mít význam při detoxikaci organismu od kyanidů.

Rezonanční struktura thiokyanatanového iontu

Struktura, vazby a koordinační chemie[editovat | editovat zdroj]

U thiokyanatanu sdílí svůj záporný náboj přibližně rovným dílem síra a dusík. V důsledku toho může thiokyanatan působit jako nukleofil, jak na síře, tak na dusíku – je obouvazným ligandem. [SCN] může být také můstkem pro dva (M−SCN−M) nebo i tři kovové atomy (>SCN− or −SCN<).

Fenylthiokyanatan a fenylisothiokyanatan jsou vazebné izomery a mají různé vazby

Experimentální důkazy vedou k obecnému závěru, že třída kovů A (tvrdé kyseliny) tvoří N-vazné thiokyanatanové komplexy, kdežto třída B (měkké kyseliny) tvoří S-vazné komplexy. Někdy se projevují i jiné faktory, například kinetika a rozpustnost, může se objevit také vazebný izomerismus, například [Co(NH3)5(NCS)]Cl2 a [Co(NH3)5(SCN)]Cl2[1].

Organické thiokyanatany[editovat | editovat zdroj]

Organické deriváty thiokyanatanů a deriváty s přechodnými kovy mohou existovat jako vazebné izomery. Organická skupina nebo kov se váže na síru: R−S−C≡N má jednoduchou vazbu S-C a trojnou vazbu C-N[2]. V isothiokyanatanech se substituent váže na dusík: R−N=C=S má dvojnou vazbu a C-N taktéž dvojnou vazbu. Organické thiokyanatany se hydrolyzují na thiokarbamáty v Riemschneiderově thiokarbamátové syntéze.

Test na železo Fe3+[editovat | editovat zdroj]

Přidá-li se [SCN] do roztoku obsahujícího železité ionty (Fe3+), zbarví se roztok krvavě červeně, protože se vytvoří ionty [Fe(NCS)(H2O)5]2+.

Krvavě červeně zbarvěný komplex [Fe(NCS)(H2O)5]2+, indikující přítomnost Fe3+ v roztoku

Výskyt v těle[editovat | editovat zdroj]

Málo pravděpodobný se jeví výskyt rhodanidů v lidských slinách. Zde se totiž mohou rhodanidy tvořit, pokud je osoba kuřákem. U nekuřáků se vyskytne pouze tehdy, pohybuje-li se v zakouřeném prostředí. Už jedna vykouřená cigareta je podnětem pro jejich tvorbu. Jako důkaz může posloužit výše popsaná důkazová reakce. U pravidelných kuřáků vznikne rudý komplex, u občasných kuřáků a nekuřáků s pohybem v zakouřených prostředích vzniká oranžový až jemně červený komplex. Nutno dodat, že tvorba v lidských slinách má jisté antibakteriální účinky, a tedy i protektivní účinky na zuby, neboť tak v důsledku sníženého výskytu bakteriídutině ústní snižuje riziko tvorby zubního kazu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thiocyanate na anglické Wikipedii.

  1. Greenwood&Earnshaw p. 326
  2. Guy, R. G. "Syntheses and Preparative Applications of Thiocyanates" in "Chemistry of Cyanates and Their Derivatives," vol II. Patai, S., (Editor), John Wiley, 1977. New York

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]