Thálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Thaleia)
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: divadelní Cena Thálie.
Thálie- olej na plátně Jean-Marc Nattiera z roku 1739

Thálie - (latinsky Thalia nebo Thalea, řecky Θάλεια - „Kvetoucí“) byla v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jde o Múzu veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů.

Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:

  • Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
  • Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
  • Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
  • Thálie- veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
  • Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
  • Terpsichoré - tanec; mívala lyru
  • Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
  • Úrania - astronomie; mívala globus
  • Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená

V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.

Všechny byly krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupovaly většinou ve sboru. Žily s bohy na Olympu, milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim choval velice nerudně.

Thálie bývá zobrazována s maskou herce komedií nebo s pastýřskou berlou, obvykle zahalená v dlouhý šat.

Thálie - Charitka[editovat | editovat zdroj]

V mýtech se vyskytuje tato Thálie, která byla jednou ze tří Charitek. Její sestry se jmenovaly Eufrosyné a Aglaia.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Její tři nejlepší starověké sochy (římské kopie řeckých originálů ze 4.-3. stol. př. n. l.) se nacházejí ve Vatikánském muzeu, v Národním muzeu v Neapoli a v pařížském Louvru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Thalia ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky