Thúkydidés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Thúkýdidés)
Skočit na: Navigace, Hledání
Thucydides-bust-cutout ROM.jpg

Thúkydidés, řecky Θουκυδίδης, (460-455 př. n. l. - asi 399 př. n. l.) byl řecký historik, politik, autor klasického díla Dějiny peloponéské války. Je považován za zakladatele historické monografie omezené časově na historii soudobou.

Je také považován za otce politické školy realismu, která vysvětluje vztahy mezi státy spíše na základě moci než práva [zdroj?]. Jeho text bývá studován na vojenských školách, a "Dialog s Méliskými" (?) je jedním ze studovaných textů na studiích mezinárodních vztahů.

Život[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě víme málo, vlastně jen odhadujeme z poznámek v jeho díle. Narodil se asi v letech 460 - 455 př. n. l., jeho otec se jmenoval Oloros. Toto jméno ukazuje na styky s Thrákií, snad dokonce pocházel z rodu thráckého krále Olora (jehož dcera se stala manželkou Miltiada, vítěze od Marathónu). Dospíval v období vrcholného rozmachu athénské kultury a spekuluje se o jeho vzdělání u Anaxagora, v jeho práci jsou nalézány stopy myšlení a slohu sofistů Prótagora, Gorgia a Prodika. Každopádně byl silně ovlivněn athénským prostředím, kde se v té době na přední místo v diskuzích dostávaly problémy člověka a jeho postavení v přírodě a společnosti, otázky morálky, práva a moci, zákonů a uspořádání společnosti, otázky výchovy občana a státníka.

Je považován za prvního autora pragmatického dějepisectví. Podle jeho teorie má historie přispívat k výchově dobrého státníka, důsledně odmítá jakékoli zásahy bohů ve výkladu a snaží se o objektivitu. Chválí zřízení Athén, ale dokáže ocenit i postoj protivníků. V metodologii předčil i Hérodota z Halikarnasu. Jako jeden z prvních historiků shromažďuje také prameny hmotné povahy z hrobů a archeologických nálezů. K prezentaci svých názorů používá přímou řeč.

Thúkydidés byl mužem bohatým a vlivným, vlastnil doly na zlato na thráckém pobřeží. Roku 424 př. n. l. se stal jedním z deseti stratégů - z toho vyvozujeme, že mu muselo být nejméně 30 let. Podle této zprávy se odhaduje datum jeho narození. V zimě 424/423 spartský vojevůdce Brásidás napadl město Amfipolis, jejíž velitel Euklés poslal k Thúkýdidovi pro pomoc. Thúkýdidés dorazil pozdě, město již se vzdalo, a proto byl poslán do vyhnanství, kde strávil 28 let. Paradoxně mu to umožnilo pozorovat události z perspektivy obou táborů a relativně volně se mezi nimi i pohybovat, což mu pomohlo při vytvoření jeho jediného známého díla Dějiny peloponéské války (v originále Ho polemos tón Peloponnésión kai Athénaión, doslovný překlad Válka Peloponéských s Athéňany), do roku 411 př. n. l. Roku 404 př. n. l. mu bylo po porážce Athén povoleno vrátit se domů.

Thúkýdidés zemřel neznámo kdy a kde, víme jen, že neznal události mladší než z roku 399 př. n. l..

Význam[editovat | editovat zdroj]

Thúkydidovo dílo významně ovlivnilo formu historických prací nejen antických, ale také moderních historiků. Poprvé si ve svém díle historik vybral jako svůj námět současnou událost. Na rozdíl od předešlých autorů (Thúkýdidés se často udává jako protiklad Hérodotův) se snažil najít příčiny těchto konfliktů a to i v úrovni hospodářského vývoje. Pohnutky aktérů vyvozoval z jejich psychologie a upustil od konceptu božích zásahů a vlivu na vývoj lidských dějin.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Stal se vzorem pro další historiky, především však v době renesance. Tematicky na Thúkydidovo dílo navázal Xenofón v Řeckých dějinách. Otevřeně se k Thúkydidovi hlásila řada významných římských historiků a ve svých dílech se ho snažili napodobit např. Sallustius, Asinius Pollio, Tacitus nebo Ammianus Marcellinus.

Během staršího období středověku byl zapomenut, až v roce 1452 jej přeložil z řečtiny do latiny Lorenzo Valla, ve svých pracích se mu věnují např. Melanchthon nebo Machiavelli.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Thucydides ve Wikimedia Commons

  • Thúkydidés, Dějiny války peloponéské. Přel. V. Bahník. Praha 1977
  • Dobiáš, J. 1948: Dějepisectví starověké. Praha.
  • Oliva, P. 2000: Kolébka demokracie. Dějiny a kultura klasického Řecka. Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]