Tetraethylolovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tetraethylolovo
strukturní vzorec tetraethylolova
Obecné
Systematický název tetraethylolovo
Ostatní názvy tetraethylplumban, TEL
Latinský název Tetraethylplumbium
Anglický název Tetraethyllead
Německý název Tetraethylblei
Funkční vzorec (CH3CH2)4Pb
Sumární vzorec C8H20Pb
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
UN kód 1649
SMILES CC[Pb](CC)(CC)CC
InChI 1S/4C2H5.Pb/c4*1-2;/h4*1H2,2H3;
Číslo RTECS TP4550000
Vlastnosti
Molární hmotnost 323,44 g/mol
Teplota tání −136,8 °C
Teplota varu 108 °C (5,3 kPa)
82 °C (1,73 kPa)
Teplota rozkladu 200 °C
Hustota 1,659 g/cm³ (12 °C)
1,652 8 g/cm³ (20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 0,87 cP (20 °C)
Index lomu 1,519 8
1,519 5 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
alkoholy
ethery
kapalné uhlovodíky
Povrchové napětí 28,5 mN/m (20 °C)
Struktura
Tvar molekuly čtyřstěnný
Dipólový moment 0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 52,7 kJ/mol (kapalina)
109,6 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv 167,64 J/g
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R61 R26/27/28 R33 R50/53 R62
S-věty S53 S45 S60 S61
NFPA 704
Teplota vzplanutí 73 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Tetraethylolovo je organokovová sloučenina, která se používala jako antidetonační přísada do motorových benzínů. V dnešní době je nahrazováno ferrocenem.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Za běžných podmínek jde o bezbarvou kapalinu. Zpomaluje hoření benzínu, a proto se používalo ke zvyšování oktanového čísla automobilových benzínů. Jde o těkavou toxickou látku dobře rozpustnou v tucích, která snadno proniká kůží, ale také se rychle a prakticky úplně vstřebává ze vzduchu v plicích. V játrech se metabolizuje na toxické trietylolovo.[1]

Výroba a spalování[editovat | editovat zdroj]

4 NaPb + 4 (C2H5)Cl → Pb(C2H5)4 + 3 Pb + 4 NaCl.

Další možností výroby je působení suchého chloridu olovnatého na Grignardovo činidlo. Chlorid olovnatý se dá snadno vyrobit rozpouštěním kovového olova v kyselině dusičné, z níž je možno poté olovnaté kationty Pb2+ vysrážet kyselinou chlorovodíkovou, nebo nasyceným roztokem chloridu sodného. Grignardovo činidlo připravíme například vařením jodethanu s hořčíkovími pilinami v bezvodém diethyletheru (pochopitelně pod zpětným chladičem, opatřeným chlorkalciovým uzávěrem, kvůli zamezení přístupu vzdušné vlhkkosti do reakční směsi).Jodethan se dá připravit mnoha způsoby, třeba rozkladem jodidu fosforitého ethanolem.
Reakce:

3 I2 + 2 P → 2 PI3

PI3 + 3 C2H5OH → 3 C2H5I + H3PO3

C2H5I + Mg → C2H5MgI

4 C2H5MgI + 2 PbCl2 → 2 MgI2 + 2 MgCl2 + Pb + Pb(C2H5)4

3 Pb + 8 HNO3 → 3 Pb(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O

Pb(NO3)2 + 2 Cl- → PbCl2 + 2 NO3-

Pb(C2H5)4 + 13 O2 → 8 CO2 + 10 H2O + Pb

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Český a Slovenský dopravní klub 1996, ISBN 80-901339-4-0

Kategorie Tetraethyllead ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.