Tetrachlorethylen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo PCE. Další významy jsou uvedeny na stránce PCE (rozcestník).
Tetrachlorethylen
Obecné
Systematický názevtetrachlorethen
Triviální názevtetrachlorethylen nebo perchlór
Ostatní názvyperchlorethylen, perchlorethen, PCE
Anglický názevTetrachloroethylene
Německý názevTetrachlorethen
Funkční vzorecCCl2CCl2
Sumární vzorecC2Cl4
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS127-18-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)204-825-9
Indexové číslo602-028-00-4
SMILESC(=C(Cl)Cl)(Cl)Cl
Číslo RTECSKX3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost165,8 g/mol
Teplota tání−19 °C
Teplota varu121,1 °C
Hustota1,622 g/cm3 (kapalina)
Dynamický viskozitní koeficient0,89 cP
Rozpustnost ve vodě0,015 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
H-větyH351 H411
R-větyR40 R51/53
S-věty(S2) S23 S36/37 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetrachlorethylen (systematický název tetrachlorethen; často se používá označení perchlorethylen) je chlorovaný uhlovodíkchemickým vzorcem Cl2C=CCl2. Jedná se o bezbarvou kapalinu široce používanou k chemickému čištění oděvů. Má sladkou vůni vnímanou většinou lidí již při koncentraci 1 ppm. Roční světová výroba v roce 1985 byla 1 milion tun[2].

Použití[editovat | editovat zdroj]

Tetrachlorethylen je výtečné rozpouštědlo organických látek. Je těkavý, velmi stabilní a nehořlavý. Proto se široce používá pro suché čištění. Většinou ve směsi s dalšími chlorovanými uhlovodíky se užívá k odmašťování kovových částí v automobilovém a jiném kovodělném průmyslu. Je obsažen v některých spotřebitelských výrobcích, například odstraňovačích nátěrů.

Historické aplikace[editovat | editovat zdroj]

Tetrachlorethylen se dříve rozsáhle používal jako meziprodukt při výrobě 1,1,1,2-tetrafluorethanu (HFC-134a) a podobných chladiv. Na počátku 20. století byl také nejúčinnějším dostupným prostředkem proti měchovcům.

Zdraví a bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

IARC klasifikuje tetrachlorethen jako karcinogen skupiny 2A, což znamená pravděpodobnou karcinogenitu pro člověka[3]. Podobně jako mnoho dalších chlorovaných uhlovodíků působí tetrachlorethylen tlumivě na centrální nervový systém a může vstupovat do těla přes dýchací ústrojí nebo kůži[4]. Rozpouští tuky v kůži a může ji dráždit.

Tetrachlorethylen je běžným kontaminantem půdy. Vzhledem k jeho mobilitě v podzemní vodě, nízkoúrovňové toxicitě a vysoké hustotě (vyšší než hustota vody) je jeho odstraňování mnohem složitější než u úniků ropy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrachloroethylene na anglické Wikipedii.

  1. a b Tetrachloroethylene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. M. Rossberg et al. “Chlorinated Hydrocarbons” in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim.
  3. IARC monograph. "Tetrachloroethylene" Vol. 63, p. 159. Last Updated May 20, 1997. Last retrieved June 22, 2007.
  4. Control of Exposure to Perchloroethylene in Commercial Drycleaning Archivováno 1. 9. 2009 na Wayback Machine.. Hazard Controls: Publication 97-157. National Institute for Occupational Safety and Health.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]