Tetrachlorethylen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo PCE. Další významy jsou uvedeny v článku PCE (rozcestník).
Tetrachlorethylen
Tetrachloroethylene.svg Tetrachloroethylene-3D-vdW.png
Obecné
Systematický název tetrachlorethen
Triviální název tetrachlorethylen nebo perchlór
Ostatní názvy perchlorethylen, perchlorethen, PCE
Anglický název Tetrachloroethylene
Německý název Tetrachlorethen
Funkční vzorec CCl2CCl2
Sumární vzorec C2Cl4
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
SMILES C(=C(Cl)Cl)(Cl)Cl
Číslo RTECS KX3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost 165,8 g/mol
Teplota tání −19 °C
Teplota varu 121,1 °C
Hustota 1,622 g/cm3 (kapalina)
Dynamický viskozitní koeficient 0,89 cP
Rozpustnost ve vodě 0,015 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R40 R51/53
S-věty (S2) S23 S36/37 S61

GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08

GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09

H-věty H351 H411
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Tetrachlorethylen (systematický název tetrachlorethen; často se používá označení perchlorethylen nebo různé další názvy) je chlorovaný uhlovodíkchemickým vzorcem Cl2C=CCl2. Jedná se o bezbarvou kapalinu široce používanou k chemickému čištění oděvů. Má sladkou vůni vnímanou většinou lidí již při koncentraci 1 ppm. Roční světová výroba v roce 1985 byla 1 milion tun[1].

Použití[editovat | editovat zdroj]

Tetrachlorethylen je výtečné rozpouštědlo organických látek. Je těkavý, velmi stabilní a nehořlavý. Proto se široce používá pro suché čištění. Většinou ve směsi s dalšími chlorovanými uhlovodíky se užívá k odmašťování kovových částí v automobilovém a jiném kovodělném průmyslu. Je obsažen v některých spotřebitelských výrobcích, například odstraňovačích nátěrů.

Historické aplikace[editovat | editovat zdroj]

Tetrachlorethylen se dříve rozsáhle používal jako meziprodukt při výrobě 1,1,1,2-tetrafluorethanu (HFC-134a) a podobných chladiv. Na počátku 20. století byl také nejúčinnějším dostupným prostředkem proti měchovcům.

Zdraví a bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

IARC klasifikuje tetrachlorethen jako karcinogen skupiny 2A, což znamená pravděpodobnou karcinogenitu pro člověka[2]. Podobně jako mnoho dalších chlorovaných uhlovodíků působí tetrachlorethylen tlumivě na centrální nervový systém a může vstupovat do těla přes dýchací ústrojí nebo kůži[3]. Rozpouští tuky v kůži a může ji dráždit.

Tetrachlorethylen je běžným kontaminantem půdy. Vzhledem k jeho mobilitě v podzemní vodě, nízkoúrovňové toxicitě a vysoké hustotě (vyšší než hustota vody) je jeho odstraňování mnohem složitější než u úniků ropy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrachloroethylene na anglické Wikipedii.

  1. M. Rossberg et al. “Chlorinated Hydrocarbons” in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim.
  2. IARC monograph. "Tetrachloroethylene" Vol. 63, p. 159. Last Updated May 20, 1997. Last retrieved June 22, 2007.
  3. Control of Exposure to Perchloroethylene in Commercial Drycleaning. Hazard Controls: Publication 97-157. National Institute for Occupational Safety and Health.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]