Tetrachlorethylen
| Tetrachlorethylen | |
|---|---|
  |
|
| Obecné | |
| Systematický název | tetrachlorethen |
| Triviální název | tetrachlorethylen nebo perchlór |
| Ostatní názvy | perchlorethylen, perchlorethen, PCE |
| Anglický název | Tetrachloroethylene |
| Německý název | Tetrachlorethen |
| Funkční vzorec | CCl2CCl2 |
| Sumární vzorec | C2Cl4 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| SMILES | C(=C(Cl)Cl)(Cl)Cl |
| Číslo RTECS | KX3850000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 165,8 g/mol |
| Teplota tání | −19 °C |
| Teplota varu | 121,1 °C |
| Hustota | 1,622 g/cm3 (kapalina) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 0,89 cP |
| Rozpustnost ve vodě | 0,015 g/100 ml (20 °C) |
| Bezpečnost | |
 Zdraví škodlivý (Xn)  Nebezpečný pro životní prostředí (N) |
|
| R-věty | R40 R51/53 |
| S-věty | (S2) S23 S36/37 S61 |
|
|
|
| H-věty | H351 H411 |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Tetrachlorethylen (systematický název tetrachlorethen; často se používá označení perchlorethylen nebo různé další názvy) je chlorovaný uhlovodík s chemickým vzorcem Cl2C=CCl2. Jedná se o bezbarvou kapalinu široce používanou k chemickému čištění oděvů. Má sladkou vůni vnímanou většinou lidí již při koncentraci 1 ppm. Roční světová výroba v roce 1985 byla 1 milion tun[1].
Obsah |
Použití [editovat]
Tetrachlorethylen je výtečné rozpouštědlo organických látek. Je těkavý, velmi stabilní a nehořlavý. Proto se široce používá pro suché čištění. Většinou ve směsi s dalšími chlorovanými uhlovodíky se užívá k odmašťování kovových částí v automobilovém a jiném kovodělném průmyslu. Je obsažen v některých spotřebitelských výrobcích, například odstraňovačích nátěrů.
Historické aplikace [editovat]
Tetrachlorethylen se dříve rozsáhle používal jako meziprodukt při výrobě 1,1,1,2-tetrafluorethanu (HFC-134a) a podobných chladiv. Na počátku 20. století byl také nejúčinnějším dostupným prostředkem proti měchovcům.
Zdraví a bezpečnost [editovat]
IARC klasifikuje tetrachlorethen jako karcinogen skupiny 2A, což znamená pravděpodobnou karcinogenitu pro člověka[2]. Podobně jako mnoho dalších chlorovaných uhlovodíků působí tetrachlorethylen tlumivě na centrální nervový systém a může vstupovat do těla přes dýchací ústrojí nebo kůži[3]. Rozpouští tuky v kůži a může ji dráždit.
Tetrachlorethylen je běžným kontaminantem půdy. Vzhledem k jeho mobilitě v podzemní vodě, nízkoúrovňové toxicitě a vysoké hustotě (vyšší než hustota vody) je jeho odstraňování mnohem složitější než u úniků ropy.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrachloroethylene na anglické Wikipedii.
- ↑ M. Rossberg et al. “Chlorinated Hydrocarbons” in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim.
- ↑ IARC monograph. "Tetrachloroethylene" Vol. 63, p. 159. Last Updated May 20, 1997. Last retrieved June 22, 2007.
- ↑ Control of Exposure to Perchloroethylene in Commercial Drycleaning. Hazard Controls: Publication 97-157. National Institute for Occupational Safety and Health.
Další čtení [editovat]
- Toxicological Profile for Tetrachloroethene [online]. Agency for Toxic Substances and Disease Registry. Dostupné online.
- Doherty, R.E.. A History of the Production and Use of Carbon Tetrachloride, Tetrachloroethylene, Trichloroethylene and 1,1,1-Trichloroethane in the United States: Part 1 - Historical Background; Carbon Tetrachloride and Tetrachloroethylene. Journal of Environmental Forensics. 2000, roč. 1, s. 69–81. DOI:10.1006/enfo.2000.0010.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) ATSDR Case Studies in Environmental Medicine: Tetrachloroethylene Toxicity U.S. Department of Health and Human Services
- (anglicky) Australian National Pollutant Inventory (NPI): Tetrachloroethylene
- (anglicky) Julian Kesner: "Toxic Fumes May Have Made Gunman Snap",, New York Daily News, April 20, 2007
