Tesařík piluna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tesařík piluna

Tesařík piluna
Tesařík piluna
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Členovci (Arthropoda)
Podkmen: Šestinozí (Hexapoda)
Třída: Hmyz (Insecta)
Podtřída: Pterygota
Řád: Brouci (Coleoptera)
Podřád: Všežraví (Polyphaga)
Čeleď: Tesaříkovití (Cerambycidae)
Rod: Tesařík (Prionus)
Binomické jméno
Prionus coriarius
L., 1758

Tesařík piluna (Prionus coriarius, Linné, 1758) je jeden ze západopalearktických druhů brouků čeledi tesaříkovitých, který je v současnosti ohrožený na existenci.

Stručný popis[editovat | editovat zdroj]

Piluna je tesařík dlouhý 18 až 45 mm, čímž se řadí mezi našimi brouky na páté místo co do velikosti. Jeho chitinový pancíř je tmavohnědý až smolně černý, břicho má zpravidla světlejší. Od ostatních druhů tesaříků ho nejlépe odlišíme pomocí ostrých trnů na okraji štítu. Na kožovitých krovkách se nalézají tři slabě viditelná podélná žebra. Krční štít má na každé straně tři jasně zřetelné zuby, zatímco na lemu jeho horní a spodní části je možné nalézt žluté chloupky. Nápadná jsou dlouhá a velmi silná tykadla, která jsou u samečka značně a u samičky mírně pilovitá. Podle tykadel lze i rozlišit samečky od samiček. Samečci mají tykadla složená z dvanácti článků, zatímco samičky z jedenácti (poslední dva články jsou srostlé).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tesařík piluna se vyskytuje téměř v celé Evropě s výjimkou severních oblastí Skandinávie a Ruska, na východ areál pokračuje do Asie až na západní Sibiř, na jih do severní Afriky.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

V České republice se tento druh tesaříka vyskytuje roztroušeně. Obývá starší stromy v pásmu doubrav a v pahorkatinách v dubovém a bukovém porostu. Vyhovují mu zejména původní porosty pralesovitého charakteru s přirozenou skladbou dřeva. Místy je ho možné nalézt i v alejích nebo v přestárlých jehličnatých porostech.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Brouk se vyskytuje až v červenci a srpnu, kdy s přicházejícím večerem vylézá z úkrytů a těžkopádně létá. Je tedy nočním samotářským broukem, v dospělosti nepřijímá žádnou potravu. Často přilétají i na elektrické světlo, kde je lze nejčastěji pozorovat. Třením článkovitých zadních nohou o krovky mohou vydávat cvrčivé tóny. Chycený brouk vydává pronikavé zvuky a citelně kouše.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Brouci se vyvíjí z až šest centimetrů dlouhých, bělavých, masitých larev, které v mládí žijí pod kůrou listnatých, výjimečně jehličnatých stromů a živí se jejich dřevem. V určitém stáří se larvy stěhují do starých ztrouchnivělých pařezů nebo kořenů. Během tří až čtyř let se larva většinou čtrnáctkrát svléká a posléze se v kukelní kolébce v půdě zakuklí. Z kukly pak vylézá v létě následujícího roku dospělý brouk.

Význam pro člověka[editovat | editovat zdroj]

Významný, esteticky působivý druh původních bučin.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

V současnosti zatím nepatří mezi chráněné druhy hmyzu v České republice. Projevuje se u něj negativně technicky realizovaný způsob hospodaření v lesích a proto pomalu ubývá. Škodí mu těžba přestárlých porostů a tak pouze v některých chráněných územích se zachováním původní skladby porostu jsou podmínky pro přežití tohoto druhu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]