Termodynamický potenciál
Jako termodynamický potenciál se v termodynamice označují vybrané extenzivní stavové termodynamické veličiny s rozměrem energie.
Jednotlivé termodynamické potenciály se liší svými přirozenými proměnnými (vystupujícími ve vztahu pro totální diferenciál termodynamického potenciálu) a jsou mezi sebou převoditelné Legendrovou transformací.
Název termodynamické potenciály je analogií k potenciálům (resp. potenciálním energiím) silových polí, neboť lze s jejich pomocí vyjádřit podmínky stability (termodynamické) rovnováhy a trendy změny ve speciálních případech, kdy vybrané vnější nebo vnitřní parametry termodynamického systému lze udržovat konstantní.
Obsah |
Definiční vztahy[editovat]
Ve všech vztazích
je termodynamická teplota,
je entropie,
je tlak,
je objem,
je chemický potenciál,
je látkové množství,
je teplo,
je práce.
Základním termodynamickým potenciálem je vnitřní energie
, jejíž přirozené proměnné jsou všechny extenzivními parametry. Zpravidla se uvažuje pouze objemová práce termodynamického systému a termodynamicky rovnocenné částice systému; v takovém případě lze pro diferenciál vnitřní energie odvodit z matematické formulace první hlavní věty termodynamické vztah (u systémů s konstantním počtem částic poslední člen odpadá):[pozn. 1]
Přirozenými proměnnými jsou tedy entropie, objem a látkové množství.[pozn. 2] Vhodnou Legendrovou transformací lze zaměnit sobě odpovídající extenzivní a intenzivní proměnné; definují se tak následující termodynamické potenciály (používá se zejména prvních pět s vlastními názvy):
| Název | Definiční vztah | Vztah k vnitřní energii |
| Vnitřní energie | ( ) |
![]() |
| Helmholtzova volná energie | ![]() |
![]() |
| Entalpie | ![]() |
![]() |
| Gibbsova volná energie | ![]() |
![]() |
| Grandkanonický potenciál[pozn. 3] | ![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
Vztahy pro totální diferenciály[editovat]
Výše uvedené definice zajišťují, že termodynamické potenciály mají navzájem odlišné přirozené proměnné, jak ukazují následující vztahy (u systémů s konstantním počtem částic poslední členy odpadají a čtyři poslední potenciály jsou bezpředmětné, protože se rovnají prvním čtyřem):
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Přirozenými proměnnými jsou tedy
- pro vnitřní energii
: 
- pro volnou energii
: 
- pro entalpii
: 
- pro Gibbsovu energii
: 
- pro grandkanonický potenciál
: 
- pro potenciál
: 
- pro potenciál
: 
- pro potenciál
:
.
Z těchto vztahů lze jednoduše stanovit jednotlivé termodynamické proměnné jako parciální derivace termodynamických potenciálů. Jako příklad - z první rovnice plyne:
Lze z nich také odvodit tzv. Maxwellovy relace mezi derivacemi termodynamických proměnných.
Stabilita rovnovážných termodynamických systémů[editovat]
V mechanice se k charakterizování stability (mechanických) systémů v konzervativním silovém poli používá potenciální energie
nebo obdobná veličina potenciál. Stabilní rovnovážný systém je charakterizován minimem potenciální energie, žádná infinitezimální variace proměnných parametrů systému nemůže vést k jejímu poklesu. To lze zapsat vztahem
Přímou obdobou pro izolované uzavřené termodynamické systémy (nekoná se objemová práce a neprobíhá tepelná ani látková výměna s okolím) je vztah pro vnitřní energii:
U systémů s tepelnou výměnou s okolím je situace složitější. Ukazuje se přitom vhodnost výše definovaných termodynamických potenciálů.
Pro systémy, u kterých je udržována konstantní teplota (běžné fyzikálně-chemické systémy v termostatu nebo v přímém kontaktu s ohřívačem/chladičem) a nekoná se objemová práce a neprobíhá látková výměna s okolím, je vhodným potenciálem pro charakterizaci stabilní rovnováhy volná energie:
Pro systémy, u kterých je udržována konstantní teplota a tlak (běžné fyzikálně-chemické systémy při atmosférickém tlaku v termostatu nebo v přímém kontaktu s ohřívačem/chladičem) a neprobíhá látková výměna s okolím, ale koná se objemová práce, je vhodným potenciálem pro charakterizaci stabilní rovnováhy Gibbsova energie:
Gibbsovy-Helmholtzovy rovnice[editovat]
Ze vztahů pro diferenciály lze odvodit i vztahy, kdy je pomocí jednoho termodynamického potenciálu a jedné jeho přirozené proměnné vyjádřen jiný termodynamický potenciál spojený s druhým potenciálem jednoduchou Legendrovou transformací. Rovnice mají shodný tvar a nazývají se Gibbsovy-Helmholtzovy (někdy se tímto názvem označují pouze první a šestá rovnice z níže uvedených), přestože poprvé je odvodil F. Massieu. Pro systémy s konstantním počtem částic mají tvar:
Hovoří-li se o Gibbsově-Helmholtzově rovnici v jednotném čísle, pak se jím zpravidla rozumí upravený šestý z výše uvedených vztahů, derivovaný podle teploty (při stálém tlaku):
Poznámky[editovat]
- ↑ Zobecnění je zřejmé: Je-li
i-tá zobecněná síla podílející se na práci systému a
jí příslušející zobecněná dráha a
resp.
chemický potenciál resp. látkové množství j-té složky, lze diferenciál vnitřní energie zapsat vztahem: 
- ↑ Někdy se pod symbolem
rozumí namísto správně definovaného chemického potenciálu veličina
-krát menší (symbol
označuje Avogadrovu konstantu) a nesprávně je označována také za chemický potenciál. V takovém případě se ve vztazích pro množství látky používá namísto látkového množství
-krát větší veličina počet částic, zpravidla značená
.[1] - ↑ Grandkanonický potenciál se v některých pramenech nazývá velký kanonický potenciál či Landauův potenciál.
Reference[editovat]
- ↑ ČSN ISO 31-8 Veličiny a jednotky, část 8: Fyzikální chemie a molekulová fyzika. Položka 8-17, související položky 8-2, 8-3. Český normalizační institut, 1995.

)





















: 
: 
: 
: 
: 
: 
:
.













i-tá zobecněná síla podílející se na práci systému a
jí příslušející zobecněná dráha a
resp.
chemický potenciál resp. látkové množství j-té složky, lze diferenciál vnitřní energie zapsat vztahem: 
-krát menší (symbol
.