Termočlánek
Termočlánek je zdroj elektrického proudu, používaný především jako čidlo teploty. Využívá principu termoelektrického jevu. Může být případně používán také jako spolehlivý zdroj elektrického proudu, ale jeho energetická účinnost a výkon jsou malé.
Skládá se ze dvou kovů zapojených do série se dvěma spoji (kov A - spoj AB - kov B - spoj BA - kov A). Mají-li spoje navzájem různou teplotu, vzniká na každém ze spojů odlišný elektrický potenciál, který je zdrojem proudu.
Samostatné termočlánky jsou užívány jako teplotní čidla pro teploty v řádech stovek stupňů. Citlivost se pohybuje v řádech desítek mikrovoltů na °C.
Termočlánky dělíme dle použitých kovů a maximální teploty.[zdroj?]
- Typ B 0 - 1700 °C
- Typ C 0 - 2300 °C
- Typ D 0 - 2300 °C
- Typ E -200 - 950 °C, chromel-konstantan
- Typ G 0 - 2300 °C
- Typ J 0 - 750 °C, 52,3 μV/°C, železo-konstantan
- Typ K -200 - 1250 °C, 40,8 μV/°C, chromel-alumel (Cr-Al)
- Typ N -270 - 1300 °C
- Typ R 0 - 1450 °C, platinarhodium-platina
- Typ S 0 - 1400 °C, 6,3 μV/°C
- Typ E -250 - 350 °C
- Typ T měď-konstantan
Pro výrobu proudu je výkon jednotlivého termočlánku velice malý. Proto jsou při praktickém použití takové termočlánky sdružovány do baterií.
Významné použití termočlánků je u kosmických sond k vnějším planetám. Je součástí radioizotopového termoelektrického generátoru. Zde se využívá především dlouhodobé spolehlivosti termočlánku.
