Termočlánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Termočlánek je zdroj elektrického proudu, používaný především jako čidlo teploty. Využívá principu termoelektrického jevu. Může být případně používán také jako spolehlivý zdroj elektrického proudu, ale jeho energetická účinnost a výkon jsou malé.

Skládá se ze dvou kovů zapojených do série se dvěma spoji (kov A - spoj AB - kov B - spoj BA - kov A). Mají-li spoje navzájem různou teplotu, vzniká na každém ze spojů odlišný elektrický potenciál, který je zdrojem proudu.

Samostatné termočlánky jsou užívány jako teplotní čidla pro teploty v řádech stovek stupňů. Citlivost se pohybuje v řádech desítek mikrovoltů na °C.

Termočlánky dělíme dle použitých kovů a maximální teploty. Označení termočlánků vychází z ČSN EN 60584-1 Termoelektrické články - Část 1: Referenční tabulky.

  • Typ B 0 - 1700 °C
  • Typ C 0 - 2300 °C
  • Typ D 0 - 2300 °C
  • Typ E -200 - 950 °C, chromel-konstantan
  • Typ G 0 - 2300 °C
  • Typ J 0 - 750 °C, 52,3 μV/°C, železo-konstantan
  • Typ K -200 - 1250 °C, 40,8 μV/°C, chromel-alumel (Cr-Al)
  • Typ N -270 - 1300 °C
  • Typ R 0 - 1450 °C, platinarhodium-platina
  • Typ S 0 - 1400 °C, 6,3 μV/°C
  • Typ E -250 - 350 °C
  • Typ T , 43 μV/°C, Měď-Konstantan

Pro výrobu proudu je výkon jednotlivého termočlánku velice malý. Proto jsou při praktickém použití takové termočlánky sdružovány do baterií.

Významné použití termočlánků je u kosmických sond k vnějším planetám. Je součástí radioizotopového termoelektrického generátoru. Zde se využívá především dlouhodobé spolehlivosti termočlánku.


Související články[editovat | editovat zdroj]