Teorie přirozeného práva
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jusnaturalismem se nazývá směr právního myšlení, který zdůrazňuje přednost přirozeného práva před právem pozitivním.
Obsah |
[editovat] Charakteristika
Jusnaturalisté vytýkají juspozitivistům přílišný formalismus a upozorňují, že ne všechny reálné životní situace lze přiměřeně podřadit pod psanou právní normu: často se vyskytují situace, kdy prostá subsumpce vede k závěru, jenž je evidentně v nesouladu s požadavkem spravedlnosti.
Jusnaturalistický pohled na právo ovšem klade mnohem vyšší nároky na soudce, kteří musí být schopni posoudit právní otázku nejen z hlediska platného práva, ale i z pohledu toho, co je a co není v dané situaci spravedlivé.
Jusnaturalismus se často těší popularitě v dobách změn politických režimů a to jak z demokratického na totalitní, tak z totalitního na demokratický. Poskytuje totiž novému režimu možnost, jak se vypořádat se zákony, které vytvořil režim bývalý.
V současném době jsou v českém právním řádu přirozenoprávního původu práva a svobody obsažená v Listině základních práv a svobod.
[editovat] Zdroje přirozeného práva
Přirozené právo může mít několik zdrojů. Jejich pojetí se vyvíjí v čase
- dané bohem nebo jinými silami podobného typu.
- vyplývající z lidské přirozenosti. Člověk má určité (biologické, psychologické, sociologické etc.) vlastnosti a přirozené právo je takové právo, které z tohoto vychází.
- do přirozeného práva patří to, co je "rozumné".
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál Právo |
