Teorie centrálních míst

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ilustrace Christallerovy teorie centrálních míst

Teorie centrálních míst (anglicky: Central place theory), někdy též Christallerova teorie centrálních míst, případně teorie prostorové rovnováhy, je geografická teorie, která se snaží vysvětlit počet, velikost a rozmístění sídel v sídelní struktuře. Teorie byla vytvořena v roce 1933 německým geografem Walterem Christallerem na příkladu rovinatého jižního Německa, který tak navázal na Johanna von Thünena, jenž se podobnou teorií zabýval již v roce 1826.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky Západočeské univerzity (ZČU) může být Christallerova teorie definována jako teorie, která „se zabývá problematikou prostorového systému osídlení, tedy velikosti a rozmístění sídel v sídelní struktuře především na základě ekonomických charakteristik, závislých hlavně na chování spotřebitelů a obchodníků v reálném čase.“[1]

Podle katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy se teorie se snaží o „objasnění podstaty základních pravidelností v uspořádání a fungování sídelního systému.“[2]

Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky ZČU má teorie následující předpoklady:[1]

  1. homogenní rovina se stejnou mírou dopravní dostupnosti v každém bodě, jeden typ dopravy, dopravní náklady jsou proporcionální
  2. rovnoměrně rozmístěná populace
  3. centrální místa poskytují zboží, služby a administrativní funkce jejich zázemí
  4. spotřebitelé minimalizují svoji cestovní vzdálenost
  5. poskytovatelé služeb se snaží pokrýt co nejširší možnou oblast trhu
  6. všichni spotřebitelé mají stejný příjem a stejné požadavky na služby
Základem teorie je tvrzení, že malá sídla jsou schopna produkovat pouze omezený okruh zboží podle vlastních dispozic, ale jejich obyvatelé žádají sortiment mnohem rozmanitější a bohatší, k jehož obstarávání slouží zařízení v dosažitelné vzdálenosti. Čím častěji obyvatelé dané zboží (může se jednat i o služby) potřebují, tím je centrum jeho poskytování lokalizováno blíže či dále. Postupně se vytváří určité sféry vlivu ovlivněné časovou dostupností a dopravními náklady. Vznikají tak regiony s centry obsahující alespoň minimální počet obyvatel schopných uživit určité konkrétní ekonomické zařízení. Hovoříme o tzv. ekonomickém prahu efektivnosti (prahové populaci, treshhold population).

– katedra matematiky, oddělení geomatiky ZČU[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Central place theory na anglické Wikipedii.

  1. a b c ČERBA, Otokar. Teorie centrálních míst [online]. Západočeská univerzita v Plzni, [cit. 2009-12-26]. Dostupné online.  
  2. Teorie centrálních míst [PPT]. Univerzita Karlova, [cit. 2009-12-26]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]