Mexican Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Tenisový turnaj v Acapulcu)
Mexican Open
Abierto Mexicano Telcel
presentado por HSBC
Centrální dvorec areálu Hotel Princess Mundo Imperial, dějiště v letech 2001–2021

Založeno1993 (muži) / 2001 (ženy)
OdehránoAbierto Mexicano Telcel 2024
Ukončeno2021 (ženy)
MístoAcapulco, MexikoMexiko Mexiko
DějištěHotel Princess Mundo Imperial
Arena GNP Seguros (od 2022)
Souřadnice
Povrchantuka / venku (1993–2013)
tvrdý – Slolflex / venku (od 2014)
Obdobíúnor a březen
ŘeditelRaúl Zurutuza
ATP Tour
1993–1997World Series
1998International Series
2000–2008Series Gold
2009–ATP Tour 500

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace2 377 565 USD
Prize Money2 206 080 USD
WTA Tour
2001–2008Tier III
2009–2020WTA International
2021WTA 250

Soutěže32 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace275 000 USD
abiertomexicanodetenis.com/en/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mexican Open, oficiálně Abierto Mexicano Telcel presentado por HSBC, je tenisový turnaj mužů každoročně hraný v mexickém Acapulcu. Založen byl na okruhu ATP Tour v roce 1993 a do ženského kalendáře túry WTA patřil v letech 2001–2021. Od sezóny 2022 probíhá v areálu kolem centrkurtu Arena GNP Seguros na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem, kam se přestěhoval z přilehlého rezortu Hotel Princess Mundo Imperial. Do roku 2013 se hrál na antuce jako poslední část čtyřdílné antukové série mužů Golden Swing v Latinské Americe.

Prvním dějištěm se v letech 1993–2000 stala mexická metropole Ciudad de México. V roce 2001 se turnaj přestěhoval do přímořského Acapulka. Jedná se o přípravu před kalifornským Indian Wells Masters.

Generálním sponzorem se v roce 2005 stala mexická telekomunikační společnost Telcel,[1] která doplnila partnerství turnaje s nadnárodní korporací HSBC.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mužská polovina Mexican Open byla založena v roce 1993 a na okruhu ATP Tour patří do kategorie ATP Tour 500. Do dvouhry nastupuje třicet dva tenistů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Ženská část byla do kalendáře WTA Tour zahrnuta v letech 2001–2021. Od sezóny 2009 se řadila do kategorie International, v roce 2021 byl ročník v nástupnické kategorii WTA 250 zrušen pro pokračující pandemii covidu-19.

V období 1993–1998, a opět v sezóně 2000, se turnaj konal v mexickém hlavním městě Ciudad de México. V sezóně 2014 proběhla změna povrchu, kdy antuku nahradil tvrdý podklad. Turnaj se tak stal přípravou na březnovou první událost roku v kategorii ATP Masters 1000 Indian Wells Masters v Kalifornii. V rámci antukové jarní sezóny do roku 2013 představoval závěrečnou událost čtyřdílné tenisové série Golden Swing v Latinské Americe.

Vítěz získává tradiční cenu v podobě velké stříbrné hrušky.[2]

V sezóně 2022 se turnaj přestěhoval do acapulského areálu kolem centrkurtu Arena GNP Seguros, jehož kapacita činí více než 10 tisíc diváků. Druhá aréna Grandstand pojme přes 2 tisíce osob, dvorec č. 1 pak tisíc návštěvníků a dvorec č. 2 osm set diváků.[3] Ročník 2024 se odehrál i přes poškození areálu ničivým hurikánem Otis, který zasáhl oblast v říjnu 2023.[4]

Přehled rekordů[editovat | editovat zdroj]

Vítězové čtyřhry 2016 MirnyjHuey s tradiční cenou, stříbrnou hruškou

V mužské dvouhře získali nejvyšší počet čtyř titulů Rakušan Thomas Muster (1993–1996) a Španělé David Ferrer (2010–2012, 2015) s Rafaelem Nadalem (2005, 2013, 2020, 2022).

V ženském singlu statistikám s dvěma trofejemi vévodily Jihoafričanka Amanda Coetzerová (2001, 2003), Italka Flavia Pennettaová (2005, 2008), Američanka Venus Williamsová (2009, 2010), Italka Sara Erraniová (2012, 2013) a Ukrajinka Lesja Curenková (2017, 2018).

V mužské čtyřhře drží rekord tří výher Američan Donald Johnson (1996, 2000–2001) s Polákem Łukaszem Kubotem (2010, 2013, 2020) a v ženském deblu pak Španělka María José Martínezová Sánchezová (2001, 2008–2009), která triumfovala také třikrát.

Utkání úvodního kola Mexican Open 2022 mezi Alexandrem Zverevem a Jensonem Brooksbym skončilo ve 4:55 hodin ráno, čímž překonalo rekord nejzazšího dohraného zápasu na okruhu ATP Tour, který držel s časem 4:34 hodin duel Hewitta s Baghdatisem na Australian Open 2008.[5]

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
1993 Rakousko Thomas Muster Španělsko Carlos Costa 6–2, 6–4
1994 Rakousko Thomas Muster (2) Brazílie Roberto Jabali 6–3, 6–1
1995 Rakousko Thomas Muster (3) Brazílie Fernando Meligeni 7–6(7–4), 7–5
1996 Rakousko Thomas Muster (4) Česko Jiří Novák 7–6(7–3), 6–2
1997 Španělsko Francisco Clavet Španělsko Juan Albert Viloca 6–4, 7–6(9–7)
1998 Česko Jiří Novák Belgie Xavier Malisse 6–3, 6–3
1999 turnaj se nekonal
2000 Argentina Juan Ignacio Chela Argentina Mariano Puerta 6–4, 7–6(7–4)
2001 Brazílie Gustavo Kuerten Španělsko Galo Blanco 6–4, 6–2
2002 Španělsko Carlos Moyà Brazílie Fernando Meligeni 7–6(7–4), 7–6(7–4)
2003 Argentina Agustín Calleri Argentina Mariano Zabaleta 7–5, 3–6, 6–3
2004 Španělsko Carlos Moyà Španělsko Fernando Verdasco 6–3, 6–0
2005 Španělsko Rafael Nadal Španělsko Albert Montañés 6–1, 6–0
2006 Peru Luis Horna Argentina Juan Ignacio Chela 7–6(7–5), 6–4
2007 Argentina Juan Ignacio Chela Španělsko Carlos Moyà 6–3, 7–6(7–2)
2008 Španělsko Nicolás Almagro Argentina David Nalbandian 6–1, 7–6(7–1)
2009 Španělsko Nicolás Almagro(2) Francie Gaël Monfils 6–4, 6–4
2010 Španělsko David Ferrer Španělsko Juan Carlos Ferrero 6–3, 3–6, 6–1
2011 Španělsko David Ferrer (2) Španělsko Nicolás Almagro 7–6(7–4), 6–7(2–7), 6–2
2012 Španělsko David Ferrer (3) Španělsko Fernando Verdasco 6–1, 6–2
2013 Španělsko Rafael Nadal (2) Španělsko David Ferrer 6–0, 6–2
2014 Bulharsko Grigor Dimitrov Jižní Afrika Kevin Anderson 7–6(7–1), 3–6, 7–6(7–5)
2015 Španělsko David Ferrer (4) Japonsko Kei Nišikori 6–3, 7–5
2016 Rakousko Dominic Thiem Austrálie Bernard Tomic 7–6(8–6), 4–6, 6–3
2017 USA Sam Querrey Španělsko Rafael Nadal 6–3, 7–6(7–3)
2018 Argentina Juan Martín del Potro Jižní Afrika Kevin Anderson 6–4, 6–4
2019 Austrálie Nick Kyrgios Německo Alexander Zverev 6–3, 6–4
2020 Španělsko Rafael Nadal (3) USA Taylor Fritz 6–3, 6–2
2021 Německo Alexander Zverev Řecko Stefanos Tsitsipas 6–4, 7–6(7–3)
2022 Španělsko Rafael Nadal (4) Spojené království Cameron Norrie 6–4, 6–4
2023 Austrálie Alex de Minaur USA Tommy Paul 3–6, 6–4, 6–1
2024 Austrálie Alex de Minaur (2) Norsko Casper Ruud 6–4, 6–4

Mužská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
2024 Monako Hugo Nys
Polsko Jan Zieliński
Mexiko Santiago González
Spojené království Neal Skupski
6–3, 6–2
2023 Rakousko Alexander Erler
Rakousko Lucas Miedler
USA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
7–6(11–9), 7–6(7–3)
2022 Španělsko Feliciano López
Řecko Stefanos Tsitsipas
Salvador Marcelo Arévalo
Nizozemsko Jean-Julien Rojer (4)
7–5, 6–4
2021 Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
7–6(7–3), 6–4
2020 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
7–6(8–6), 6–7(4–7), [11–9]
2019 Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev
USA Austin Krajicek
Nový Zéland Artem Sitak
2–6, 7–6(7–4), [10–5]
2018 Spojené království Jamie Murray (2)
Brazílie Bruno Soares (2)
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–4), 7–5
2017 Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
USA John Isner
Španělsko Feliciano López
6–3, 6–3
2016 Filipíny Treat Conrad Huey
Bělorusko Max Mirnyj
Německo Philipp Petzschner
Rakousko Alexander Peya
7–6(7–5), 6–3
2015 Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Mexiko Santiago González
7–6(7–2), 5–7, [10–3]
2014 Jižní Afrika Kevin Anderson
Austrálie Matthew Ebden
Španělsko Feliciano López
Bělorusko Max Mirnyj
6–3, 6–3
2013 Polsko Łukasz Kubot
Španělsko David Marrero
Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
7–5, 6–2
2012 Španělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco
Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López
6–3, 6–4
2011 Rumunsko Victor Hănescu
Rumunsko Horia Tecău
Brazílie Marcelo Melo
Brazílie Bruno Soares
6–1, 6–3
2010 Polsko Łukasz Kubot
Rakousko Oliver Marach
Itálie Fabio Fognini
Itálie Potito Starace
6–0, 6–0
2009 Česko František Čermák
Slovensko Michal Mertiňák
Polsko Łukasz Kubot
Rakousko Oliver Marach
4–6, 6–4, [10–7]
2008 Rakousko Oliver Marach
Slovensko Michal Mertiňák
Argentina Agustín Calleri
Peru Luis Horna
6–2, 6–7(3–7), [10–7]
2007 Itálie Potito Starace
Argentina Martín Vassallo Argüello
Česko Lukáš Dlouhý
Česko Pavel Vízner
6–0, 6–2
2006 Česko František Čermák
Česko Leoš Friedl
Itálie Potito Starace
Itálie Filippo Volandri
7–5, 6–2
2005 Španělsko David Ferrer
Španělsko Santiago Ventura
Česko Jiří Vaněk
Česko Tomáš Zíb
4–6, 6–1, 6–4
2004 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Argentina Juan Ignacio Chela
Chile Nicolás Massú
6–2, 6–3
2003 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
Španělsko Fernando Vicente
Španělsko David Ferrer
6–3, 6–3
2002 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Česko Martin Damm
Česko David Rikl
6–1, 3–6, [10–2]
2001 USA Donald Johnson
Brazílie Gustavo Kuerten
Argentina Martín García
Jižní Afrika David Adams
6–3, 7–6(7–5)
2000 Zimbabwe Byron Black
USA Donald Johnson
Argentina Gastón Etlis
Argentina Martín Rodríguez
6–3, 6–3
1999 turnaj se nekonal
1998 Česko Jiří Novák
Česko David Rikl
Argentina Daniel Orsanic
Mexiko David Roditi
6–4, 6–2
1997 Ekvádor Nicolás Lapentti
Argentina Daniel Orsanic
Mexiko Luis Herrera
Mexiko Mariano Sánchez
4–6, 6–3, 7–6
1996 USA Donald Johnson
USA Francisco Montana
Venezuela Nicolas Pereira
Španělsko Emilio Sánchez
6–2, 6–4
1995 Argentina Javier Frana
Mexiko Leonardo Lavalle
Itálie Diego Nargiso
Německo Marc-Kevin Goellner
7–5, 6–3
1994 USA Francisco Montana
USA Ryan Shelton
USA Murphy Jensen
USA Luke Jensen
6–3, 6–4
1993 Mexiko Leonardo Lavalle
Brazílie Jaime Oncins
Mexiko Jorgé Lozano
Mexiko Horacio de la Peña
7–6, 6–4

Ženská dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězka finalistka výsledek
2021 zrušen pro pandemii koronaviru
2020 Spojené království Heather Watsonová Kanada Leylah Fernandezová 6–4, 6–7(8–10), 6–1
2019 Čína Wang Ja-fan USA Sofia Keninová 2–6, 6–3, 7–5
2018 Ukrajina Lesja Curenková (2) Švýcarsko Stefanie Vögeleová 5–7, 7–6(7–2), 6–2
2017 Ukrajina Lesja Curenková Francie Kristina Mladenovicová 6–1, 7–5
2016 USA Sloane Stephensová Slovensko Dominika Cibulková 6–4, 4–6, 7–6(7–5)
2015 Švýcarsko Timea Bacsinszká Francie Caroline Garciaová 6–3, 6–0
2014 Slovensko Dominika Cibulková USA Christina McHaleová 7–6(7–3), 4–6, 6–4
2013 Itálie Sara Erraniová Španělsko Carla Suárezová Navarrová 6–0, 6–4
2012 Itálie Sara Erraniová Itálie Flavia Pennettaová 5–7, 7–6(7–2), 6–0
2011 Argentina Gisela Dulková Španělsko Arantxa Parra Santonjaová 6–3, 7–6(7–5)
2010 USA Venus Williamsová Slovinsko Polona Hercogová 2–6, 6–2, 6–3
2009 USA Venus Williamsová Itálie Flavia Pennettaová 6–1, 6–2
2008 Itálie Flavia Pennettaová Francie Alizé Cornetová 6–0, 4–6, 6–1
2007 Francie Émilie Loitová Itálie Flavia Pennettaová 7–6(7–0), 6–4
2006 Německo Anna-Lena Grönefeldová Itálie Flavia Pennettaová 6–1, 4–6, 6–2
2005 Itálie Flavia Pennettaová Slovensko Ľudmila Cervanová 3–6, 7–5, 6–3
2004 Česko Iveta Benešová Itálie Flavia Pennettaová 7–6(7–5), 6–4
2003 Jižní Afrika Amanda Coetzerová Argentina Mariana Díazová-Olivová 7–5, 6–3
2002 Slovinsko Katarina Srebotniková Argentina Paola Suárezová 6–7(1–7), 6–4, 6–2
2001 Jižní Afrika Amanda Coetzerová Rusko Jelena Dementěvová 2–6, 6–1, 6–2

Ženská čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězky finalistky výsledek
2021 zrušen pro pandemii koronaviru
2020 USA Desirae Krawczyková
Mexiko Giuliana Olmosová
Ukrajina Kateryna Bondarenková
Kanada Sharon Fichmanová
6–3, 7–6(7–5)
2019 Bělorusko Viktoria Azarenková
Čína Čeng Saj-saj
USA Desirae Krawczyková
Mexiko Giuliana Olmosová
6–1, 6–2
2018 Německo Tatjana Mariová
Spojené království Heather Watsonová
USA Kaitlyn Christianová
USA Sabrina Santamariová
7–5, 2–6, [10–2]
2017 Chorvatsko Darija Juraková
Austrálie Anastasia Rodionovová
Kolumbie Mariana Duque Mariñová
Paraguay Verónica Cepede Roygová
6–3, 6–2
2016 Španělsko Anabel Medina Garriguesová
Španělsko Arantxa Parra Santonjaová
Nizozemsko Kiki Bertensová
Švédsko Johanna Larssonová
6–0, 6–4
2015 Španělsko Lara Arruabarrenová
Španělsko María Teresa Torrová Florová
Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
7–6(7–2), 5–7, [13–11]
2014 Francie Kristina Mladenovicová
Kazachstán Galina Voskobojevová
Česko Petra Cetkovská
Česko Iveta Melzerová
6–3, 2–6, [10–5]
2013 Španělsko Lourdes Domínguezová Linová
Španělsko Arantxa Parraová Santonjaová
Kolumbie Catalina Castañová
Kolumbie Mariana Duqueová Mariñová
6–4, 7–6(7–1)
2012 Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
Španělsko Lourdes Domínguezová Linová
Španělsko Arantxa Parraová Santonjaová
6–2, 6–1
2011 Ukrajina Maria Korytcevová
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
Španělsko Lourdes Domínguezová Linová
Španělsko Arantxa Parraová Santonjaová
3–6, 6–1, [10–4]
2010 Slovinsko Polona Hercogová
Česko B. Záhlavová-Strýcová
Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2–6, 6–1, [10–2]
2009 Španělsko Nuria Llagosterová
Španělsko María J. M. Sánchezová
Španělsko Lourdes Domínguezová
Španělsko Arantxa Parraová Santonjaová
6–4, 6–2
2008 Španělsko Nuria Llagosterová
Španělsko María J. M. Sánchezová
Česko Iveta Benešová
Česko Petra Cetkovská
6–2, 6–4
2007 Španělsko Lourdes Domínguezová
Španělsko Arantxa Parraová Santonjaová
Francie Émilie Loitová
Austrálie Nicole Prattová
6–3, 6–3
2006 Německo Anna-Lena Grönefeldová
USA Meghann Shaughnessyová
Japonsko Šinobu Asagoeová
Francie Émilie Loitová
6–1, 6–3
2005 Rusko Alina Židkovová
Ukrajina Tatiana Perebijnisová
Španělsko Maria Rodriguezová
Španělsko Conchita Martínezová
7–5, 6–3
2004 Austrálie Lisa McSheová
Venezuela Milagros Sequerová
Česko Olga Blahotová
Česko Gabriela Navrátilová
2–6, 7–6(7–5), 6–4
2003 Francie Émilie Loitová
Švédsko Åsa Svenssonová
Rakousko Patricia Wartuschová
Maďarsko Petra Mandulová
6–3, 6–1
2002 Argentina Paola Suárezová
Španělsko Virginia Ruanová
Slovinsko Tina Križanová
Slovinsko Katarina Srebotniková
7–5, 6–1
2001 Španělsko María J. M. Martínezová
Španělsko Anabel Medinaová
Španělsko Virginia Ruanová
Argentina Paola Suárezová
6–4, 6–7(5–7), 7–5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mexican Open (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. PADILLA, Gerardo. Oppo y Telcel, las marcas detrás del Abierto Mexicano de Tenis 2021. Revista NEO [online]. 2021-03-10 [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-11. (španělsky) 
  2. One of the great trophies in sport [online]. Metro News [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  3. ARENA GNP SEGUROS [online]. Abierto Mexicano de Tenis [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-06. (španělsky) 
  4. Organisers Confirm 2024 Mexican ATP 500 Will Proceed In Acapulco. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-12-16 [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Alexander Zverev Overcomes Jenson Brooksby In Late-Night Duel in Acapulco. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-02-22 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]