Tematín

Pohled od východu

Tematín nebo Tematínský hrad je zřícenina hradu na Západním Slovensku v pohoří Považský Inovec. Od jeho vzniku v 13. století vystřídal mnoho majitelů. Začátkem 18. století byl těžce poškozený a od té doby pustl. V okolí je chráněné území Tematínske vrchy.

Poloha

Hrad byl vybudovaný v jihozápadní části Povážského Inovce na vápencově-dolomitovém podloží temenu boční rozsedliny vybíhající západně od Bezovce mezi Lúčanskou a Hrádockou dolinou. S nadmořskou výškou 564 metrů patří mezi nejvýše položené hrady Slovenska a je výraznou dominantou Středního Pováží. Patří do katastru obce Lúka.

Dějiny

Poslední majitel, Mikuláš Berčéni (1665 - 1725) se narodil přímo na hradě.

Tematínský hrad vznikl pravděpodobně bezprostředně po mongolském vpádu do Uherska v roku 1242 na místě staršího hradiska. O jeho slovanském původu by mohl napovídat rozbor názvu složeného pravděpodobně ze slov "temä", označující slovensky temeno, a staroslovanského slova pro ohradní místa "týn". Někteří maďarští historici odvozují původ jména od slova "temetö" - hřbitov, avšak v zápisech z poslední třetiny 13. století je zachycený název Temetyn.

Hrad už od svého vzniku plnil signalizační a strážní roli a spolu s Trenčínským, Beckovským a Čachtickým hradem byl součástí ochrany severozápadních průsmyků Uherska. Chránil i důležitý brod přes Váh, připomínaný v listině z roku 1453.

První písemná zmínka o hradě pochází z roku 1270 v souvislosti s pokusem dobýt hrad Bélou IV., avšak jeho útok odrazil tehdejší majitel hradu Michal, syn Ondřeje, blízky společník Bélova nejstaršího syna a budoucího panovníka Štěpána V. Ten, už jako král, potvrzuje v roku 1272 Michalovi listinu z roku 1270 ve které mu za věrnost a poskytnuté služby daroval několik vesnic a ve které se mimo jiné vzpomíná jako majitel Tematína.

Po jeho smrti se stal královským majetkem, ale už začátkem 14. století ho získává Matúš Čák Trenčanský, který ovládal Pováží až do své smrti v roku 1321 po které se hrad stal opět královským. V druhé polovině 14. století hrad ztratil svůj původní strategický význam a přešel do soukromých rukou.

Za vlády Ludvíka I. se v letech 1348-50 Uhersko zapletlo do války o neapolské dědictví ve kterém se vyznamenal Vavřinec Tóth (Sclavus, Slovák). Jeho syn Mikuláš Kont, královský číšník a Tekovský župan, od roku 1352 uherský palatin, dostal v roku 1348 od Ludvíka hradní panstvo Tematín (s obcemi Hrádek (Harstnuk), Piešťany (Pessen), Horná Streda (Zerdahel), Lúka (Rety), Modrová (Madro), Modrovka (alia Madro), Moravany nad Váhom (Marwan), Banka (Banya), Ducové (Duchreuy), Hôrka (Harka), Mošovce (Mosoch), Lehota (Lehota) a Ratnovce (Ratun)). V roku 1349 žáda Mikuláš potvrzení spoluvlastnictví i pro svých mladších bratrů Leukuša (Levka) a Bartoloměje. Po jeho smrti v roku 1367 zpravovala majetky nejen jeho žena Klára a jeho syn Mikuláš ale i synové Bartoloměje Ladislav a Imrich. V roku 1395 se soudili o lesy s Henrichom, opatem kláštera sv. Hipolyta v Nitře v Zoboru. Vdova po Mikulášovi Kontovi žila ještě v roce 1406. Po její smrti přešel majetek do rukou jejího syna Mikuláše, který získal šlechtický predikát z Ujlaku a založil rod Ujlakovců, jehož členové vlastnili hrad a panství Tematín až do vymření v roce 1521. Poslední ujlakovský majitel byl od roku 1511 Vavřinec.

Hradní panství se stalo královským majetkem po smrti Vavřince Ujlakiho v roce 1521. Nebezpečí tureckého útoku přinutilo krále Ludvíka Jagellonského dát Tematín 20. července 1524 Alexejovi Turzovi do zástavy za 25 000 zlatých. Hradu tehdy patřili městečka Bojná (Bayna), Piešťany (Pesthyen) a vesnice Horná Streda (Zerdahel), Lehota (Piešťanská), Banka (Banyka), Lúka (Rethee), Hrádok (Radnok), Hôrka nad Váhom (Horka), Modrovka (Kismodroh), Modrová (Naghmodroh), Stará Lehota (Olehota), Nová Lehota (Wylehota), Hubina (Hwbyna) a Moravany nad Váhom (Morwany).

Koncem 17. století hrad patřil Berčénivcům (Bercsényiovcom). V roce 1665 se na hradě narodil jeho poslední vlastník Mikuláš Berčéni, který byl v době Rákociho povstání jeho druhým nejvýznamnějším představitelem. Po porážce povstání 22. ledna 1710 se Berčéni rozhodl hledat útočiště v Polsku, ale potřeboval k tomu majetek uložený na Tematíne. Hrad ale musel opustit v noci v přestrojení a s jediným sluhou před hrozbou chycení cisářským vojskem, které začalo obléhat hrad na druhý den. Hradní posádka si vyjednala tři dni neútočení a potom se vzdala. Berčéniho dvojník byl zatknutý a odvezený do Bratislavy, stavba byla rozbořena a od té doby je v ruinách. Skutečný Berčéni umírá v roku 1725 v osmanském exilu.

Šlechtic Alojz Mednyanský popisuje ve své „Malebná cesta dolů Váhem“ vydaná poprvé v roku 1826 svoji návštěvu zříceniny slovy: "Kdyby nebylo výhledu a několik neobvyklých rostlin odškodňujících dvojhodinový namáhavý výstup, litovali bychom návštěvu zříceniny. Zpustošení zničilo ještě i stopy po rozčlenění budovy, podle kterého bychom si mohli udělat jakous-takou představu o vnitřní úpravě tohoto významného hradu."

Exteriér

Nejstarší budovy se soustřeďovali v prostoru horního hradu, který se skládal ze čtyřboké věže a paláce obklopeného hradební zdí, přes kterou vedl gotický portál na nádvoří. V snaze udržet krok s novou vojenskou technikou byla v 2. polovině 16. století zdokonalená obrana předhradí. Malý a úzký průchod oddělil horní část hradu od dolního nádvoří, ze kterého do předbraní vybíhali dvě bašty chránící vstup, zabezpečený ještě skalním příkopem. Poslední úpravy hradu pocházejí ze 17. století a zabezpečili další obytné části v horním hradě.

Současný stav

Pohled od východu

Ruiny zdí vyrůstají ze skalního podloží a skrývají hustý lesní porost. Dodnes jsou dobře čitatelné jednotlivé budovy a opevnění. Zachovali se obvodové zdi a konstrukce, na nárožích zpevněné kamennou bosáží. Ojediněle se zachovali i architektonické detaily, jako vstupní padací brána do horního hradu, kamenná konzola na hlavní věži, koruny zdí, zbytky atiky.

Přístup

• Z rekreačního střediska Bezovec (sem autobusem, zast. Nová Lehota-Bezovec) za 1 a 1/2 h. Asfaltovou cestou k rekreačnímu zařízení Chirana, od kterého vede turistická cesta převážně lesem a dále po hřebeni k zřícenině.
• Z obce Lúka (sem autobusem) za 2 a 1/4 h. Lúčanskou dolinou a potom lesní cestou.
• Z obce Hrádok (sem autobusem) za 2 1/2 h. Asfaltovou cestou Hrádeckou dolinou, brzo odbočka vpravo do kopce.
• Z obce Hrádok se na hrad dostanete i po neznačené cestě, vhodné pro horská kola. Ve vesnici přes potok vpravo podél domů, za kopec Chlm, cesta mine po levé straně chatky a stoupá dolinou. Ke konci serpentiny je odbočka vpravo až pod hrad.

Okolí

V blízkosti se nachází hrady Topolčany, Čachtice, Beckov, kostel v Lúke, Brunovcích a Moravanoch nad Váhom.

Na západ od zříceniny hradu se nachází přírodní rezervace Tematínska lesostep (60 ha), kde se na vápencovém a dolomitovém podloží s tenkou vrstvou půdy chrání teplomilné druhy flóry a fauny.

Literatura

• Malebná cesta dolu Váhom, Alojz Mednyanský, Tatran, Bratislava, 1971
• Považský Inovec, turistický sprievodca ČSSR, D.Petrovič, J.Petrovič, Šport, Bratislava
• V tomto článku je použit překlad textu z článku Tematín na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• OZ hrad Tematin
• Združenie na záchranu hradu Tematin

Souřadnice: 48°40′38″ s. š., 17°55′45″ v. d.