Teletext
Teletext je přenos textových informací prostřednictvím televizního signálu. Vznikl v roce 1970 ve Velké Británii.
V běžném analogovém televizním vysílání se za sekundu vysílá 50 půlsnímků (norma platná v Evropě). A mezi těmito půlsnímky zbývá čas pro odeslání teletextových informací, které obvykle obsahují zpravodajství, televizní program, reklamu a jiný obsah.
Vysílání Teletextu
Pro vysílání teletextu se používají zatemněné řádky 19 a 20 lichého půlsnímku a 332 a 333 sudého půlsnímku. Teletext se nevysílá spojitě, ale přerušovaně pomocí datových bloků, kterým se říká pakety. Vysílají se vlastně číslicové signály, z nichž část slouží jako řídící informace pro teletextový dekodér televize a větší část tvoří adresy, kterým odpovídají jednotlivé alfanumerické znaky, které jsou uloženy v teletextové paměti ROM. Délka jedné teletextové řádky odpovídá délce televizního řádku. Vše řídí teletextový procesor.
Teletextový obraz
Teletextový obraz tvoří 25 řádků (0-24), z nichž každý obsahuje 40 znaků. Sto teletextových stránek se nazývá soubor, někdy také magazínem. Vysílat lze až 8 souborů, každý po 100 stranách. Současně se těmito 40 znaky teletextového řádku se přenáší ještě dalších 5, které slouží k řízení funkce teletextového dekodéru. Rychlost přenosu tedy odpovídá přenosu 45 osmibitových slabik. Tím získáme 360 bitů během jednoho TV řádku. Slabika pro jeden znak je 8 bitová, obsahuje však jeden paritní bit což znamená, že pro samotný znak je vyhrazeno 7 bitů. Pomocí 7 bitů jsme schopni rozlišit 127 znaků. Načtené strany (i soubory) se ukládají do paměti RAM, aby uživatel mohl pohodlně přepínat strany bez čekání. Moderní televizory jsou schopny uchovat v paměti všechny strany a magazíny.
Teletextové bloky
Jak již bylo řečeno, informace se přenáší po 45 Bajtech = v jednom teletextovém bloku. Máme dva typy bloků. Úvodní a řádkový.
Úvodní teletextový blok
Je prvním řádkem teletextové stránky. Jednotlivé bajty označujeme písmenem X.
X1,X2...Synchronizační bajty pro oscilátor procesoru. Přenáší se binární kód o 1010101010101010
X3...Identifikační bajt, který musí být stejný jako ten v procesoru (11100100)
X4...Číslo magazínu (souboru)
X5...Číslo řádku
X6,X7...Číslo stránky
X8-X11...Čas vydání stránky
X12,X13...Kontrolní řídící bajt pro procesor
X14-X37...Kódy alfanumerický znaků
X38-X45...Průběžný čas (HH:MM:SS)
Bajty X4-X13 jsou zabezpečeny Hammingovým kódem (H(8,4)), díky kterému se může jedna případná chyba opravit.
Řádkový teletextový blok
Zbylých 23 řádků, ve kterých se přenáší vizuální textová, nebo grafická informace. Jeden blok = jeden řádek.
X1,X2...Synchronizační bajt pro oscilátor procesoru (1010101010101010)
X3...Identifikační bajt pro procesor (11100100)
X4,X5...Číslo magazínu a stránky (opět zabezpečeno Hammingovým kódem)
X6-X45...Kódy znaků, které jsou zabezpečeny paritním bitem, který může detekovat chybu, nedokáže ji však opravit
Grafický mód
Teletextový procesor se může přepnout do grafického módu. Poté vykresluje podle přenesených bitů obraz.
| b0 | b1 |
| b2 | b3 |
| b4 | b6 |
Ten bit, který obsahuje logickou 1 svítí. Bit b5 obsahuje logickou 1 pokaždé, b7 je paritním bitem.
Videotext
Videotext je obdoba teletextu, avšak oproti této technologii je zde možnost obousměrné komunikace. Takže například britská královna Alžběta II. přes něj v roce 1976 poslala dopis. Pokud chtěl uživatel využívat videotext, musel být připojen kabelem k televizi nebo přes telefonní linku.[1]
Reference
- ↑ ČERMÁK, Miloš. Žurnalistika v informační společnosti - digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. [s.l.]: Karolinum Dostupné online. ISBN 9788024616841. S. 11.
Externí odkazy
Slovníkové heslo teletext ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu teletext na Wikimedia Commons - Teletext dnes a zítra – dokument Československé televize z roku 1989
