Teias

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Teias
Mons Lactarius.jpg
Alexander Zick: bitva u Mons Lactaria; střetnutí, v němž nalezl Teias smrt
Doba vlády část roku 552
Korunovace 552
Narození ?
Úmrtí říjen 552?
Mons Lactarius, dnešní Itálie.
Předchůdce Totila
Nástupce

Teias (†552) byl posledním králem Ostrogótů sídlících v první polovině 6. století na Apeninském poloostrově. První zmínky o jeho osobě pochází z období, kdy byl jedním z nejschopnějších válečníků krále Totily, po jehož smrti byl zvolen jako nový ostrogótský panovník. Jediné historické důkazy o jeho životě pochází z pera byzantského historika a Teiova současníka Prokopia z Kaisareie.

První zmínky[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Teiově osobě pochází z období, kdy byl jedním z nejschopnějších válečníků krále Totily. Ten ho počátkem roku 552, při ofenzivě římského vojska vedeného vojevůdcem Narsem, pověřil velením elitního sboru, jenž měl v okolí města Verony ztížit nepřátelské armádě průchod, a pokud by to bylo možné, nedovolit jí postup podél Jaderského moře vůbec. I přes veškerou snahu však Teias neuspěl a Narsovu vojsku se podařilo dostat dál do italského vnitrozemí.[1] Teias proto odvedl své muže zpět k Totilovi a v řadách jeho armády se účastnil bitvy u Tagin. Po drtivé porážce uprchl se zbytky rozprášených Ostrogótů přes řeku Pád k městu Ticinum. Zde byl zvolen novým gótským králem a navíc se mu podařilo zmocnit části pokladu, který v Ticiniu uložil Totila. Ihned po volbě začal shromažďovat novou armádu a snažil se získat přátelství Franků. Ti však o spojenectví nejevili zájem. Když se o této aktivitě dozvěděl Narses, pověřil velitele Valeriana hlídkováním podél řeky Pád, aby Gótům ztížil jejich záměry. Sám s částí armády vyrazil proti Římu, jenž zanedlouho dobyl. Teiovi se mezitím podařilo nalézt Totilova rukojmí, kterými bylo tři sta synů předních obyvatel většiny italských měst a všechny je nechal popravit.

Bitva u Mons Lactaria a smrt[editovat | editovat zdroj]

Jelikož Teias neuspěl v jednání s Franky, rozhodl se vytáhnout na pomoc posádce obležené tvrze v kampánských Cumách, kde byla uložena další velká část Totilova pokladu. Narses proti ostrogótskému panovníkovi vyslal velitele Ioanna a Filimutha s rozkazy napadat při přesunech gótské jednotky. Teias však zvolil delší trasy pochodu a podařilo se mu projít do Kampánie aniž by se střetl s nepřítelem. Narses tedy shromáždil rozptýlené oddíly a vydal se proti Gótům do této provincie. Obě vojska se proti sobě utábořila poblíž hory Vesuv, každá na jedné straně řeky Drakon. Gótové obsadili jediný most u jehož úpatí vystavěli dřevěné věže. Proviant si přiváželi po moři. Společně s Římany pak setrvali na svých pozicích v nečinnosti po celé dva měsíce. Teprve po uplynutí této doby se Římanům pomocí zrady podařilo zmocnit Gótského loďstva a odříznout Teiovy muže od zásobování. Gótský král tedy ustoupil k blízké hoře jménem Mons Lactarius, kde však mužstvo začalo trpět ještě větším hladem než na pobřeží. Někdy v průběhu října 552 se tedy rozhodl vést své vojáky do nečekaného protiútoku.

Teias, všem patrný se štítem na hrudi a se zdviženým oštěpem, se postavil s několika muži před první řady. Římané ho uviděli a byli přesvědčení, že jeho smrtí boj ihned skončí; zaútočilo tedy na něho několik mužů současně. On se jen chránil štítem a zachycoval jím všechna kopí, pak nečekaně zaútočil a mnoho jich pobil. ...zatímco takto bojovali, uplynula třetina dne a tou dobou měl ve štítě dvanáct zaražených oštěpů; nemohl jím tedy volně pohybovat a už nebyl s to čelit útočníkům. Zavolal rychle jednoho ze svých štítonošů, aniž opustil své místo nebo couvl o prst zpět a aniž povolil nepřátelům postoupit. ...přišel se štítem, a Teia si jej rychle vzal výměnou za štít obtížený oštěpy. V té době zůstala jeho hruď na chvíli odkryta; tu byl náhodou zasažen šípem a jedinou ranou klesl mrtev k zemi. Několik Římanů zvedlo jeho hlavu na hrotu oštěpu a ukazovalo ji kolem dokola oběma vojskům.
— Prokopios[2]

Bitva se však nevyvíjela podle předpokladů Římanů. Gótové bojovali, i přes smrt svého vůdce, až do večera a stejně tak do večera příštího dne. Teprve třetího rána vyslali k Narsovi své vyjednavače, kterým se pro ně podařilo dohodnout svobodný odchod z italského území.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROKOPIOS Z KAISAREIE. Válka s Góty. Překlad Pavel Beneš. Praha : Odeon, 1985. S. 364 – 365.  
  2. Prokopios, s. 381 – 388.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PROKOPIOS Z KAISAREIE. Válka s Góty. Překlad Pavel Beneš. Praha : Odeon, 1985. 438 s.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEATHER, Peter. Gótové. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 408 s. ISBN 80-7106-199-9.  
  • ŠEMBERA, František. Dějiny středověké – Svazek prvý. Praha : J. Otto, 1879. 560 s. Dostupné online.  


Ostrogótští králové
Předchůdce:
Totila
552
Teias
Nástupce: