Technická úroková míra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Technická úroková míra (TÚM) je úroková míra, kterou používají pojišťovny při výpočtu pojistného v životním pojištění. Představuje takové zhodnocení rezervy pojistného, na které má klient smluvní nárok. Maximální výše technické úrokové míry je v ČR regulována vyhláškou.[1]

Definice a kontext[editovat | editovat zdroj]

Zákon o pojišťovnictví z roku 2009 definuje technickou úrokovou míru jako „zaručený podíl na výnosech z finančního umístění v životním pojištění“.[2] Česká národní banka k tomu dodává, že jde o „zhodnocení pojistné rezervy. Tato rezerva je určena ke krytí budoucích závazků ze životních pojištění.“[3]

Pojistná funkce životního pojištění[editovat | editovat zdroj]

Smyslem pojištění je zmírnění škod vzniklých na hodnotách, a to materiálních i nemateriálních jako třeba zdraví a život. Pojištěný[pozn. 1] (klient) svěřuje pojistiteli (pojišťovně) své finanční prostředky (pojistné), ať už jednorázovou úhradou nebo v menších pravidelných splátkách. Část z těchto prostředků pojistitel užívá na pokrytí svých nákladů a část ukládá do tzv. pojistného fondu. Nastane-li pojistná událost, z pojistného fondu je vypláceno pojistné plnění pojištěnému nebo jiným oprávněným osobám (např. pozůstalým).

Finanční umístění[editovat | editovat zdroj]

V době mezi přijetím finančních prostředků z pojistného a jejich vyplacením na pojistné plnění se pojišťovna snaží o jejich co nejlepší zhodnocení s cílem dosažení zisku. Použití těchto prostředků na nákup aktiv (cenných papírů, nemovitostí, uměleckých děl...) je nazýváno finančním umístěním. Pojišťovna tím realizuje svou investiční strategii a investiční činnost.[4]

Technické rezervy[editovat | editovat zdroj]

Vedle pojistných událostí málo pravděpodobných jako jsou např. mimořádné přírodní katastrofy nebo výjimečné úrazy, dochází také k takovým pojistným událostem, které s určitostí nebo velkou pravděpodobností nastanou, jen není známo kdy a jak velké bude pojistné plnění. Takovou událostí je typicky např. úmrtí pojištěného, neboť to nastane s jistotou, ale není známo kdy a za jakých okolností. Podobně s velkou pravděpodobností může nastat dožití se určitého věku, přičemž pravděpodobnost mohou pojišťovny odvodit z úmrtnostních tabulek. Pro takové budoucí závazky vytváří tzv. technické rezervy, jejichž vymezení a tvorba vyplývá ze zákona o pojišťovnictví.[5]

Investiční činnost pojišťovny má přímý vliv na výsledky jejího hospodaření a v případě životního pojištění mohou špatné investice významným způsobem ohrozit splnitelnost závazků vůči klientům.[4] Pro zaručení, že pojišťovna bude schopna dostát svým závazkům, je povinna udržovat finanční umístění svých technických rezerv podle zákonem stanovených zásad, limitů a v určeném složení.[6][4] Zjednodušeně řečeno: musí s nimi zacházet obezřetně a hospodárně a musí být schopna je včas zpeněžit. Výše technických rezerv je přitom stanovena pojistně-technickými výpočty podle vyhlášky. [pozn. 2]

Podle údajů ČNB tvořily v roce 2011 čisté technické rezervy českých pojišťoven částku přesahující 242 miliard korun, to jest 61 % všech jejich pasiv (zdrojů financování). Dalších 13 % tvořily čisté technické rezervy takového životního pojištění, u něhož je nositelem rizika pojistník, tedy osoba platící pojistné (tj. investiční životní pojištění). Více než 70 % z celkových rezerv tvořily rezervy z životního pojištění, zbytek byl z neživotního pojištění.[7]

Spořicí funkce životního pojištění[editovat | editovat zdroj]

Právě v případech, kdy s určitostí dojde k pojistné události, připomíná pojištění svou povahou spoření. Klient postupně střádá prostřednictvím pojišťovny částku, kterou později dostane vyplacenou. Vedle své hlavní pojistné funkce plní takové pojištění i funkci spořicí. Tyto druhy pojištění jsou nazývány rezervotvorná pojištění a patří mezi ně např. pojištění pro případ smrti nebo dožití (kapitálové životní pojištění), důchodové pojištění, univerzální životní pojištění, investiční životní pojištění a další. Obecně jde o pojistné produkty spojené s dožitím se určitého věku.[8]

Zatímco u pojištění jde v principu o ochranu pojištěného proti rizikům a pojišťovna vystupuje v roli poskytovatele služby, za kterou si klient platí, u spoření jde více o poskytnutí finančních prostředků, s kterými může pojišťovna volně disponovat, zhodnocovat je a těžit z nich zisk. Proto se očekává, že poskytne pojištěnému podíl na tomto zisku, zaplatí mu za možnost investovat jeho prostředky. Takto v rovině poplatků působí přidaná spořicí funkce proti funkci pojistné a prostředky uložené v rezervách pro klienty pojištění zlevňují.[9]

Zaručené zhodnocení[editovat | editovat zdroj]

Při naplňování spořicí funkce jde o to, že pojišťovna investuje úspory klientů s očekáváním zisku. Investice jsou z principu zatíženy určitou mírou rizika. Protože však primární funkcí pojištění zůstává funkce pojistná a klienti očekávají především zabezpečení proti rizikům, také od pojišťovny mnohdy očekávají určité záruky zhodnocení těchto investic. Pojišťovna tak pojištěncům smluvně zaručuje alespoň minimální míru zhodnocení finančních prostředků.[pozn. 3] Tato garantovaná míra zhodnocení je vyjádřena pomocí technické úrokové míry.

Působení TÚM[editovat | editovat zdroj]

Zhodnocení vyjádřené technickou úrokovou mírou se netýká celého zaplaceného pojistného, ale jen jeho části, po odečtení ceny rizik krytých pojistkou a nákladů pojišťoven na uzavření a správu pojistné smlouvy.[8] Jde o zhodnocení pojistné rezervy. Výsledná garantovaná pojistná částka je ovlivněna nejen výší TÚM, ale též výší nákladových koeficientů, které snižují celkovou rezervu a výší podílu na zisku přiznaného klientovi, která závisí na konstrukci pojistného produktu.[10]

Příklad[editovat | editovat zdroj]

Zjednodušený příklad jednorázového kapitálového pojištění pro případ dožití ukazuje následující tabulka. Pojistné je složeno jednorázově, jsou odečteny počáteční náklady na uzavření smlouvy, poté každý rok administrativní náklady a výsledná částka je zúročena technickou úrokovou mírou ve výši 2,5 %. V příkladu je pro zjednodušení vynechán odečet rizikové části pojistného určené na krytí rizik plynoucích z pojistky.[11] Při vkladu 100 000 Kč je po pětiletém trvání pojistné smlouvy dosaženo pojistné částky 104 790 Kč, přestože v prvních dvou letech náklady převyšují zhodnocení a celková rezerva tak nedosahuje ani výše pojistného.
Rok Pojistné [Kč] Počáteční náklady na uzavření smlouvy (5 %) Administrativní náklady na správu smlouvy (0,5 %) Rezerva po odečtení nákladů, zhodnocená o 2,5 %
0 100 000 5 000 95 000
1 500 96 863
2 500 98 772
3 500 100 728
4 500 102 734
5 500 104 790

Ve skutečnosti pojišťovna může dosahovat i většího zhodnocení než jaká je výše technické úrokové míry. Může tedy klientovi vyplatit větší podíl na zisku např. formou prémie k pojistné částce. Skutečné zhodnocení se pak skládá ze dvou složek: z technické úrokové míry a z podílu na zisku. Pokud se pojišťovně naopak nepodaří aktiva dostatečně zhodnotit, musí chybějící výnosy dorovnat z vlastních zdrojů nejméně do výše TÚM.[12]

Vyšší TÚM znamená pro klienta levnější pojištění, pro pojišťovnu však větší tlak na zhodnocování aktiv a větší riziko platebních problémů. Nižší TÚM naopak pro klienta pojištění zdražuje a pojišťovně snižuje konkurenceschopnost.[12] Případný podíl ze zisku formou prémie totiž může nižší TÚM vyrovnat, ale je nejistý a konzervativní klient může dávat přednost garantovanému zhodnocení před nejistou prémií.[pozn. 4] Výše TÚM se proto stává nástrojem konkurenčního zápasení mezi pojišťovnami.

Regulace v ČR[editovat | editovat zdroj]

Aby pojišťovny v konkurenčním zápasení o klienty neslibovaly až nereálně vysoké zhodnocení, stanovovalo Ministerstvo financí ČR[8] a od roku 2006 stanovuje Česká národní banka vyhláškou maximální výši technické úrokové míry.[13] [pozn. 5] Hodnota limitu je zvolena tak, aby pojišťovna byla dlouhodobě schopna dosahovat tohoto výnosu a o tento úrok byla schopna zhodnotit své pojistné rezervy. Kdyby se pojišťovna zavázala k vysoké TÚM, ale nedokázala by ve skutečnosti rezervy sama dostatečně zhodnotit, musela by garantovanou míru dorovnat ze svých prostředků. Stát tak regulací usiluje o stabilitu celého sektoru, aby chránil klienty pojišťoven, které by jinak slibovaly přemršťané garance, jaké by nebyly schopny dodržet, a zkrachovaly by.[10][12] Minimální výše TÚM upravena není.

První regulace byla ustanovena už od 1. dubna 2000 vyhláškou č. 75/2000 Sb., tehdy ve výši 4 %.[14][12] Předtím byly nabízeny i pojistky s 5-8% garantovanou úrokovou mírou. [pozn. 6] V roce 2004 byla maximální výše snížena vyhláškou Ministerstva financí č. 303/2004 Sb. na 2,4 %. Vyhláška reagovala na evropskou směrnici z roku 2002, upravující rámec životního pojištění.[15][16][17]

K 1. dubnu 2006 došlo legislativní změnou ke sjednocení dohledu nad finančním trhem a Česká národní banka převzala funkce Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění (ÚDPP).[18][19] Nadále už je to ona, kdo vyhláškou reguluje maximální TÚM.

Vyhláška České národní banky č. 434/2009 Sb. ze dne 24. listopadu 2009 upravila s účinností od 1. ledna 2010 postup pro výpočet TÚM: „Maximální výše technické úrokové míry se stanoví v rozsahu maximálně 60 % váženého aritmetického průměru průměrných výnosů státních dluhopisů v korunách českých s dobou splatnosti nejméně 5 let vydaných v průběhu posledních 36 kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících měsíci, kdy bude zveřejněna maximální výše technické úrokové míry.“[20] [pozn. 7] V únoru 2010 došlo formou úředního sdělení ČNB k další změně, tentokrát k nepatrnému zvýšení na 2,5 %.[9][21]

Regulace ve světě[editovat | editovat zdroj]

Kontrola horní hranice technické úrokové míry má v národních ekonomikách velký význam pro zachování stability pojistného sektoru. Existují však mezinárodní rozdíly v přístupu k regulaci. Liberální přístup s ponecháním větší zodpovědnosti na pojišťovně uplatňuje např. Austrálie. Institucionální regulaci podobně jako Česká republika uplatňovalo ve stejné době např. Německo, Portugalsko či Finsko[16] a postupně ji zavedla celá Evropská unie.

Slovensko začalo stanovovat maximální technickou úrokovou míru referenční sazbou podobně jako ČR koncem roku 2003, v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady EU č. 2002/83/ES.[17][22] Na základě zákona č. 95/2002 Z.z. ve znění novely zákona č. 430/2003 Z.z. bylo Ministerstvo financí SR od 1. listopadu 2003 oprávněno stanovit maximální výši technické úrokové míry.[23]. Později přešla tato pravomoc na Národní banku Slovenska a ta ji poprvé uplatnila vyhláškou č. 172/2006 Z. z. s účinností od 31. března 2006, jíž stanovila maximální TÚM na 2,5 %.[24][25] Snížila tak předchozí sazbu, která byla stanovena vyhláškou MF č. 50/2004 Z. z. z 19. ledna 2004 ve výši 4 %.[26]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pojištěný je ten, v jehož prospěch je sjednáno pojištění. Pro zjednodušení v dalším textu předpokládáme sloučení pojištěného v jedné osobě s pojistníkem, tedy osobou, která podepisuje smlouvu a platí pojistné, i když v praxi může jít i o dvě různé osoby.
  2. Nečas uvádí, že regulace finančního umístění technických rezerv vyhláškou má fungovat jen do konce roku 2012, kdy by se mělo stát nadbytečným v souvislosti se zahájením systému Solventnost II na základě směrnice Evropské komise.[4][3][27]
  3. Výjimkou z rezervotvorných pojištění je investiční životní pojištění, jehož výnos není garantovaný, klient ale má možnost ovlivňovat investiční strategii.[8][10]
  4. Výjimku představuje snížení technické úrokové míry v důsledku regulačního zásahu, neboť ten dopadne na všechny konkurenční pojišťovny. V takovém případě se může snížení projevit např. v rozvoji alternativních konstrukcí pojistných produktů, které klientům místo garantovaného zhodnocení nabízejí vyšší podíl na zisku, byť negarantovaný (např. investiční životní pojištění).[16]
  5. Výjimku, na kterou se zákonný limit nevztahuje, představují pojistné smlouvy s jednorázově placeným pojistným a s dobou trvání nejvýše do 8 let.[20] Při jednorázové úhradě pojistného může totiž pojišťovna hned na počátku investovat veškeré prostředky do cenných papírů s vyšším výnosem než je maximální TÚM a s dobou splatnosti stejnou jako doba trvání pojistné smlouvy.[10]
  6. Vyhláškou byla do té doby upravena jen povinnost pojišťoven vytvářet technické rezervy, dle vyhlášky č. 52/1994 Sb.[28]
  7. Oproti předchozí formulaci z vyhlášky č. 75/2000 Sb. došlo k trojnásobnému prodloužení průměrovaného období z 12 na 36 měsíců.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník pojmů: Technická úroková míra, Česká národní banka, navštíveno 1.11.2012.
  2. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, § 3 odst. 2, bod g) na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  3. a b Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011 [online]. Česká národní banka, 2012, [cit. 2012-11-03]. Kapitola Slovníček pojmů, s. 108. Dostupné online.  
  4. a b c d NEČAS, Svatopluk. Podnikání komerční pojišťovny a řízení jejího finančního zdraví. Brno : ESF MU, 2012. Disertační práce. Dostupné online. Kapitola 1.7 Investiční činnost, s. 39-42.  
  5. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, Hlava IV, Díl 1 Technické rezervy, § 51 an.) na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  6. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, Hlava IV, Díl 3 Finanční umístění, § 51 an.) na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  7. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011 [online]. Česká národní banka, 2012, [cit. 2012-11-03]. Kapitola 4.6 Pasiva pojišťoven, s. 98-99. Dostupné online.  
  8. a b c d SYROVÝ, Petr; NOVOTNÝ, Martin. Osobní a rodinné finance. Praha : Grada, 2005. ISBN 8024710986, 9788024710983. Kapitola 2.1.4 Rezervotvorná životní pojištění jako spořicí nástroj, s. 67-71.  
  9. a b Finmag.cz. Technická úroková míra: 2,5 % a 2,9 % není totéž!. Kurzy.cz [online]. , 15. 4 2010 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.  
  10. a b c d PODÁVKA, Martin. Technická úroková míra: mýty vs. fakta. Peníze.cz [online]. , 1. 8 2005 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.  
  11. Zpracováno podle: PODÁVKA, Martin. Technická úroková míra: mýty vs. fakta. Peníze.cz [online]. , 1. 8 2005 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.  
  12. a b c d ŠÍDLO, Dušan. Zdražení životního pojištění na spadnutí?. idnes.cz [online]. , 8. 3 2002 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.  
  13. SYROVÝ, Petr; TYL, Tomáš. Osobní finance. Praha : Grada, 2011. 207 s. Dostupné online. ISBN 8024738139, 9788024738130. Kapitola 4.4.1.1 Kapitálové životní pojištění, s. 171.  
  14. Vyhláška Ministerstva financí ze dne 17. března 2000, kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), § 3 na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2000 na MVČR.cz.
  15. Vyhláška č. 303/2004 Sb. ze 6. května 2004, kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, § 3 odst. 2 na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2004 na MVČR.cz.
  16. a b c ZEMÁNEK, Martin. Garance vás přijde draho. idnes.cz [online]. , 8. 10 2003 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.  
  17. a b Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění (nebo v PDF)
  18. Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2006 na MVČR.cz.
  19. Informace o změně v působnosti Úřadu státního dozoru nad pojišťovnami na stránkách MF ČR, navštíveno 3. 11. 2012.
  20. a b Vyhláška ČNB č. 434/2009 Sb. k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  21. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2010 [online]. Česká národní banka, 2011, [cit. 2012-11-03]. Kapitola 1.4 Vydaná úřední sdělení, s. 12. Dostupné online.  
  22. SITA. MF chce určiť maximálnu technickú úrokovú mieru. etrend.sk [online]. , 11. 11 2003 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.  (slovensky) 
  23. (slovensky) Zákon 430/2003 Z. z. ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 381/2001 Z. z. o povinnom zmluvnom poistení zodpovednosti za škodu spôsobenú prevádzkou motorového vozidla a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov
  24. (slovensky) Vyhláška NBS č. 172/2006 Z. z. z 27. 3. 2006, ktorou sa ustanovuje maximálna výška technickej úrokovej miery v životnom poistení
  25. WN/SITA. NBS navrhuje znížiť garantovaný úrok v životnom poistení. 24hod.sk [online]. , 2. 3 2006 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.  (slovensky) 
  26. (slovensky) Vyhláška Ministerstva financií Slovenskej republiky č. 172/2006 Z. z. z 19. 1. 2004, ktorou sa ustanovuje maximálna výška technickej úrokovej miery v životnom poistení
  27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (nebo v PDF)
  28. Vyhláška Ministerstva financí ze dne 23. února 1994, kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1994 na MVČR.cz.