Tatra

TATRA TRUCKS a.s.
Logo
Základní údaje
Právní forma	akciová společnost
Datum založení	1850 1897 jako výrobce automobilů
Zakladatel	Ignác Šustala
Sídlo	Kopřivnice, Česká republika
Adresa sídla	Areál Tatry 1450/1, Kopřivnice, 742 21, Česko
Souřadnice sídla	49°35′55,6″ s. š., 18°8′57,7″ v. d.
Klíčoví lidé	Hans Ledwinka, konstruktér
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	strojírenský
Produkty	nákladní automobily
Obrat	6,3 mld. Kč (2017) 6 mld. Kč (2016)
Provozní zisk	562,8 mil. Kč (2017) 561,2 mil. Kč (2016)
Výsledek hospodaření	560,5 mil. Kč (2017) 529,5 mil. Kč (2016)
Celková aktiva	6,2 mld. Kč (2017) 5,3 mld. Kč (2016)
Základní kapitál	1,002 mld. Kč
Vlastní kapitál	2,391 mld. Kč
Zaměstnanci	1350 z toho 650 připadá na výrobu (01/2017)
Majitelé	Jaroslav Strnad, (CSG), René Matera, (PROMET GROUP),
Divize	TATRA METALURGIE
Dceřiné společnosti	TATRA EXPORT (100 %) TATRA METALURGIE a.s. (100 %)
Identifikátory
Oficiální web	www.tatra.cz
IČO	01482840
LEI	315700BGTKH7DNA29E07
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nesselsdorfer logo

Tatra je český výrobce automobilů sídlící v Kopřivnici v Moravskoslezském kraji. Je třetí nejstarší existující automobilkou světa s dosud nepřerušenou výrobou. Podnik vlastní od roku 2013 ostravská společnost Tatra Trucks a.s. (dříve Truck Development a.s.).

Historie Tatry

Pamětní deska Ignáce Šustaly - Muzeum Fojtství v Kopřivnici

NW Präsident byl společně s automobilem od Lohner-Werke prvním továrně vyráběným sériovým automobilem ve střední a východní Evropě

Tatra 77 byla prvním sériově vyráběným vozem s aerodynamickou karosérií na světě

Firma byla založena v roce 1850 Ignácem Šustalou, který začal v malé rodinné firmě vyrábět kočáry a bryčky. Od roku 1853 se nazývala Ignatz Schustala & Comp. Postupně se rozrůstala a začala orientovat na nové druhy dopravy. V roce 1882 vyrobila prvních 15 železničních vagónů. V roce 1897 vyrobila jeden z prvních osobních automobilů ve střední Evropě (Automobil Präsident), v roce 1898 první nákladní automobil. V roce 1890 se podnik změnil na akciovou společnost pod názvem Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, později Kopřivnická vozovka, a.s. (1921-24) a Závody Tatra, a.s. (1924-36).

Ve vlastnictví Ringhofferů

Tatra 87

V meziválečném období se firma jmenovala Ringhoffer - Tatra a.s. (1936-46), nebo jen Ringhoffer, podle svého majitele. Nadále vyráběla osobní i nákladní automobily, železniční motorové vozy a dokonce i letadla. Baron Hanuš Ringhoffer se za druhé světové války přihlásil k německé národnosti. Během války jeho automobilka významně přispěla výrobou nákladních automobilů (zejména Tatra 111) a motorů T111 montovaných do obrněných transportérů německému válečnému úsilí.

Výraznou osobností firmy byl konstruktér a dlouholetý technický ředitel Hans Ledwinka (v Tatře zaměstnán 1897–1945, se třemi několikaletými přestávkami). Ten byl tvůrcem dodnes Tatrou využívané „bezrámové“ koncepce podvozku s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, která se také označuje jako páteřový rám (ve světě známá též jako Tatra-concept). Ta se prvně objevila u malého levného osobního vozu Tatra 11 (1923), v konstrukci nákladních automobilů poprvé u vozu Tatra 81 (1940) a v plněpohonné verzi u vozu Tatra 111 (1943). Světovým unikátem bylo její použití i u trolejbusů Tatra 400 z produkce smíchovského závodu (1948).

Ve vlastnictví státu

Tatra 603

Krátce po válce byl podnik znárodněn, jméno Ringhoffer muselo zmizet a veškeré jednotky, které dosud byly součástí Ringhofferovy a.s., byly převedeny na Tatra národní podnik (1. 1. 1946-31. 12. 1985); vagónky (Česká Lípa, Kolín, Praha-Smíchov a Studénka) byly z podniku vyčleněny k 1. lednu 1950 a Tatra se pak věnovala jen výrobě motorových vozidel, motorů a příslušenství. V období 1. 1. 1986-30. 6. 1988 firma fungovala jako Tatra oborový podnik, od 1. 7. 1988 jako Tatra kombinát.

Rozhodnutím vlády v roce 1951 byla kopřivnická automobilka určena pro výrobu těžkých nákladních automobilů: studená válka počátkem 50. let znamenala rozšiřování výroby tříosé Tatry 111, zaváděla se výroba rychle odvozeného a nepříliš povedeného vojenského valníku Tatra 128 (podle konstruktéra Tatry M. Galii byl lepší než vnucovaný projekt V3T, podle konstruktéra Škody O. Meduny tomu bylo naopak a zatímco výroba T128 byla po roce zastavena, z V3T se totální změnou projektu vyvinula úspěšná Praga V3S s polovinou motoru T 111 a kabinou T 805). Produkce ostatních vozidel byla vymístěna: lehký nákladní vůz Tatra 805 do Boleslavi, Plzně a Prahy, osobní Tatra 600 do AZNP (proti vůli tamních pracovníků, kteří dostali příkaz zastavit přípravu nové Škody 1200 včetně zničení přípravků, naopak museli začít vyrábět přípravky i pro T128). S polevením mezinárodního napětí a projevením se nedostatku limuzín (jejichž výrobu nenahradil předpoklad ministerstva strojírenství o centrálně plánovaném dovozu ze Sovětského svazu, neboť dodávky limuzín vázly a našim potřebám často nevyhovovaly), dostala Tatra příkaz ministerstva strojírenství vyvinout a vyrábět nové luxusní limuzíny pro vedoucí pracovníky a stranické funkcionáře. Mohla tak vzniknout Tatra 603, jejíž vývoj probíhal zpočátku víceméně tajně – nejprve ve smíchovské projekční kanceláři, a poté oficiálně v Kopřivnici.

V 80-90. letech byl realizován rozvojový záměr zvýšení produkce za pomoci půjčky mezinárodní investiční banky RVHP. Během něj byl krom rozšíření výrobních kapacit vybudován pro zkoušky vozů i testovací polygon nazývaný Tatra polygon. Po realizaci rozvojového programu dosahovala produkce T 815 až 15 000 kusů za rok.

Po roce 1989 došlo k silnému poklesu odbytu nákladních vozů na východní trhy, útlumu výroby osobních automobilů a zdlouhavé privatizaci, kdy se uvažovalo o mnoha zahraničních partnerech (r. 1992 byl podepsán Letter of intent Tatra - Iveco, vypršel ke konci téhož roku). Ještě v době státního podniku řízeného ministerstvem přišla fatální zakázka Diamoil libyjského zákazníka (na rozdíl od dalších zúčastněných českých firem byl podíl Tatry největší), jehož platba zablokovaná v britské bance do firmy, která měla vyrobeny a částečně expedovány stovky vozů, nedorazila. Určitý podíl na propadu obchodu na východ měl i odklon od zavedeného zkušeného prodejce PZO Motokov.

Privatizace

Tatra 700 v muzeu

Tatra 815

Nakonec byla firma privatizována kuponovou metodou, což se neukázalo šťastnou volbou - většinovými vlastníky se staly podílové fondy, které střídaly managementy (mj. byla 12. 5. 1993 na čas angažována i část zachránců amerického Chrysleru Gerald Greenwald, David Shelby a Jack Rutherford - společnost GSR) a firmu nedokázaly vést ani smysluplně ani k prosperitě - to vedlo k problémům firmy, od 1. 4. 1992 známé opět jako TATRA, a.s.. Rozdělení Československa se projevilo ve ztrátě pobočných závodů v Bánovcích nad Bebravou a Čadci, kam byla dříve přemístěna část technologie a výroby, která musela být nahrazena a vyřešeny také otázky vlastnictví značky, dokumentace atd. V té době se firmě podařilo získat velkou armádní zakázku více než 1000 vozů 8x8 Liwa pro armádu SAE, která jí na čas pomohla překonat těžší období, ale díky nesplněným offsetům se po letech její dopad projevil i negativně. Po čase do společnosti opět vstoupil stát, aby ji konsolidoval a připravil k prodeji - ředitelem byl v té době Ing. Peter A. Urban.

Ve vlastnictví Terexu

Společnost stát odprodal firmě SDC Čechoameričana Miloty K. Srkala, který ve firmě působil do 13. 1. 2003. Tak se Tatra ocitla v rodině americké společnosti Terex Corporation, která se zabývá výrobou těžké mechanizace a byla hlavním podílníkem SDC. Terexu připadl většinový 80,5% podíl společnosti Tatra a. s. To navenek potvrdilo Tatru jako výrobce těžkých terénních nákladních vozů, díky společnosti Terex měla Tatra pronikat i na západní trhy, výsledek ovšem byl nevalný. Trh se nedočkal dokonce ani alespoň prototypu kombinujícího s účastí Tatry to nejlepší, co široká produkce Terexu nabízela. Úspěchem, který společnosti pomohl v tomto období byla již delší dobu připravovaná dodávka 302 vojenských vozů T 816 do Izraele prostřednictvím sesterské ATC (American Truck Company) a jejího kontraktu s TACOM z r. 2004 - kopřivnické CKD sady kompletovali za oceánem s motorem Cummins ISM, automatickým převodem TwinDisc, doohušťováním CM a americkou plošinou ve firmě Terex Advance ve Fort Wayne, IN (původně měla montáž probíhat ve spolupráci s výrobcem nákladních vozů Bering), aby pak hotový vůz s více než 50 % komponent "Made in USA" putoval opět přes moře k uživateli. Některé z vozů byly vybaveny hydraulickou rukou, malé množství pro výcvik řidičů pak 4dveřovou kabinou. Prostřednictvím ATC se r. 2004 firma zúčastnila tendru na dodávky vozů projektu LVSR pro americkou USMC, vyrobila a do armádních testů dodala 3 prototypy T 817 konfigurace 10x10, zakázku ovšem r. 2006 dostal domácí Oshkosh, jediný další účastník tendru.

Po Terexu

V listopadu roku 2006 byl 80,5% podíl na společnosti vlastněný Terex prodán společnostem Black River, s.r.o. (51%) a TATRA Holdings s.r.o. (dříve Blue River, podíl 29,51%), když TATRA Holdings vlastnila 100% podíl v Black River. Společnost TATRA Holdings (tehdy Blue River) nejprve ovládal Ronald Alan Adams (člen představenstva SDC, který ve společnosti působil i za vlády Terexu), v listopadu 2006 však jeho společnostem zůstal jen 7,8% podíl, 40,9 % získala indická společnost Vectra (která tou dobou vlastnila již 11,1% samotné Tatry) a zbylých 31,2% americký podnikatel Sam Xavier Eyde.

Západní trhy (hlavně rozvíjející se v Austrálii) firma úplně neztratila a se střídavým úspěchem pokračovala ve stagnujícím vývozu do Ruska, přičemž se i etablovala zpět na trzích v Česku a ve střední a jihovýchodní Evropě. V krátkém období prosperity na jaře 2007 společnost Tatra oznámila záměr investovat významně do modernizace výroby a posílit kapacity výroby, která již nebyla schopna uspokojit zvýšenou poptávku po vozech. V roce 2008 podnik představil nový koncept Tatra 903, který měl navazovat na osobní modely 603, 613 a 700. Návrh byl dílem designéra Michala Jelínka, bohužel se sériovou výrobou se nepočítá. V roce 2008 získal 11,1% podíl od Vectry Tatra Holdings (s Black River tedy držela již 91,62% podíl ve společnosti), změnila se také vlastnická struktura Tatra Holdings (39,3% Vectra, 29% Sam Xavier Eyde, 16,65% KBC Private Equity a 12,05% Meadow Hill Investmnst (společnost Ronalda Adamse).

Světová finanční krize opět způsobila podniku nemalé problémy - zpočátku je zmírňovala státní zakázka armádních vozů T 810. V roce 2009 se firma dohodla s americkým výrobcem Navistar Defense na výrobě společného vojenského vozu, pro který Tatra dodá podvozky a nápravy - výsledek spolupráce byl prezentován na výstavě Eurosatory 2010, ovšem obchodně se projekt neprosadil. V roce 2011 se vlastníkem 19 % akcií holdingové společnosti Tatra Holdings měl stát DAF, ale z důvodů nezájmu managementu Tatry se nestal. DAF a Tatra představila nový, především civilní vůz Tatra 158 Phoenix, který již nemá vlastní vzduchem chlazený motor a převodovku - podvozek je zdokonalený tatrovácký 815, motor a kabina pochází od firmy DAF, zatímco převodovku dodává renomovaná firma ZF. V roce 2012 skončily na čas dlouholeté dodávky Tatry pro indickou armádu (celkem dodáno přes 7 tis. vozů), hlavně z důvodu korupčního skandálu Ravindera Kumara Rishiho, ředitele společnosti Vectra (spoluvlastník Tatra Holdings). Podle některých názorů byly tyto dodávky v posledních letech pro Tatru ztrátové, když na nich vydělávala pouze Vectra.

Tatra Trucks

V roce 2010 byl podnik společnosti Tatra a.s. zastaven. Nedořešený vztah s DAF a stupňující se hospodářské problémy vedly v březnu 2013 k exekuční dražbě podniku společnosti Tatra, který měl dle znaleckého posudku hodnotu 1,765 mld Kč a jeho závazky činily 1,5 mld Kč. Vyvolávací cena byla 175,135 mil Kč a podnik byl vydražen za 176 mil Kč. Vydražitelem podniku se stala společnost Truck Development, která vznikla 8. března 2013 a jejíž jediným akcionářem byl Marek Galvas, spojený s investiční skupinou J&T. Společnost Truck Development se následně přejmenovala na Tatra Trucks a.s., do společnosti mají majetkově vstoupit (zřejmě kapitalizací svých pohledávek vůči Tatře) podnikatel Jaroslav Strnad a společnost Promet Tools ze skupiny Promet Group (která již v minulosti koupila společnost Tawesco vyčleněnou z Tatry v roce 1995). Cílem změn bylo vyřešit finanční závazky Tatry a zachovat výrobu v současném rozsahu.

V roce 2013 se změnou vlastnické struktury obměnila TATRA TRUCKS také top management a byl zahájen restrukturalizační proces. V roce 2013 vyrobila TATRA TRUCKS 763 nákladních vozidel, což znamenalo proti 512 kusům v roce 2012 značný nárůst. Přibližně dvě třetiny ze 722 prodaných kusů šly na export.

V roce 2014 uvádí kopřivnická automobilka na trh verzi Euro VI vozu TATRA PHOENIX. Díky úspěšně probíhající restrukturalizaci se zvyšuje jak výroba a prodej, a zlepšují se i ekonomické výsledky. V roce 2014 vyrobila TATRA 850 vozidel s téměř 850 vlastními zaměstnanci. Do výroby směřují významné investice, které pomáhají modernizovat výrobní technologie (katoforézní lakování, moderní CNC obráběcí stroje atd.).

Rok 2015 se nesl ve znamení úspěšných prodejů vozidel komerčních i pro obranný průmysl a pro hasiče. TATRA vyrobila také speciální podvozek, nejdelší a nejtěžší v dosavadní historii. Podvozek vycházející z modelové řady TATRA FORCE v konfiguraci 16x8, s motorem Caterpillar C32 a převodovkou Alisson o délce téměř 18 m bude sloužit pro přepravu vrtné nástavby pro průzkumné vrty. V roce 2015 vyrobila kopřivnická TATRA TRUCKS 858 vozidel, úspěšně zakončila restrukturalizaci a otevřením nového pracoviště v rámci finální montáže, tzv. diagnostiky vozidel, přešla do fáze růstové.

V roce 2016 Tatra zvýšila výrobu o 56% a prodala 1326 vozidel, všechna vyrobená vozidla byla prodána.

Výrobní závody Tatry

• Kopřivnice: sídlo společnosti a hlavní výrobní závod. Založena jako výrobna kočárů, později osobních i nákladních automobilů, železničních vagónů, ve 30. letech XX. století též autobusů a trolejbusů. V současnosti finalizační závod a výroba hlavních konstrukčních skupin - podvozky pro všechny typy, motory, převodovky, kabiny pro většinu typů vyjma T810 a T158.
• Bánovce nad Bebravou (včleněna 1. 1. 1958, odštěpný závod 1. 4. 1970 - 1. 10. 1990): postavena jako nová továrna pro výrobu náprav a pro finalizaci výběhového typu Tatra 111 a tahače Tatra 141, později zde byla sériově vyráběna Tatra 813 a některé verze Tatra 815. Po privatizaci existoval pod značkami VAB a Sipox.
• Bratislava (1. 7. 1960 – 31. 12. 1968 jako vývojové a konstrukční pracoviště – prototypy Tatra 603 MB, 603 NP, 603 A, 603 X; modernizace a speciální úpravy nákladních typů Tater; výroba dílů pro motory); od 1. 1. 1968 osamostatněno jako základ pro pozdější Bratislavské automobilové závody.
• Čadca (včleněna 1. 1. 1958, odštěpný závod 1. 4. 1970 - 1. 10. 1990): postavena jako nová továrna pro díly motorů a nákladních automobilů. Po privatizaci jako AVC Čadca.
• Nový Jičín (původně Agroma; včleněna 1. 1. 1972, dceřiná s. r. o. od 5. 1. 1995, od 26. 7. 1995 jako Tatra Nový Jičín, a.s.): díly nákladních automobilů (rámy). Po privatizaci jako Porgest a.s.
• Praha-Smíchov: původně hlavní závod koncernu Ringhoffer (vlastník Tatry) zaměřený na výrobu železničních vozů (převážně osobních, ale i motorových a elektrických) a tramvají Ringhoffer. Po 2. světové válce byly Ringhofferovy továrny znárodněny, jeho jméno vymazáno a nahrazeno označením Tatra n.p. Smíchovský závod poté vyvinul tramvaje Tatra T1, T2 a zejména světoznámou T3, která se rozšířila do mnoha zemí nejen východního bloku. Po několik let vyráběl trolejbusy Tatra 400 s podvozkem T111. Samostatně od závodu dočasně existovala i tzv. pražská konstrukční kancelář Tatra jako vývojové pracoviště (mj. T603). V roce 1963 byl smíchovský závod přeřazen pod koncern ČKD. Po roce 1989 ČKD Tatra, poté ČKD Dopravní systémy.
• Příbor (původně Transporta; včleněna 1951, jako dceřiná s. r. o. od 5. 1. 1995, od 26. 7. 1995 jako Tatra Příbor, a.s.): závod adaptován pro výrobu osobního vozu Tatra 613 a dílů pro T815. Po přesunu zbylé výroby do Kopřivnice zanikla.
• Studénka: železniční vagóny a motorové vozy. Od roku 1958 vyčleněna z podniku Tatra s celou železniční výrobou, ale používala její obchodní značku. Po roce 1989 jako Moravskoslezská vagónka Studénka. Po privatizaci společností ThrallCar se orientovala pouze na nákladní vozy a výroba osobních vozů byla převedena do Vítkovic pod jiným vlastníkem.
• Trnava (Trnavské automobilové závody, součást kombinátu Tatra 1. 1. 1986 - 1. 7. 1988): užitkové automobily Škoda-TAZ 1203, motory Š1203, spojky pro všechny automobily vyráběné v Československu. Po privatizaci jako TAZ-Sipox, zanikla.

V roce 1995 TATRA, a.s. vyčlenila dceřiné společnosti s r.o. Tatra Doprava (později Talosa a.s.), Energetika, Kovárna (později Taforge a.s.), Nářaďovna (později Tawesco a.s., odprodáno Promet Group), Nový Jičín (později Porgest a.s.), Příbor, Slévárna (později Tafonco a.s.), Tatrarest, Údržba (později D.I.S.), z některých se později staly akciové společnosti a některé byly odprodány nebo zanikly. V roce 2016 byly opět spojeny dceřinky Tafonco a Taforge do Tatra Metalurgie a.s. Podíl měla také po založení 28. 5. 1992 ve společném podniku Tatrarex s r.o. se společností Cirex, který později odprodala, a ve společnosti Škoda Tatra Forwarding.

kopřivnické technické muzeum

Výroba

• Silniční doprava
  • automobily osobní
  • automobily užitkové (v 90. letech dodávka Tatra Beta)
  • autobusy

• Drážní doprava
  • trolejbusy
  • tramvaje
  • motorové železniční vozy
  • přípojné železniční vozy (vagóny)

Koncepce nákladních automobilů

Tatra 813

• vznětové vidlicové motory (pro model 815 motory řady T3 - V8 12,7 l, V10 15,8 l a V12 19,0 l)
• chlazení motoru vzduchem, což je méně poruchové a umožňuje provoz i při extrémních teplotách (neobsahuje vodu - při nízkých teplotách nezamrzá a při vysokých teplotách nedochází k přehřátí), výhodou jsou menší rozměry a hmotnost, nevýhodou je vyšší hlučnost, díky potřebným větším vůlím i mírně vyšší spotřeba oleje a paliva. Příkon pro pohon chladicího dmychadla / ventilátoru je adekvátní příkonu obvykle použitého ventilátoru chladiče vody u chlazení kapalinou, naopak odpadá pohon tam obvyklého vodního čerpadla.
• podvozek tvořen centrální nosnou rourou a kyvnými polonápravami
• slavná protektorátní a poválečná T 111, její nástupci T 138 a T 148, T 813, poté T 815, její verze Tatra TerrNo1 a Jamal, částečně podvozkem i nová Tatra 158 Phoenix.

Koncepce tramvají

Plzeňská tramvaj Tatra T3

Podrobnější informace naleznete v článku Tramvaje Tatra.

• otočné podvozky typu PCC
• zúžená čela
• jednosměrný provoz
• možnost spojit dvě tramvaje do soupravy řízené jen jedním řidičem
• regulace proudu zrychlovačem
• rovná podlaha ve výši 0,9 metru nad kolejnicemi
• přehledné uspořádání sedadel, hodně místa k stání
• první tramvaj PCC v Česku Tatra T1, její robustní nástupkyně T2, lehká a velmi nadčasově designovaná T3 (vyráběla se 30 let), po revoluci T6A5 (nemá již zrychlovač, nýbrž tyristorovou regulaci)

Tatra na Rallye Dakar

Tatra vítězná 1998,1999,2001 Karla Lopraise

Automobily Tatra se ve světě proslavily i díky sportovním úspěchům a také cestovatelům J.Baumovi s T-12, T-54 a T-72 a především H+Z: J.Hanzelkovi a M.Zikmundovi, kteří uskutečnili své cesty s T-87 a T-805, později i studentské expedici Lambaréné s T-138. Nákladní vozy později i díky úspěchům v soutěžích rallye, zejména v té nejtěžší - Rallye Dakar, které se poprvé zúčastnily v ročníku 1986. Zasloužil se o to především legendární pilot Karel Loprais, který z 19 startů v této soutěži v letech 1986-2006 šestkrát zvítězil, čtyřikrát dojel na druhém místě, jednou třetí, dvakrát čtvrtý, jednou sedmý. Jako v té době bezkonkurenčně nejúspěšnější účastník tohoto závodu v kategorii kamiónů si v roce 1994, kdy skončil 6. ve společné kategorii auto-camion vysloužil přezdívku Monsieur Dakar.

Po zranění Karla Lopraise a odstoupení v ročníku 2006 jej v následujícím roce za volantem vystřídal jeho synovec Aleš Loprais, který hned při svém premiérovém startu za volantem získal 3. místo v konečném pořadí kategorie kamiónů (r. 2006 byl navigátorem posádky strýce).

V současné době TATRA TRUCKS oficiálně spolupracuje s týmem BUGGYRA a podporuje vybrané privátní týmy, jejichž vozový park vychází z vozů TATRA.

TATRA BUGGYRA RACING v roce 2016 poprvé nasadila závodní vozidlo TATRA PHOENIX, které mělo za úkol především otestovat novinky v koncepci. V rámci Rally Dakar 2016 však jako nejlepší česká posádka Jaroslav Valtr, Josef Kalina a Jiří Stross obsadila vynikající celkové osmé místo mezi kamiony. Upravený stejný vůz G2 dovedla na 7. místě v ročníku 2017 posádka Aleš Loprais, Jan Tománek a Jiří Stross, zatímco nový G3 s posádkou Kolomý, Kilián, Kilián skončil patnáctý.

TATRA TRUCKS si v roce 2016 připomněla 30. výročí prvního startu vozidel TATRA na dálkových soutěžích a vydala u této příležitosti knihu TATRA v hlavní roli autorů M.Olšanského a R.Smolky, která popisuje bohatou historii závodní i doprovodné techniky značky TATRA . Druhé, doplněné vydání je na trhu od listopadu 2016.

Účast v Rallye Dakar a podobných soutěžích přispívá ke zkoušení agregátů a komponent v extrémních podmínkách a pomáhá tak následně zdokonalovat i sériovou výrobu.

Nejúspěšnější piloti vozů Tatra: Karel Loprais (6x zlato - 1988, 1994, 1995, 1998, 1999, 2001, 4x stříbro - 1987, 1996, 2000, 2002, 1x bronz - 1992, 2x čtvrtý - 1990, 1991, sedmý 2004), Ing. Tomáš Tomeček (1x stříbro - 2003, 1x bronz - 1999, 1x čtvrtý 2000, šestý 2004, desátý 2002, jedenáctý 2007, jako navigátor byl i členem vítězné Lopraisovy posádky), Zdeněk Kahánek (1x bronz - 1990, pátý 1991, devátý 1992, osmnáctý 1987), Vlastimil Buchtyár (1x bronz - 1995, osmý 1992, desátý 1993), Ladislav Fajtl (1x bronz - 1996), Milan Kořený (1x bronz - 1998, čtvrtý 1996), Aleš Loprais (1x bronz - 2007, šestý 2013 a 2014, sedmý 2017), André de Azevedo (čtvrtý 2006, pátý 2007, šestý 2004 a 2009, osmý 2012; podle výsledkových listin i stříbro 2003 a bronz 1999 a desátý 2002, jelikož byl uveden jako řidič při registraci, byť řídil Tomeček), Martin Kolomý pátý 2013, sedmý 2012 a 2015, 11. 2018, 15. 2017 a 17. v ročníku 2016, Bedřich Sklenovský šestý 2000, Jaroslav Valtr osmý 2016, Artur Ardavičus jedenáctý 2016, Martin Šoltys 12. v ročníku 2018, Tomáš Vrátný 14. v ročníku 2015 a 16. 2016.

Modely vyráběné v současnosti

• Tatra 810 (Tactic) – střední vojenský (nebo civilní ve verzi Euro III a V) nákladní automobil
• Tatra 815-7 (Force) – armádní nebo civilní logistický automobil (emise Euro II-VI)
• Tatra Terra – civilní těžký nákladní automobil (emise Euro II-V)
• Tatra 158 (Phoenix) – civilní těžký nákladní automobil (Euro III-VI)

• 
  Tatra 810
• 
  Tatra 815-7
• 
  Tatra Terra
• 
  Tatra 158 Phoenix

Starší Modely automobilů Tatra

Osobní automobily

Různé automobily Tatra

Nejvzácnější české auto Tatra 80, které používal prezident T. G. Masaryk

Tatra 603

Tatra 613

Tatra 700

Tatra, 1932, 1155 ccm, 20 PS

Typ	Výroba v letech
NW Präsident	1897
Tatra 10	1923–1925
Tatra 11	1923–1926
Tatra 12	1926–1934
Tatra 17	1925–1927
Tatra 20	1923–1925
Tatra 26/30	1927–1933
Tatra 26/52	1931
Tatra 30	1926–1930
Tatra 30/52	1929–1930
Tatra 31	1926–1930
Tatra V 570	1933
Tatra 52	1930–1938
Tatra 52 Sport	1930–1938
Tatra 54	1931–1934
Tatra 57	1932–1935
Tatra 57 A	1936–1938
Tatra 57 B	1938–1949
Tatra 70	1931–1932
Tatra 70 A	1934–1947
Tatra 75	1933–1942
Tatra 77	1934–1935
Tatra 77 A	1935–1936
Tatra 80	1931–1935
Tatra 87	1937–1950
Tatra 87-603	1950/1964
Tatra 90	1935
Tatra 97	1937–1946
Tatra 107	1946 (jen prototyp)
Tatra 201	1947 (jen prototyp)
Tatraplan	1947–1952
Tatra 600 Diesel	1952 (jen prototyp)
Tatra 603	1956–1963
Tatra 603 A	1955
Tatra 603 X	1967 (jen prototyp)
Tatra 2-603	1963–1968
Tatra 2-603 B5	1966–1967
Tatra 604	1954 (jen prototyp)
Tatra 613	1973–1996
Tatra 623	1980–1998
Tatra 700	1996–1999
Tatra Prezident	1994 (jen prototyp)
Tatra Beta	1996–1999

Sportovní a závodní vozy

Tatra 607 (1950), v roce 1989 na Nürburgringu

Typ	Výroba v letech
Tatra 12 Targa Florio	1925
Tatra 30 Sport	1926
Tatra 601 Monte Carlo	1949–1952
Tatra 602 Tatraplan Sport	1949–1952
Tatra 605	1956
Tatra 607 Monopost	1950
Tatra 607-2 Monopost	1951–1958
Tatra Delfín	1963

Terénní automobily

Tatra 805

Tatra 141

Tatra 148 - autojeřáb AD20

Typ	Výroba v letech
Tatra V 750	1935–1937
Tatra V 799	1938
Tatra V 809	1940–1942
Tatra 57 K	1941–1948
Tatra 82	1935–1937
Tatra 93	1939
Tatra 803	1950
Tatra 804	1951

Nákladní automobily

Replika 1. nákladního vozu NW v kopřivnickém muzeu

Tatra TerrNo1

Tatra 163

Typ	Výroba v letech
První nákladní automobil NW	1898
Tatra TL 2
Tatra TL 4
Tatra 13
Tatra 22
Tatra 23
Tatra 24
Tatra 25
Tatra 26
Tatra 27	1930–1947
Tatra 27 B
Tatra 28
Tatra 43
Tatra 49	1929–1930
Tatra 72	1933–1937
Tatra 74
Tatra 79
Tatra 81	1939–1942
Tatra 84
Tatra 85	1936–1941
Tatra 85 A
Tatra 92	1937–1941
Tatra 93	1937–1941
Tatra 111	1942–1962
Tatra 114	1947–1948
Tatra 115	1948–1949
Tatra 116
Tatra 128	1951–1952
Tatra 130
Tatra 137
Tatra 138	1959–1971
Tatra 141	1957–1970
Tatra 147
Tatra 148	1972–1982
Tatra 157
Tatra 158 Phoenix	2011–dosud
Tatra 162	1987
Tatra 163 (Jamal)	1999–2015
Tatra 165	1999
Tatra 805	1953–1960
Tatra 810	2008–dosud
Tatra 813	1967–1982
Tatra 815	1983–dosud
Tatra 815-7	2007–dosud
Tatra 816	1999–dosud

Tatra 400

Autobusy

Typ	Výroba v letech
Tatra 24
Tatra 27
Tatra 43
Tatra 72	1933–1937
Tatra 114
Tatra 500 HB	1950–1957

OT-64 SKOT s motorem Tatra

Trolejbusy

Typ	Výroba v letech
Tatra 86	1936–1939
Tatra 400	1948–1955
Tatra 401	1958

Tatra 810

Tatra 815-7

Vojenské automobily

Typ	Konstrukce	Výroba v letech
Tatra 111	Nákladní automobil	1942–1962
Tatra 805	Lehký nákladní automobil	1953–1960
Tatra 809	Polopásové vozidlo	1953
Tatra OT 810	Polopásové vozidlo - přestavba německého Sd. Kfz 251	1958–1962
OT-64 SKOT	Motor pro obrněný transportér 8x8 ve spolupráci s Polskem na bázi Tatra 138	1961 -
Tatra 813	Těžké nákladní vozidlo	1967–1982
ShKH vz. 77 DANA	Houfnice, ze slovenské Dubnice na podvozku Tatra 815	1981–1994
Tatra 815	Těžké nákladní vozidlo	1983–
Tatra 810	Automobil Terénní Střední	2008–
Tatra 815-7	Těžký nákladní automobil	2008–
Tatra Titus	Obrněné vojenské vozidlo	2015–

motorové sáně Tatra V 855

Motorové saně

Typ	Výroba
Tatra V 855	1942

Tatra 101

Letadla Tatra

• T-126
• T-131
• T-001
• T-101
• T-201

Slovenská strela před Technickým muzeem Kopřivnice

Motorový vůz M 120.4

Motorové vozy Tatra

• Motorový vůz M 290.0 (Slovenská strela)
• Motorový vůz M 120.4
• Motorový vůz M 131.1

Pro podrobnější seznam viz Kategorie:Motorové vozy Tatra

Licenční výroba

Vozy Tatra vyráběly od 20. do 40. let 20. století v licenci firmy Austro-Tatra, Deutsche Licenz Tatra (Delta, Detra), Unitás-Tatra, Lorraine-Dietrich, Röhr, Stoewer a Tatra-Ate.

Odkazy

Související články

Kopřivnické Muzeum Fojtství s expozicí kočárů, kde I. Šustala začal s tovární výrobou.

• Hans Ledwinka
• Erich Übelacker
• Julius Mackerle
• František Kardaus
• Karel Loprais
• Austro-Tatra
• Tatra kolem světa
• Seznam značek automobilů
• Letadla Tatra
• Seznam českých automobilů

Literatura

• KOL.:. Jak vytvořit atraktivní obchodní název firmy, služby, produktu, značky. Praha: NZB, 2014. 340 s. ISBN 978-80-904272-7-3. S. 306–307. 
• Ivan Margolius & John G Henry, Tatra - The Legacy of Hans Ledwinka, Dorchester: Veloce, 2015. ISBN 978-1-84584-799-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vozidla Tatra (kategorie) na Wikimedia Commons
  • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: Tatra vehicles
    • Wikidata: Tatra (company)
• Galerie Tatra (stránka s galerií) na Wikimedia Commons
• Prezentace několika vzácných verzí vozu Tatra 613 a Tatra 700
• Oficiální stránky automobilky
• Rozsáhlý přehled nákladních automobilů Tatra
• Neoficiální stránky kopřivnické automobilky
• Automobily z Kopřivnice - video z cyklu České televize Historický magazín

Portály: Automobil | Česko | Doprava