Tamerlán
| Tamerlán | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. dubna 1336 Šachrizabz |
| Úmrtí | 19. února 1405 (ve věku 68 let) Otrar |
| Místo pohřbení | Gur-e Amir |
| Povolání | válečník |
| Následovník | Khalil Sultan |
| Nábož. vyznání | sunnitský islám |
| Choť | Saray Malik Katun Cholpan-Mulk Aga Uljay-Turkan aga Dilshad aga |
| Děti | Shahrukh Miran Shah Jahangir Mirza ibn Timur Umar Shaikh Aka Begi |
| Rodiče | Taraghai a Tekina Khatun |
| Rod | Tímúrovská dynastie |
| Příbuzní | Ulugbeg, Ibrahim Sultan, Baysonqor, Muhammad Juki a Soyurghatmish ibn Shahrukh (vnoučata) |
| Funkce | emír (Tímúrovská říše; 1370–1405) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tamerlán (též Timur, nebo Tímur Lenk (timur turecky znamená Železo a lenk Chromý nebo Kulhavý 8. dubna 1336 – 18. února 1405) byl turkický vojevůdce a krutý dobyvatel, který ve 14. století vytvořil obrovskou Tímúrovskou říši rozkládající se především na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu s hlavním městem Samarkand. Přesto, že již vyznával islám, snažil se obnovit bývalou slávu Mongolské říše. Byl také zakladatelem dynastie Tímúrovců.[1]
Životopis
Narodil se ve městě Kesh (dnešní Šachrizabz v Uzbekistánu) kolem 8. dubna 1336, zemřel 18. února 1405 ve městě Otrar. Datum a místo narození jsou však pravděpodobně jen legendou. S jistotou lze říci, že se narodil mezi roky 1320-1330 a s největší pravděpodobností v okolí Samarkandu. Jeho jméno lze přeložit jako Železný Chromec, což odkazuje na skutečnost, že výrazně napadal na levou nohu. Uvádí se, že byl částečně ochrnutý na levou polovinu těla, snad v důsledku dětské obrny. Podle jiných údajů měl levou nohu následkem zranění výrazně kratší než pravou a nefunkční kolenní kloub. Proto nebyl schopen ohnout levou nohu v koleni a silně kulhal.
Timur pocházel z poměrně chudých poměrů, nicméně se během velice krátké doby dokázal prosadit mezi politickými a vojenskými špičkami ve středoasijské čagatajské říši, v níž vládli potomci Čingischánova syna Čagataje. V roce 1369 Tamerlán svrhnul čagatajského chána a stal se regentem jeho nezletilého syna, čímž fakticky ovládl celou říši. Zároveň se prohlásil za Čingischánova potomka a pokračovatele, přestože nepocházel z rodu Bordžiginů. Jeho sídelním městem a střediskem nově budované říše se stal Samarkand v dnešním Uzbekistánu.
Ihned po nástupu k moci zahájil Tamerlán svou vojenskou expanzi do okolních oblastí. V porovnání s jeho předchůdci - mongolskými dobyvateli, především Čingischánem, měly Tamerlánovy vojenské výpravy odlišnou povahu. Byly vedeny jako vyhlazovací a genocidní. Tamerlán záměrně nechával civilní obyvatelstvo i vojáky vyvraždit, města vydrancovat a vypálit, dobytá území zpustošit. Nezávislí odborníci odhadují, že jeho vojenské kampaně způsobily smrt 17 milionů lidí, to jest přibližně 5 % celé tehdejší světové populace [2]. Historik islámské Asie John Joseph Saunders shrnul, že "až do příchodu Hitlera byl Tamerlán nejhorším příkladem vojenské diktatury v dějinách" [3]. Svou obrovskou kořist postupně shromažďoval v Samarkandu.
Západním a severozápadním směrem jeho expanze zasahovala na mongolská území při Uralu, Volze a Kaspickém moři. Při tažení jižním směrem si podmanil četná území v Persii a Mezopotámii. V letech 1392-1394 potlačil povstání proti své vládě v Persii, při němže se odehrály nejhorší excesy jeho vlády. Roku 1395 v bitvě na řece Těrek se svými vojsky přemohl svého rivala, mongolského vládce Zlaté hordy chána Tochtamiše, se kterým předtím vedl dlouholetou válku. Následně vyplenil centrální oblasti Zlaté hordy při ústí Volhy do Kaspického moře. Tochtamiš posléze musel uprchnout na Litvu, kde poté dožil v exilu.
.GIF)
V roce 1398 ve svém pokročilém věku zahájil invazi do Indie. Rozdrtil muslimský stát s centrem v Dillí, město nechal vypálit a obyvatele zmasakrovat. Příští rok se však z Indie stáhl.
Roku 1400 zaměřil svou dobyvatelskou pozornost na Sýrii. Porazil mamlúky (původem egyptské bojovníky) a obsazením Aleppa a Damašku se celé Sýrie zmocnil. V roce 1401 vypuklo proti Tamerlánovi další povstání v Bagdádu, které nechal opět za pomocí masakrů potlačit.
V roce 1402 vtrhl do Anatolie a zaútočil na Osmanskou říši. U Ankary porazil vojska sultána Bayezida I. a uvěznil ho. Poté ovládl rozhodující část osmanských držav v Malé Asii. Obsadil i Smyrnu (Izmir), náležející Johanitům. Likvidací maloasijské části Osmanské říše Tamerlán dočasně zastavil tureckou expanzi do Evropy a přibližně na půlstoletí odvrátil úplné zničení Byzantské říše. Od byzantského císaře Jana VII. si však za „ochranu“ nechal platit výpalné.
V roce 1405 Tamerlán zemřel v čele svých vojsk při dalším dobyvačném tažení, tentokráte proti mingské Číně. Tento svůj záměr už nedokončil. Za jeho syna a nástupce Šáhrucha se struktura říše rozvolnila a říše Timúrovců se definitivně rozpadla po smrti Tamerlánova vnuka Abú Sa´ída roku 1469.[4]
Tamerlán na svých taženích hojně využíval teroru, zejména v případě povstání proti své nadvládě. Z hlav padlých nepřátel nebo popravených zajatců dával stavět pyramidy, či věže spojené maltou, které měly zastrašit jakýkoliv projev odporu. Ve svém vojsku udržoval podobně krutými prostředky tuhou kázeň. Měl prý i poněkud zvrácený smysl pro humor. Jinak žil velmi střídmě a udržoval tradice kočovnického života. Tamerlán do velké míry podléhal perské kultuře a za jeho života došlo k vytvoření syntézy perské a turecké kultury. Sám se zajímal o historickou literaturu a jako silně věřící muslim i o teologickou problematiku islámu. V ní zastával ortodoxní stanoviska. Během vlády nechal ve své obrovské říši stavět nové zavlažovací systémy, zakládal v Turkestánu zemědělské osady, podporoval obchod a z města Samarkand udělal významné mezinárodní obchodní centrum.[5] Byl také mecenášem umění, zvláště architektury a uměleckých řemesel, jejichž centrem se stal právě Samarkand.
Reference
- ↑ TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, 1984, s. 175.
- ↑ The Rehabilitation Of Tamerlane. Chicago Tribune. January 17, 1999. Dostupné online.
- ↑ J.J. Saunders, The history of the Mongol conquests (page 174), Routledge & Kegan Paul Ltd., 1971, ISBN 0-8122-1766-7
- ↑ TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, 1984, s. 175-176.
- ↑ TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, 1984, s. 176-177.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tamerlán na Wikimedia Commons - Životopis (anglicky)
