Talnach

Talnach Тална́х
Pohled na Talnach
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:	69° 30′ s. š., 88° 24′ v. d.
časové pásmo:	UTC+8
stát:	Rusko
federální okruh:	Sibiřský
kraj:	Krasnojarský
ekonomický rajón:	Východní Sibiř
město:	Norilsk
Krasnojarský kraj na mapě Ruska
Talnach
rozloha a obyvatelstvo
počet obyvatel:	56 000 (2006)
správa
telefonní předvolba:	+7 3919

Talnach (rusky Тална́х) byl do roku 2005 městem, než byl spolu s Kajerkanem administrativně připojen k Norilsku, je jeho satelitním městem. Status města přitom získal teprve v listopadu 1982. Leží asi 25 km od Norilsku na Tajmyrské plošině na úpatí plošiny Putorana, na severu Krasnojarského kraje v Rusku.

V roce 2002 měl 58 654 obyvatel, v roce 1989 zde žilo 62 849 lidí. Je stanovištěm důlní obsluhy produkce niklu a ostatních kovů v norilském hutnickém průmyslu. Minerál talnachit je pojmenován po Talnachu.

Historie

24. srpna 1960 byla z bohatých ložisek nerostných surovin v okolí Talnachu vytěžena první ruda. Prvními obyvateli Talnachu byli geologové, od dubna 1962 zde pracovali také stavitelé. Stavební materiál se po řece Norilce dopravoval do jezera Pjasino a odtud se traktory převážel do Talnachu. V létě převážely lidi a náklady přes Norilku vlečné nákladní lodě. Výstavba silnice do Norilsku probíhala od počátku roku 1962. V roce 1963 byl přes řeku vytvořen pontonový (plovoucí) most, v srpnu téhož roku se začal stavět normální most, který byl dokončen 17. června 1965.

V roce 1962 se začalo s výstavbou obytných domů. Na jaře vyrostl první čtyřpatrový zděný dům a 7. listopadu téhož roku byl dokončen první dřevěný dům. Talnach se začal znatelně rozrůstat, jen za rok 1963 přibylo 12 roubených dřevěných a další 4 čtyřposchoďové cihlové domy.

Od roku 1963 také místní mládež budovala klub Юность ("Mládí").

30. října 1964 rozhodl výkonný výbor Krasnojarské krajské (průmyslové) rady zástupců pracujících o převedení Talnachu na sídlo městského typu (Рабочий посёлок); toto rozhodnutí vstoupilo v platnost 1. ledna 1965, tehdy žilo v Talnachu kolem 5000 lidí. Správní rada (sovět) Talnachu byla přitom administrativně podřízena norilskému městskému sovětu.

V říjnu 1967 vznikla v Talnachu večerní hudební škola. Od roku 1969 nesla název Talnašská dětská hudební škola a později Talnašská dětská škola umění. V roce 1971 byla otevřena pobočka sjednocené městské knihovny jménem [[Vladimir Iljič Lenin |leninského]] komsomolu. Roku 1972 začalo fungovat místní kino, které se časem stalo osobitým centrem města, a také poliklinika s léčebným zařízením. 20. července 1979 bylo otevřeno muzeum historie Talnachu.

V roce 1982 získal Talnach status města, ale již roku 2005 byl (stejně jako Kajerkan) připojen k Norilsku jako jeho satelitní město.

Demografie

Vývoj počtu obyvatel
Rok	1965	1970	1979	1982	1989	1999	2002	2005	2006
Obyvatel	5000	9300	33 400	38 200	62 800	64 670	58 700	58 200	56 000

Velká část obyvatel jsou horníci, kteří pracují v místních dolech Маяк (Majak), Комсомольский (Komsomolskij), Октябрьский (Oktjabrskij), Таймырский (Tajmyrskij) a Скалистый (Skalistyj).

Průmysl

Znečištění v oblasti Talnachu a Norilska na satelitním snímku (nepravé barvy). Růžová a fialová jsou místa vysokého znečištění a jiná místa bez vegetace, včetně měst a skal, zelená živé porosty. Lze zřetelně rozeznat sloupec dýmu stoupající z Norilsku (na snímku modrý). Vlevo nahoře je vidět jižní cíp jezera Pjasino, vpravo dole západní část jezera Melkoje, mezi nimi řeka Norilka. Vysvětlivky:

V oblasti dnešního Talnachu byla expedicí v roce 1920 objevena ložiska uhlí, později byla objevena i velká ložiska mědi a niklu. V tehdejším SSSR se ale při těžbě a úpravě surovin nebral ohled na životní prostředí, a tak je v současnosti oblast silně zněčištěna.

Doprava

S Norilskem je Talnach spojen silnicí a železnicí; silniční most přes řeku Norilku byl dokončen v roce 1965. Obyvatelé mohou využívat také letiště Alykel, vzdálené okolo 60 km.