Talnach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Talnach
Тална́х
Pohled na Talnach
Pohled na Talnach
Talnach – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+7[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSibiřský
KrajKrasnojarský
Ekonomický rajónVýchodní Sibiř
MěstoNorilsk
Talnach na mapě
Krasnojarský kraj na mapě Ruska
Talnach
Talnach
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel47 175 (2010[2] )
Správa
Vznik1960
Telefonní předvolba+7 3919
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Talnach (rusky Тална́х) byl do roku 2005 městem, než byl spolu s Kajerkanem administrativně připojen k Norilsku, je jeho satelitním městem. Status města přitom získal teprve v listopadu 1982. Leží asi 25 km od Norilsku na Tajmyrské plošině na úpatí plošiny Putorana, na severu Krasnojarského krajeRusku.

V roce 2002 měl 58 654 obyvatel, v roce 1989 zde žilo 62 849 lidí. Je stanovištěm důlní obsluhy produkce niklu a ostatních kovů v norilském hutnickém průmyslu. Minerál talnachit je pojmenován po Talnachu.


Historie[editovat | editovat zdroj]

24. srpna 1960 byla z bohatých ložisek nerostných surovin v okolí Talnachu vytěžena první ruda.[3] Prvními obyvateli Talnachu byli geologové, od dubna 1962 zde pracovali také stavitelé. Stavební materiál se po řece Norilce dopravoval do jezera Pjasino a odtud se traktory převážel do Talnachu.[3] V létě převážely lidi a náklady přes Norilku vlečné nákladní lodě. Výstavba silnice do Norilsku probíhala od počátku roku 1962. V roce 1963 byl přes řeku vytvořen pontonový (plovoucí) most, v srpnu téhož roku se začal stavět normální most, který byl dokončen 17. června 1965.[3]

V roce 1962 se začalo s výstavbou obytných domů. Na jaře vyrostl první čtyřpatrový zděný dům a 7. listopadu téhož roku byl dokončen první dřevěný dům. Talnach se začal znatelně rozrůstat, jen za rok 1963 přibylo 12 roubených dřevěných a další 4 čtyřposchoďové cihlové domy.[3]

Od roku 1963 také místní mládež budovala klub Юность ("Mládí").[3]

30. října 1964 rozhodl výkonný výbor Krasnojarské krajské (průmyslové) rady zástupců pracujících o převedení Talnachu na sídlo městského typu (Рабочий посёлок); toto rozhodnutí vstoupilo v platnost 1. ledna 1965, tehdy žilo v Talnachu kolem 5000 lidí.[3] Správní rada (sovět) Talnachu byla přitom administrativně podřízena norilskému městskému sovětu.

V říjnu 1967 vznikla v Talnachu večerní hudební škola. Od roku 1969 nesla název Talnašská dětská hudební škola a později Talnašská dětská škola umění.[3] V roce 1971 byla otevřena pobočka sjednocené městské knihovny jménem leninského komsomolu.[3] Roku 1972 začalo fungovat místní kino, které se časem stalo osobitým centrem města, a také poliklinika s léčebným zařízením.[3] 20. července 1979 bylo otevřeno muzeum historie Talnachu.[3]

V roce 1982 získal Talnach status města, ale již roku 2005 byl (stejně jako Kajerkan) připojen k Norilsku jako jeho satelitní město.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel
Rok 1965 1970 1979 1982 1989 1999 2002 2005 2006 2010
Obyvatel 5000[3] 9300 33 400 38 200[3] 62 800 64 670[3] 58 700 58 200 56 000 47 175[2]

Velká část obyvatel jsou horníci, kteří pracují v místních dolech Маяк (Majak), Комсомольский (Komsomolskij), Октябрьский (Oktjabrskij), Таймырский (Tajmyrskij) a Скалистый (Skalistyj).

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Znečištění v oblasti Talnachu a Norilska na satelitním snímku (nepravé barvy). Růžová a fialová jsou místa vysokého znečištění a jiná místa bez vegetace, včetně měst a skal, zelená živé porosty. Lze zřetelně rozeznat sloupec dýmu stoupající z Norilsku (na snímku modrý). Vlevo nahoře je vidět jižní cíp jezera Pjasino, vpravo dole západní část jezera Melkoje, mezi nimi řeka Norilka. Vysvětlivky:[4]

V oblasti dnešního Talnachu byla expedicí v roce 1920 objevena ložiska uhlí, později byla objevena i velká ložiska mědi a niklu. V tehdejším SSSR se ale při těžbě a úpravě surovin nebral ohled na životní prostředí, a tak je v současnosti oblast silně znečištěna.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

S Norilskem je Talnach spojen silnicí a železnicí; silniční most přes řeku Norilku byl dokončen v roce 1965. Obyvatelé mohou využívat také letiště Alykel, vzdálené okolo 60 km.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m http://norilsk.net/index.php?id=141[nedostupný zdroj]
  4. coal quarry = uhelný důl, Noril'sk ore quarries = norilské rudné doly, healthy/dead forest-tundra = zdravá/odumřelá tundra, healthy/dead boreal forest = zdravý/mrtvý severský jehličnatý les (tajga)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]