Takamori Saigó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Takamori Saigo.png

Takamori Saigó (Takanaga) (西郷 隆盛 (隆永); 23. ledna 182824. září 1877) byl jeden z nejvlivnějších samurajů japonské historie žijící v pozdním období Edo a na počátku období Meidži. Někdy je nazýván posledním opravdovým samurajem.[1] Narodil se jako Kokiči Saigó (西郷 小吉), jméno Takamori obdržel až v dospělosti. Také psal poezii pod jménem Nanšú Saigó (西郷 南洲).[2] Jeho mladším bratrem byl velkoadmirál markýz Cugumiči Saigó.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. prosince dle lunárního kalendáře 10. roku období Bunsei (23. ledna 1828) v knížectví Sacuma. Na počátku své kariéry sloužil jako nízký samurajský úředník. Roku 1854 doprovázel sacumského daimjó Nariakiru Šimazua do Eda, aby mu zde asistoval v prosazování politiky kóbu gattai, podporující usmíření a uzší vazby mezi Tokugawským šógunátem a císařským dvorem. Nicméně tato činnost byla ukončena čistkou Ansei z dílny tairó Naosukeho Iiho, zaměřenou vůči protišógunským aktivitám, a náhlou smrtí Nariakiry Šimazua. Saigó se vrátil do Kagošimy, avšak byl zatčen a vypovězen na ostrov Amami Óšima. V roce 1861 se mohl vrátit, ale po chvíli byl opět vypovězen novým sacumským daimjó Hisamicuem Šimazuem, nyní na odlehlý ostrov Okinoerabudžima jižně od Amami Óšimy. Hisamicu nakonec Saiga omilostnil roku 1864 a poslal ho do Kjóta, kde měl prosazovat zájmy Sacumy u císařského dvora.

Restaurace Meidži[editovat | editovat zdroj]

Poté, co převzal velení nad sacumskými jednotkami v Kjótu, rychle uzavřel spojenectví se samuraji z knížectví Aizu namířené proti konkurenčnímu knížectví Čóšú a zmařil jejich pokus obsadit kjótský císařský palác. V srpnu 1864 byl jmenován jedním z velitelů trestní výpravy vyslané šógunem proti Čóšú, ale tajně s čóšúskými vůdci vedl jednání, které později vedla k vytvoření jejich spojenectví. Když šógun v červnu 1866 vyslal druhou trestní výpravu, Sacuma již zůstala neutrální.

V listopadu 1867 rezignoval šógun Jošinobu Tokugawa a navrátil k moci císaře. Nicméně Siagó byl jedním z nejhlasitějších a nejúpornějších odpůrců vyjednaného řešení. Požadoval, aby byli Tokugowové zbaveni svých zemí a zvláštního postavení. Jeho nesmlouvavost byla jednou z hlavních příčin následující války Bošin. Během této války velel císařským jednotkám v bitvě u Toby a Fušimi a poté je vedl proti Edu, kde přijal kapitulaci zdejšího hradu z ruk Kaišúa Kacua.

Byrokrat období Meidži[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byli Tošimiči Ókubo a ostatní při ustavení nové vlády Meidži aktivnější a významnější, Saigó získal klíčovou roli a jeho spolupráce byla klíčová pro zrušení systému han a zavedení branné armády. Navzdory na jeho skromný původ byl roku 1871 pověřen správou vlády během Iwakurovy mise. Saigó původně nesouhlasil s modernizací Japonska a otevření jeho obchodu Západu. Proslul hlavně odporem k výstavbě železniční sítě a trval na tom, že peníze měly být raději použity na modernizaci armády.

Během debaty Seikanron také trval na tom, aby Japonsko vyhlásilo válku Koreji kvůli tomu, že Korea odmítla uznat legitimitu císaře Meidži jako hlavy státu, a kvůli urážlivému zacházení s japonskými vyslanci, kteří se pokoušeli zřídit obchodní a diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi. Jednou dokonce navrhl, že by osobně navštívil Koreu a vyprovokoval casus belli tím, že by se choval tak nesnesitelně, až by Korejci byli nuceni ho zabít. Nicméně proti těmto plánům se postavili ostatní japonští představitelé, částečně z rozpočtových důvodů a také kvůli slabosti Japonska vůči západním státům, kterou si uvědomili během Iwakurovy mise. Saigó na protest rezignoval na všechny své funkce a vrátil se do Kagošimy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saigō Takamori na anglické Wikipedii.

  1. Dokument The Samurai, History Channel
  2. RAVINA, Mark. The Last Samurai: The Life and Battles of Saigō Takamori. [s.l.] : John Wiley and Sons, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-118-04556-5. (anglicky)