Tage Erlander

Tage Erlander
Tage Erlander
Narození	13. června 1901; Ransäter
Úmrtí	21. června 1985 (ve věku 84 let); S:t Görans church parish
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Ransäter Cemetery
Alma mater	Lundská univerzita (od 1928); Tingvallagymnasiet
Povolání	politik
Ocenění	The KTH Great Prize (1979); čestný doktor Göteborgské univerzity
Politická strana	Sociální demokraté
Nábož. vyznání	luteránství
Choť	Aina Erlander
Děti	Sven Erlander
Funkce	člen Druhé komory (1933–1944); secretary of state (Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí; 1938–1944); ministr bez portfeje (1944–1945); člen První komory (1945–1948); švédský ministr kultu (1945–1946); … více na Wikidatech
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tage Fritiof Erlander (13. června 1901 – 21. června 1985) byl švédský sociálnědemokratický politik, dlouholetý předseda Švédské sociálně demokratické strany dělnické (Sveriges socialdemokratiska arbetareparti), klíčová postava švédské politiky ve 20. století. Třiadvacet let byl nepřetržitě předsedou švédské vlády (1946-1969), což je švédský rekord a jeden z nejdelších premiérských mandátů v historii moderních demokracií. Ve stejné době vedl sociálnědemokratickou stranu.

Erlander byl otec švédského modelu sociálního státu a švédského hospodářského zázraku po druhé světové válce. Odmítl znárodňování, ovšem trval na budování silného veřejného sektoru, zejména veřejného zdravotnictví a důchodového zabezpečení. Navzdory mohutným veřejným investicím, švédské hospodářství zažívalo v jeho epoše rekordní růst. Éra rekordních poválečných hospodářských přírůstků (končící ropnou krizí roku 1973) je ve Švédsku někdy nazývána Rekordåren (Éra rekordů), přivedla Švédsko do čela žebříčků kvality života OECD i mezi skupinu ekonomicky nejsilnějších států světa (G 10).

V zahraniční politice se pokoušel o co největší sblížení s ostatními severskými státy, což se ale zcela nezdařilo. Typickým rysem Erlanderovy politiky byl rovněž důraz na švédskou suverenitu - Erlander odmítl vstoupit do NATO, avšak silně investoval do švédské armády, pod jeho vedením Švédsko investovalo do obrany nejvíce po USA, Sovětském svazu a Izraeli. Vybudoval třetí nejsilnější vojenské letectvo na světě. Odmítl ovšem budovat nukleární arzenál, roku 1968 podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní.

Začínal jako editor švédské encyklopedie Svensk Uppslabok (1928-1938). Roku 1933 byl prvně zvolen do švédského parlamentu (Riksdagu). Končil na vrcholu, když jeho strana získala ve volbách roku 1968 50,1 procenta hlasů. On pak předal premiérský post svému dlouholetému blízkému spolupracovníkovi Olofu Palmemu, který zemi vedl dalších 7 let. Stejně tak Palmemu předal vedení švédské sociální demokracie.

Externí odkazy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

↑ Tvåkammar-riksdagen 1867-1970. 1985. Dostupné online. [cit. 2022-01-10]

[4d9225ef78a0a996d71960280b413d5c18d074b9-1] Tvåkammar-riksdagen 1867-1970. 1985. Dostupné online. [cit. 2022-01-10]

[1]

Premiéři Švédska

Louis De Geer st. (1876–1880) • Arvid Posse (1880–1883) • Carl Johan Thyselius (1883–1884) • Robert Themptander (1884–1888) • Gillis Bildt (1888–1889) • Gustaf Åkerhielm (1889–1891) • Erik Gustaf Boström (1891–1900) • Fredrik von Otter (1900–1902) • Erik Gustaf Boström (1902–1905) • Johan Ramstedt (1905) • Christian Lundeberg (1905) • Karl Staaff (1905–1906) • Arvid Lindman (1906–1911) • Karl Staaff (1911–1914) • Hjalmar Hammarskjöld (1914–1917) • Carl Swartz (1917) • Nils Edén (1917–1920) • Hjalmar Branting (1920) • Louis de Geer (1920–1921) • Oscar von Sydow (1921) • Hjalmar Branting (1921–1923) • Ernst Trygger (1923–1924) • Hjalmar Branting (1924–1925) • Rickard Sandler (1925–1926) • Carl Gustaf Ekman (1926–1928) • Arvid Lindman (1928–1930) • Carl Gustaf Ekman (1930–1932) • Felix Hamrin (1932) • Per Albin Hansson (1932–1936) • Axel Pehrsson-Bramstorp (1936) • Per Albin Hansson (1936–1946) • Tage Erlander (1946–1969) • Olof Palme (1969–1976) • Thorbjörn Fälldin (1976–1978) • Ola Ullsten (1978–1979) • Thorbjörn Fälldin (1979–1982) • Olof Palme (1982–1986) • Ingvar Carlsson (1986–1991) • Carl Bildt (1991–1994) • Ingvar Carlsson (1994–1996) • Göran Persson (1996–2006) • Fredrik Reinfeldt (2006–2014) • Stefan Löfven (2014–2021) • Magdalena Anderssonová (2021–2022) • Ulf Kristersson (od 2022)