Tabonovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tabonovití

Tabon lesní (Alectura lathami)
Tabon lesní (Alectura lathami)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: hrabaví (Galliformes)
Čeleď: tabonovití (Megapodiidae)
Lesson, 1831
Rody
Tabonův inkubátor

Tabonovití (Megapodiidae) je čeleď zavalitých hrabavých ptáků, kteří si sami nevysedí svá vejce ani je nepodkládají k vysedění jiným ptákům. Čeleď tvoří 6 rodů, všechny mají stejné české jméno tabon.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytují se v Austrálii, na Filipínách, Nové Guineji, Sulawesi, Kalimantanu a dalších ostrovech v jihozápadním Tichomoří a jihovýchodní Asii. Obývají tam tropické pralesy, horské lesy i křovinaté oblasti.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to středně velcí pozemní ptáci o velikosti od 50 do 70 cm a váze až 3 kg. Létají jen málo, při útěku před predátorem nebo při hřadování, pohybují se většinou po zemi. Vyznačují se poměrně dlouhýma a velmi silnýma nohama. Hlavu mají v poměru k tělu malou. Jejich základní barvou je hnědá až černá s mnoha odstíny, např. do modra. Některé druhy mají na hlavě výrůstky v podobě helmice nebo hřebene, chrupavčité laloky nebo holou hlavu a krk s pestrobarevnou kůži nebo nafukovací vaky na krku. Všechny tyto zvláštnosti slouží k vizuální signalizaci, zbarvení i velikost se mění v  průběhu rozmnožovací aktivity. Většina druhů nemá pohlavní dimorfismus, u některých jsou ale samice menší nebo méně pestrobarevné. Na větší vzdálenosti komunikují kokrháním, např. shánění kontaktu před pářením nebo mohou kokrhat i v duetu.[1][2][3]

Stravování[editovat | editovat zdroj]

Jsou to všežravci, kteří se živí rostlinami a malými bezobratlými a obratlovci. Rostlinná část potravy je tvořena semeny, bobulemi, lístky i květy. Bezobratlou část jídelníčku tvoří termiti, mravenci, švábi, kobylky, vážky, pavouci, vosy, stonožky, hlemýždi a červi, z drobných obratlovců pak žáby a ještěrky.[1][2][3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

U některých tabonů se pravděpodobně jedná o  monogamní páry, u jiných o  promiskuitní. Vzájemná vazba partnerů se projevuje většinou jen v období páření a snášení vajec. Rozmnožování tabonů je jedno z nejzvláštnějších v ptačím světě. Pro svá vejce si budují umělé líhně, ve kterých se budou zárodky vajec vyvíjet. Samec, někdy společně se samici, shromažďuje i několik let různé rostliny, listy, větvičky trávu, písek i kyprou hlínu na hromadu vysokou i několik metrů. Samice do takto připraveného hnízda snese do děr v několikadenních intervalech 3 až 35 velkých vajec o hmotnosti od 75 do 230 gramů, celé kladení vajec může trvat 2 až 4 měsíce.

Během inkubační doby dlouhé v rozmezí 44 až 77 dnů udržuje samec postupným rozhrabování a zase přihrnováním tlející rostlinné hmoty v hnízdě konstantní teplotu, kterou měří vsunutím zobáku, čidlo má na patře nebo jazyku. Samice se po snůšce většinou o hnízdo již nestará. Kuřata se líhnou postupně jak byla snesena vejce, protože nemají vaječný zub rozlomí skořápku drápy a za jejich pomoci se v poloze na zádech vyhrabou z hromady na povrch. U mnoha druhů jsou značně vyspělá a samostatně od hnízda odcházejí bez nějaké další vazby na rodiče nebo sourozence. Jsou schopny se ihned samy živit i krátce létat, přestože ještě nemají ocasní péra. Odcházejí se ukrýt do křoví, teprve podějí se u nich objeví reakce na nepřítele. Snášet vejce začnou za 1 až 3 roky. Samec po vylíhnutí všech kuřat opět až do snůšky nahrabuje na hromadu novou hmotu místo zetlené a připravuje tak opět inkubátor na příští sezonu, ten většinou slouží po několik desetiletí i dalším generacím, někdy současně i více samicím. Největší doložené hnízdo mělo v průměru 16 m a bylo vysoké 5 m (300 m³ materiálu). U některých druhů samci budují hnízdo vždy nové.

Jiné druhy zvolily pro inkubaci vajec snazší metodu, samice zahrabává každé vejce samostatně do 30 až 60 cm hlubokých jam na osluněném místě do černého lávového písku, který slunce silně zahřívá. Druhá varianta spočívá ve využívání písčitých míst s geotermálním teplem. V obou případech se na příhodných místech schází i stovka samic ke společnému kladení vajec. Po snůšce se samice zpět vracejí do lesů a kuřata vylíhlá asi za 55 dnů se vyhrabou a odcházejí samostatně za nimi.[1][2][3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení jsou nejvíce masožravými savci, jako jsou lišky, levharti, divocí psi, kočky a také hadi. Největší nebezpečí pro tabony přinášejí změny přirozeného prostředí ve kterém žijí např. kácení lesů, zdivočelá domácí zvířata a organizovaný sběr vajec, který domorodci praktikují odedávna.[2][3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Jak se zvětšuje poznání o jednotlivých druzích tabonů, tak se mění i jejich taxonomické zatřídění. Mimo zde uvedené rody a jejich druhy se ještě některé dále dělí do poddruhů.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 192 s. (česky) 
  2. a b c d HOWARD, Laura; CAMFIELD, Alaine. Animal Diversity Web: Megapodiidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, rev. 2007, [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d JONES, Darryl Noel. Novelguide.com: Megapodiidae [online]. Novelgiude.com, Thomson Learning Inc., UK, [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Megapodiidae [online]. Ondřej Zicha, rev. 27.12.2009, [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (česky) 
  5. CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010, [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (anglicky)