Tatra T1
| Tatra T1 | |
|---|---|
_cropped.jpg) Tramvaj Tatra T1 v Ostravě | |
| Typ | T1 |
| Výrobce | Tatra Smíchov |
| Prototyp(y) | 1951 |
| Výroba v letech | 1952–1958 |
| Vyrobeno kusů | 287 |
| Technické údaje | |
| Délka (bez spřáhel) | 13 300 mm |
| Šířka | 2 400 mm |
| Výška skříně | 3 050 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 16 600 kg |
| Max. rychlost | 60 km/h |
| Rozchod | 1 435 mm |
| Obsaditelnost | |
| Míst k sezení | 26 |
| Míst k stání | 69 |
| Motory a elektrická výzbroj | |
| Motory | TM 22 |
| Počet a výkon motorů | 4×40 kW |
| Elektrická výzbroj | odporová TR32 |
| Napájecí napětí | 600 V |
 multimediální obsah na CommonsNěkterá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tatra T1 (původně T I) je typ nejstarší československé tramvaje koncepce PCC. Byl vyráběn v 50. letech minulého století podniky Tatra Smíchov a ČKD Stalingrad. Ve výrobě byl nahrazen modernějším typem Tatra T2, v pravidelném provozu byl do 80. let 20. století.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Při vývoji nové tramvaje T I (později označované T1) byla využita dokumentace systému PCC a licence na výrobu podvozků od americké společnosti TRC. Konstrukce rychlých jednosměrných čtyřnápravových velkoprostorových tramvajových vozů systému PCC byla v USA při stavbě tramvají používána již ve 30. letech 20. století.[1]
T1 je motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC, tedy jednosměrný jednočlánkový čtyřnápravový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni. Na pravé straně vozové skříně má troje skládací elektricky poháněné dveře. Uspořádání vozu předpokládalo usměrněný pohyb cestujících, tedy nástup předními dveřmi, odbavení u pevného stanoviště průvodčího a výstup středními nebo zadními dveřmi (k tomu vybízely nápisy „Postupte dále do vozu“). Místa k sezení tvořily podélné koženkové lavice pod okny, jen ostravské vozy měly koženkové sedačky v příčném uspořádání. Okna byla polospouštěcí bez madel a i u nich se předpokládala přítomnost průvodčího, ovládání bylo přes převod pomocí odnímatelné kličky s vnitřním šestihranem. Od 70. let ovšem T1 jezdily stejně jako jiné tramvaje v samoobslužném režimu bez průvodčího.
Tramvaj byla standardně vybavena tyčovým sběračem proudu, který byl v 60. letech nahrazen pantografem, a elektrickou výzbrojí typu TR32 s odporovou regulací pomocí zrychlovače. Napájecí napětí pro výzbroj činilo 600 V stejnosměrných; standardní provoz je s normální polaritou (+ v troleji, - v koleji), podle požadavků dopravních podniků lze vozy upravit i na obrácenou polaritu (Ostrava, Košice).
Sériově vyráběné vozy byly vybaveny na obou čelech zásuvkami mnohočlenného řízení (počítalo se s dvoučlenným řízením) starého typu. Pravá zásuvka měla 19 kontaktů propojujících všechny řídicí a signalizační obvody, druhá zásuvka byla jednopólová k propojení nulového potenciálu obvodů malého napětí (vodič č. 100). Zásuvky byly umístěny mimo osu vozu – v ose byl umístěn na zadním čele automatický stahovák tyčového sběrače převzatý z trolejbusů. V Praze byly poměrně krátkou dobu provozovány na l. č. 15 ve dvojicích; v Ostravě byly takto provozovány (především na l. č. 17) až do konce jejich provozu.
Na čele měla té-jednička jen jeden světlomet (dvěma světlomety byly z výroby vybavovány až T3) a byla poněkud užší než pozdější typy. Tím byla pravděpodobně motivována přezdívka žehlička, nebo ponorka.
Protože dojezdily ještě v 80. letech, celou dobu provozu byl na čele povinně umístěný tzv. symbol vlády pracujících.
Prototypy[editovat | editovat zdroj]
Po několika letech konstrukčních prací byly v roce 1951 vyrobeny dva prototypy tramvají T1. První z nich začal zkušebně jezdit v pražské kolejové síti 22. listopadu 1951[2] s evidenčním číslem 5001. Druhý vůz (ev.č. 5002) byl (po zkouškách) společně s prvním nasazen do běžného provozu o rok později.
Vůz ev.č. 5001 byl vyřazen v roce 1976 a po zrekonstruování do původního stavu byl zařazen do pražského Muzea MHD. Druhý prototyp byl vyřazen až s posledními vozy tohoto typu v Praze (25. ledna 1983),[3][4] zůstal odstaven, o dva roky později byl převezen do vozovny Střešovice. Po opravě měl být určen pro komerční jízdy, renovace se ale uskutečnila až v novém tisíciletí, nově zrekonstruovaný vůz byl představen v roce 2005.
Provoz[editovat | editovat zdroj]
Celkem vyrobeno v letech 1951 až 1958 287 vozů.
| Současný stát | Město | Článek | Typ | Roky dodávek | Počet vozů | Evidenční čísla při dodání |
Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Česko
|
Most – Litvínov | článek | T1 | 1957–1958 | 34 kusů | 201–234 | |
| Olomouc | článek | T1 | 1957–1958 | 10 kusů | 101–110 | ||
| Ostrava | článek | T1 | 1955–1957 | 44 kusů | 501–544 | ||
| Plzeň | článek | T1 | 1955–1957 | 33 kusů | 101–133 | ||
| Praha | článek | T1 | 1951–1956 | 133 kusů | 5001–5133 | ||
 Polsko
|
Varšava | článek | T1 | 1955 | 2 kusy | 501, 502 | |
 Rusko
|
Rostov na Donu | článek | T1 | 1957 | 20 kusů | 301–320 | |
 Slovensko
|
Košice | článek | T1 | 1956–1958 | 11 kusů | 201–211 |
Pražské vozy ev. č. 5036, 5050 a 5053 byly zničeny již 7. 1. 1958 při velkém požáru ústředních dílen v Rustonce.[5]
V roce 1966 bylo v Praze 15 vozů T1 modernizováno osazením nové vozové skříně typu T3 na podvozky původního vozu T1 a v roce 1972 ještě jeden.[3]
V Mostě–Litvínově se v letech 1968–1970 a 1976 rekonstruovalo obdobným způsobem jako v Praze celkem 18[6] „téjedniček“ a jejich technické průkazy převzaly nově dodané skříně tramvají typu T3, u některých vozů byly vyměněny i elektromotory.[7]
Posledním městem, kde tramvaje T1 byly v běžném osobním provozu, byla Plzeň, kde bylo ještě v 80. letech nasazeno 16 vozů vyřazených z Prahy.[8] Poslední vozy dojezdily v Plzni 4. dubna 1987.
Historické vozy[editovat | editovat zdroj]
| Původní provoz |
Evidenční číslo | Současný majitel | Typ | Rok výroby | Historický od roku |
Poznámky | Zdroj |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Košice | 203 | DPMK | T1 | 1957 | 1983 | v letech 1983–1997 památník před vozovnou Bardejovská | [9] |
| Ostrava | 528 | DPO | T1 | 1957 | 1986 | zapůjčen kroužku přátel MHD | [10] |
| Plzeň | 121 | PMDP | T1 | 1956 | 1983 | [11] | |
| Praha | 5001 | DPP | T1 | 1951 | 1976 | [12] | |
| 5002 | T1 | 1952 | 1985 | [13] | |||
| 5064 | TMB | T1 | 1955 | 1978 | v letech 1987–1991 renovován v DP Praha | [14] |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tramvajový motorový vůz T1 [online]. Dpo.cz [cit. 2024-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Nová tramvaj v pražských ulicích. Rudé právo. 22. 11. 1951, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b T1 [online]. Prazsketramvaje.cz [cit. 2019-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Nostalgická linka č. 23 [online]. Dopravní podnik Praha [cit. 2022-02-16]. Dostupné online.
- ↑ ústřední dílny Rustonka [online]. Prazsketramvaje.cz [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.
- ↑ DP Mostu a Litvínova: tramvaje ČKD Tatra T3 [online]. Seznam-autobusu.cz, 2019-06-16 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online.
- ↑ BÍLEK, Richard. Tramvaje v Mostě [online]. 1998 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online.
- ↑ T1 [online]. Plzensketramvaje.cz [cit. 2019-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Vůz Dopravní podnik města Ostravy #683II (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Vůz DP Ostrava #528 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Vůz PMDP #121 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Vůz DP Praha #5001 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Vůz DP Praha #5002 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Vůz TMB #5064 (Tatra T1) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatra T1 na Wikimedia Commons
