T-38

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-38
Raritní T-38RT vyzbrojený 20mm kanónem
Raritní T-38RT vyzbrojený 20mm kanónem
Typ vozidla obojživelný tank
Země původu Sovětský svaz
Historie výroby
Výrobce továrna č. 37
Návrh 1934-1936
Období výroby 1937-1939
Vyrobeno kusů ~1300
Základní charakteristika
Posádka 2
Délka 3,78 m
Šířka 2,33 m
Výška 1,63 m
Hmotnost 3,3 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 9 mm
Hlavní zbraň kulomet DT 7,62 mm
Pohon a pohyb
Pohon zážehový GAZ-AA nebo GAZ M-1
40 hp (30 kW)
Odpružení odpružený podvozek
Max. rychlost 40 km/h
Poměr výkon/hmotnost 12 hp/tunu
Dojezd 220 km

T-38 byl sovětský obojživelný tank produkovaný v letech 1936-1939. Vznikl na základě důkladné přestavby tanku T-37, který měl nahradit. Celkem bylo vyrobeno asi 1300 kusů.

Tento stroj byl celkově technicky spolehlivější a v některých parametrech i lepší, než jeho předchůdce, nicméně základní nedostatky: slabá výzbroj a zcela nedostatečné pancéřování, mu zůstaly. Tanky T-38 utrpěly během Zimní války i prvních měsíců Velké vlastenecké války značné ztráty, nicméně u průzkumných jednotek se ještě nějakou dobu udržely. Poslední bojové nasazení těchto strojů bylo zaznamenáno v roce 1944 při překračování řeky Svir. Tehdy ovšem již představovaly raritu i pro rudoarmějce.

Určitý počet ukořistěných T-38 zařadila ke svým průzkumným jednotkám i Finská armáda, která je nasazovala v severských oblastech, kde tolik nehrozilo jejich střetnutí s protitankovými děly nebo obrněnou technikou. V roce 1944 byly všechny tyto stroje vyřazeny a použity jako cvičné cíle.

Byl učiněn pokus přezbrojit tyto tanky na 20 mm automatický kanón TNŠ, ale nakonec od toho bylo upuštěno. Nový kanón dostalo mizivé množství strojů.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • T-38 - standardní sériová verze
  • T-38-M1 - pokus o zavedení nové převodovky, která se však nakonec ukázala příliš složitá pro sériovou výrobu
  • T-38-M2 - verze s novým motorem GAZ M-1
  • T-38RT - verze vybavená radiostanicí
  • NII-20 - experimentální verze. T-38 (NII-20) se zvláštní radiostanicí měl nasměrovat teletank T-26 (TT-26) naložený výbušninami na objekt a odpálit ho na dálku.
  • T-38(TU) - velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.
  • OT-38 - plamenometná verze
  • T-38TT - teletank
  • SU-45 - samohybné dělo vyzbrojené 45mm kanónem

Literatura[editovat | editovat zdroj]