Tři sestry (hra)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tři sestry v podání Městského divadla Brno

Tři sestry je drama, které napsal v roce 1900 ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov. Poprvé bylo hráno v roce 1901.

Hra má čtyři dějství.

Ústředním prostorem hry je dům Prozorovových na ruském maloměstě, kde žijí čtyři mladí lidé, sourozenci Olga, Máša, Irina a Andrej. Zůstávají zde i po smrti svého otce, generála ruské armády. Dům, na začátku prosluněné místo plně květin, dostává během představení stále temnější a klaustrofobičtější podobu a všichni sourozenci, jeden po druhém, jsou z něj doslova vypuzení.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Snem Prozorovových je vrátit se do Moskvy, kterou si pamatují z dětství jako místo, kde je možno být šťastný. Moskva a její nádhera je jedním z často se objevujících témat hry. Druhé nosné téma je láska a smysl života. Stará panna Olga pracuje jako učitelka na gymnáziu, Máša je nešťastně vdaná za učitele Fjodora Kulygina. Původně byla okouzlena jeho chytrostí, ale po sedmi letech ho má spíše za hlupáka. Nejmladší sestra Irina sní o odchodu do Moskvy a nalezení skutečné lásky. Andrej je jediným jejich bratrem. Zamiluje se do Nataši, prosté dívky, jíž sestry opovrhují.

Hra začíná v den prvního výročí smrti jejich otce a zároveň Irinina svátku. Následuje oslava, na které jsou přítomni i důstojníci městské posádky. Zde Andrej vyjádří své city k Nataše. Druhé dějství začíná o 21 měsíců později, kdy je Andrej už ženaný s Natašou a mají spolu dítě. Andrej je svou drakonickou ženou Natašou zcela zruinován a její útlak začínají pociťovat i sestry. Máša se zaplétá s podplukovníkem Alexanderem Veršininem, velitelem místní divize, který je ženatý s ženou, jež se neustále pokouší spáchat sebevraždu. O Irinu se pokouší jiní dva důstojníci, Tuzenbach a Solený, oba neúspěšně. Třetí dějství je podchnuto zmatkem z právě uhasínajícího požáru města. V chaosu a únavě si všichni sourozenci řeknou do očí své protichůdné názory a vyjeví skrývané city. Máša se přizná k lásce k Veršininovi a dozvídá se, že důstojníci musí brzy opustit město. Irina, zoufalá z prázdnoty svého života, se na radu Olgy rozhoduje vzít si Tuzenbacha. Andrej se přiznává sestrám, že propil a prokarbanil jejich dům, je z něj alkoholik a lidská troska a svatba s Natašou byla osudová chyba. Poslední dějství má nádech melancholického loučení s důstojníky. Přestože je naplněno řadou katastrofických událostí (Andrejova osobnost se již zcela rozpadla, Tuzenbach je ze žárlivosti zastřelen v souboji svým sokem v lásce Soleným, Veršinin opouští Mášu atd.), Čechov předkládá optimisticky vyznívající konec, z úst nejstarší Olgy, jejíž osud je od počátku pro její neschopnost podniknout jakýkoli krok k životu zpečetěn, zůstane opuštěnou učitelkou na gymnáziu, bez naděje na lásku a rodinu. Olga utěšuje, jako již tolikrát, své sestry slovy naděje.

Pro hru je typická absence jasné dějové linie. Příběh se váže k osudu jednotlivých postav, zejména sourozenců Prozorovových. Základním kamenem textu je touha všech postav po útěku ze současného života (tu představuje Moskva, láska, manželství, nalezení smyslu života v práci atd.), přesto nejsou schopni tyto touhy naplnit, a pokud ano, vždy jen k horšímu (Andrejovo nešťastné manželství s Natašou, Mášin milostný poměr s Veršininem atd.)

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Andrej Sergejevič Prozorov
  • Nataša Ivanovna, jeho snoubenka, později žena
  • jeho sestry:
    • Olga
    • Máša
    • Irina
  • Fjodor Iljič Kulygin, profesor gymnázia, Mášin muž
  • Alexander Ignatievič Veršinin, podplukovník, velitel baterie
  • Nikolaj Lvovič Tuzenbach, baron, poručík
  • Vasilij Vasiljevič Solený, štábní kapitán
  • Ivan Romanovič Čebutykin, vojenský lékař
  • Alexej Petrovič Fedotík, podporučík
  • Vladimír Karlovič Rode, podporučík
  • Ferapont, poslíček krajské správy, stařec
  • Anfisa, chůva, osmdesátiletá stařena

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha : Orbis, 1960. S. 229, 255, 257, 259, 262, 264, 268, 276–283, 288, 331–2, 354.  
  • MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha : Oden, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]