Třída vrtulníkových torpédoborců Hjúga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Hjúga
Hjúga
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ nosič vrtulníků
Lodě 2
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2012)
Předchůdce
Následovník třída Izumo
Technické údaje
Výtlak 13 950 t (standardní)
18 000 t (plný)
Délka 197 m
Šířka 33 m
Ponor 7 m
Pohon COGAG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30+ uzlů
Dosah
Posádka 340
Výzbroj 16× RIM-162 ESSM
12× ASROC
2 × Phalanx CIWS
12,7mm kulomety
6× 324mm torpédomet
Pancíř
Letadla 11 vrtulníků
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Vrtulníkové torpédoborce třídy Hjúga (japonsky: ひゅうが型護衛艦, Hjúgagata Goeikan) představují nový typ lehké letadlové lodě (z politických důvodů označovaných jako vrtulníkové torpédoborce, DDH) stavěné pro Japonské námořní sily sebeobrany (JMSDF). Ve službě nahradí v současnosti používané 7 000tunové torpédoborce třídy Haruna.[1] Nové lodě jsou největšími válečnými loděmi provozovanými Japonskem od doby, kdy bylo po prohrané druhé světové válce Japonské císařské námořnictvo rozpuštěno a nahrazeno JMSDF. Rovněž to jsou první plavidla v řadách JMSDF s výtlakem větším než 10 000 tun.[2] Ve stavbě jsou však ještě výrazně větší vrtulníkové torpédoborce třídy Izumo.

Hlavním úkolem těchto lodí je protiponorkový boj s využitím palubních vrtulníků. Mohou být ale nasazeny též v případě živelných pohrom a humanitárních misí.[1] Rovněž budou jako vlajkové lodě JMSDF plnit i funkce velící a řídící.[3] Konstrukce plavidel třídy Hjúga připomíná lehké letadlové lodě nebo obojživelné útočné lodě jako jsou italská 13 850tunová Giuseppe Garibaldi, španělská 17 000tunová Principe de Asturias nebo britské 21 000tunové lodě třídy Invincible.[4]

Koncepce[editovat | editovat zdroj]

Nákres paluby Hjúgy s rozmístěním vrtulníků

Lodě třídy Hjúga mají přímou letovou palubu, která poskytuje maximum prostoru pro vzlety a přistání palubních vrtulníků. V důsledku toho plavidla silně připomínají lehké letadlové lodě. Na druhou stranu ale nejsou vybaveny „skokanským můstkem“ ani jiným zařízením potřebným pro provozování letadel s pevnými křídly. Důvodem je, že japonská ústava zakazuje JSDF vlastnictví ofenzivních zbraní a letadlová loď, z níž operují letadla s pevnými křídly, právě takovou ofenzivní zbraní je.[5] Analytici ovšem předpokládají, že pokud bude japonská ústava v budoucnu změněna, bude možné lodě třídy Hjúga snadno přeměnit v plnohodnotné lehké letadlové lodě nesoucí proudové letouny s kolmým (či zkráceným) startem (např. F-35B nebo Harrier).[4]

Hlavní výzbroj tvoří až 11 protiponorkových vrtulníků — obvykle typu SH-60J. Ty jsou z podpalubního hangáru vyváženy dvojicí výtahů. Lodi dále nesou šestnáctinásobné vertikální vypouštěcí silo řízených střel. Nesou řízené střely moře-vzduch RIM-162 ESSM (Evolved Sea Sparrow Missile), raketová torpéda ASROC, dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS a dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety.[1]

Velící systém je typu ATECS. Jsou vybaveny radary typu FCS-3, OPS-20 a sonarem OQS-XX. Pohonný systém koncepce COGAG tvoří čtyři plynové turbíny typu General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Rychlost je přes 30 uzlů.[1]

Jednotky třídy[editovat | editovat zdroj]

Stavba první lodě (Hjúga) začala v roce 2006. Spuštěna na vodu byla 23. srpna 2007 a do služby vstoupila 18. března 2009. Nyní je vlajkovou lodí 1. eskortní flotily. Kýl druhého plavidla Ise byl založen roku 2008, do služby loď vstoupila 16. března 2012.

Číslo Název Zahájení stavby Spuštěna na vodu Uvedena do služby Domovský přístav
DDH-181 Hjúga (16DDH) 11. května 2006 23. srpna 2007 18. březen 2009 Jokosuka
DDH-182 Ise (18DDH) 30. květen 2008 21. srpen 2009 16. března 2011  ????

Kódové názvy jednotlivých lodí, 16DDH, resp. 18DDH, jsou odvozeny z japonského kalendáře a roku, ve kterém byly objednány – Hjúga v 16. roce éry Heisei (2004), druhá loď v 18. roce éry Heisei (2006).

První loď třídy byla pojmenována Hjúga na počest bitevní lodě Hjúga Japonského císařského námořnictva, která v něm sloužila od roku 1918 až do konce druhé světové války. Po bitvě u Midway byla Hjúga v roce 1943 přestavěna na hybridní bitevní-letadlovou loď. Její zadní dělostřelecké věže byly odstraněny a na jejich místě byl postaven hangár a malá letová paluba, ze které mohlo vzlétat jejích 22 letounů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hyūga class helicopter destroyer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Hyuga Class Destroyer, Japan [online]. Naval-technology.com, [cit. 2010-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Yu Yong-weon. After 40 Years, Japan Achieves Warship Dream. The Chosun Ilbo [online]. 2007-08-27 [cit. 2007-12-29]. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. MINNICK, Wendell. Japan’s New Ship: Destroyer or Carrier?. DefenseNews.com [online]. 2007-09-03 [cit. 2007-12-29]. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. a b c HUTCHISON, Harold C. Japan's Secret Aircraft Carriers [online]. StrategyWorld.com, 2007-08-25, [cit. 2007-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. YOSHIHARA; HOLMES. 16DDH "13,500 ton" ton Class [online]. GlobalSecurity.org, 2006, [cit. 2007-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]