Třída Ula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Ula
Ula
Obecné informace
Uživatelé Norské královské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 6
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2012)
Předchůdce třída Kobben
Následovník
Technické údaje
Výtlak 1040 t (na hladině)
1150 t (pod hladinou)
Délka 59 m
Šířka 5,4 m
Ponor 4,6 m
Pohon 2 diesely, 1 elektromotor
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 11 uzlů (na hladině)
23 uzlů (pod hladinou)
Dosah 9250 km při 8 uzlech
Posádka 21
Výzbroj 8× 533mm torpédomet
14 dlouhých zbraní
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní hloubka ponoru 250 m
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Ula je třída diesel-elektrických ponorek norského královského námořnictva specializovaných pro operace při pobřeží Norska. Třída byla vyvinuta jako společný norsko-německý projekt a patří mezi nejtišší a nejobratnější ponorky na světě.[1] Postaveno bylo šest jednotek, které jsou všechny v aktivní službě.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Ponorka Utvær na návštěvě americké námořní základny v Norfolku

Stavba nové třídy ponorek, nahrazující dosavadní patnáctičlennou třídu Kobben, byla objednána roku 1982. Realizace projektu přitom byla společným norsko-německým projektem (v Německu ponorky nesou označení typ 210). Stavba ponorek probíhala v loděnicích Thyssen NordseewerkeEmdenu, přičemž část jejich komponentů byla vyrobena v Norsku. Stavba první jednotky byla zahájena v roce 1987 a v letech 19891992 do služby vstoupilo šest ponorek této třídy, pojmenovaných Ula (S300), Utsira (S301), Utstein (S302), Utvær (S303), Uthaug (S304) a Uredd (S305). Opce na dva další kusy nebyla využita.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ponorka Utstein v Severním moři

Převážná část trupu a pohonný systém jsou německého původu, vlastní vybavení je směsí francouzských, německých a norských systémů. Norský je systém řízení palby a velitelský systém je typu Konsberg MSI-90U (je používán i na německých ponorkách typu 212A[1]), francouzská společnost Thomson-CSF dodala nízkofrekvenční boční pasivní sonarové pole a německá firma Atlas Elektronik dodala útočný sonar CSU 83. Navičační radar je typu Kelvin Hughes 1007.

Výzbroj ponorek tvoří osm 533mm torpédometů, do kterých je neseno 14 dvouúčelových, vodičem naváděných, torpéd Atlas Elektronik DM2A3 Seehecht. Torpéda mají dosah až 28 km. Pohonný systém tvoří dva diesely MTU 16V 396 SB83 a jeden elektromotor Siemens. Výkon pohonného systému je 6 000 shp. Nejvyšší rychlost ponorek je 11 uzlů na hladině a 23 uzlů pod hladinou.[1]

V roce 2006 byl zahájen program modernizace třídy Ula, který má zajistit jejich efektivní provoz alespoň do roku 2020. Úpravy budou prováděny s pomocí loděnice Howaldtswerke-Deutsche Werft (HDW), přičemž modernizováno má být na 60 systému každé z ponorek. Ponorky budou vybaveny novými radary, sonarem, periskopy, komunikačními a elektronickými systémy.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Ula Class Submarines, Norway [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]