Třída Tre Kronor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Tre Kronor
Tre KronorTre Kronor
Obecné informace
Uživatelé Švédské námořnictvo
Chilské námořnictvo
Typ protiletadlový křižník
Lodě 2
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud vyřazeny
Předchůdce Gotland
Následovník
Technické údaje Tre Kronor (1947)
Výtlak 8200 t (standardní)
9200 t (plný)
Délka 182 m
Šířka 16,5 m
Ponor 5,7 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 33 uzlů
Dosah
Posádka 610
Výzbroj 7× 152mm kanón (1×3, 2×2)
20× 40mm kanón
9× 20mm kanón
6× 533mm torpédomet (2×3)
120 min
Pancíř 80mm boky
130mm paluba
125mm dělové věže
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje Göta Lejon (1958)
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj 7× 152mm kanón (1×3, 2×2)
4× 57mm kanón (4×1)
11× 40mm kanón (11×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Tre Kronor byla třída protiletadlových křižníků švédského námořnictva. Postaveny byly celkem dvě jednotky provozované ve Švédsku v letech 1947–1964. Obě již jsou vyřazeny. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Chilské námořnictvo.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Křižník Tre Kronor během stavby

Projekt na stavbu třídy Tre Kronor byl vypracován v Itálii a dále upraven dle švédských požadavků.[1]

Jednotky třídy Tre Kronor:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Tre Kronor 22. prosince 1943 16. prosince 1944 17. října 1947[1] vyřazen 1964, částečně sešrotován, trup sloužil jako pontonový most.[1]
Göta Lejon 27. prosince 1943 17. listopadu 1945 15. prosince 1947[1] vyřazen 1964, 1971 prodán Chile

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Křižník Göta Lejon nakládá miny

Hlavní výzbroj křižníků tvořilo sedm 152mm automatických kanónů Bofors umístěných v jedné třídělové věži na přídi a dvou dvoudělových věžích na zádi. Kanóny měly délku hlavně 53 ráží a elevaci 70°. Ty doplňovalo 20 kusů 40mm kanónů Bofors a devět 20mm kanónů. Plavidla dále nesla dva trojité 533mm torpédomety, přičemž mohly nést také až 120 námořních min.[1]

V roce 1947 byly na oba křižníky instalovány radary. V letech 1951–1952 byly obě lodě upraveny v souladu se zkušenostmi z nedávno skončené druhé světové války. Došlo ke zvětšení můstku, instalaci nového systému řízení palby a 20mm kanóny nahradilo sedm hlavní ráže 40 mm. Jejich celkový počet stoupl na 27.[1]

Poslední modernizace z let 1957–1958 se týkala už jen křižníku Göta Lejon. Plavidlo dostalo novou elektroniku a pozměněnou lehkou výzbroj, kterou tvořily čtyři jednohlavňové 57mm kanóny a 11 jednohlavňových 40mm kanónů.[1]

Pohonný systém tvořily dvě převodové turbíny De Laval a čtyři kotle Motala.[2] Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Tre Kronor class cruiser ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 177.  
  2. GOGIN, Ivan. TRE KRONOR light cruisers [online]. Navypedia.org, [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 202.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.