Třída Scharnhorst (1906)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Scharnhorst
SMS Scharnhorst
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Typ Pancéřový křižník
Lodě Scharnhorst
Gneisenau
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Roon
Následovník Blücher
Technické údaje
Výtlak 11 600 t
Délka 137 m
Šířka 21,6 m
Ponor 7,5 m
Pohon 19 110 kW
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 24,5 uzlů
Dosah
Posádka 765
Výzbroj 8× 210 mm
6× 150 mm
18× 88 mm
4× torpédomet
Pancíř paluba 55 mm
boky až 150 mm
velitelská věž 170 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Scharnhorst byla třída pancéřových křižníků německé Kaiserliche Marine. Tvořily ji jednotky Scharnhorst a Gneisenau postavené v letech 1904–1908.[1] Oby křižníky byly v první světové válce součástí Německé východoasijské eskadry admirála von Spee. Eskadra nejprve jednoznačně porazila britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby byla sama zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Dělová věž Scharnhorstu

Třída vycházela z předchozí třídy Roon, měla však větší výtlak a silnější výzbroj (byly u nich přidány čtyři kasematové 210mm kanóny). Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů, z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráží představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety.[2]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Oby křižníky tvořily na počátku první světové války jádro Německé východoasijské eskadry admirála Maxmiliana von Spee. Speeova eskadra nejprve 1. listopadu 1914 jednoznačně porazila slabší britskou eskadru v bitvě u Coronelu. Sama však byla zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

Vlajkový Scharnhorst byl potopen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.[3] Gneisenau byl těžce poškozen palbou britských bitevních křižníků InvincibleInflexible a v bezvýchodné situaci potopen vlastní osádkou. Padla většina posádky i velitel lodi kapitán Maerker. Celkem 187 námořníků bylo zajato.[4]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MILFORD, Darren. Scharnhorst Class Armoured Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006, [cit. 2009-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. S. 140. (česky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 157.  [Dále jen Hrbek 2001]
  4. Hrbek 2001, s. 158.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]