Třída Lütjens
| Třída Lütjens | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Německé námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | Lütjens (D 185) Mölders (D 186) Rommel (D 187) |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | |
| Předchůdce | Hamburg |
| Následovník | |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3277 t (standardní) 4526 t (plný) |
| Délka | 133 m |
| Šířka | 14,3 m |
| Ponor | |
| Pohon | 2× turbína, 4× kotel |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Dosah | |
| Posádka | 350 |
| Výzbroj | 2× 127 mm (2×1) 1× Tartar (40 ks) 1× ASROC (8hl.) Boeing Harpoon 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Lütjens (či též typ 103) byla třída raketových torpédoborců postavených pro Německé námořnictvo americkou loděnicí Bath Iron Works. Skládala se z jednotek Lütjens (D 185), Mölders (D 186) a Rommel (D 187), zařazených do služby v letech 1969–1970. Celá třída je přitom modifikací americké třídy Charles F. Adams. Jsou to poslední postavené německé torpédoborce. Ve službě je nahradily nové lodě třídy Sachsen, které sice mají výrazně větší výtlak, ale jsou Německem klasifikovány jako fregaty. Rommel byl vyřazen v roce 1998 a obě zbývající lodě ho následovaly v roce 2003. Mölders byl zachován jako plovoucí muzeum. Kotví ve Wilhelmshavenu.
Konstrukce [editovat]
Hlavňovou výzbroj tvořily dva 127mm kanóny v dělových věžích na přídi a na zádi. Mezi komíny bylo umístěno osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Na zádi bylo umístěno jednoduché vypouštěcí zařízení, ze kterého byly odpalovány jak protiletadlové řízené střely Tartar (později byly používány střely Standard SM-1MR), tak protilodní střely Boeing Harpoon. Protiponorkovou výzbroj doplňovaly dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety. V 90. letech byly na každou z lodí instalovány dva systémy blízké obrany RAM.
Pohonný systém tvořily dvě turbíny General Electric a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 389.
