Třída Lütjens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Lütjens
Mölders
Obecné informace
Uživatelé Německé námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě Lütjens (D 185)
Mölders (D 186)
Rommel (D 187)
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Hamburg
Následovník
Technické údaje
Výtlak 3277 t (standardní)
4526 t (plný)
Délka 133 m
Šířka 14,3 m
Ponor
Pohon 2× turbína, 4× kotel
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 33 uzlů
Dosah
Posádka 350
Výzbroj 2× 127 mm (2×1)
Tartar (40 ks)
ASROC (8hl.)
Boeing Harpoon
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Lütjens (či též typ 103) byla třída raketových torpédoborců postavených pro Německé námořnictvo americkou loděnicí Bath Iron Works. Skládala se z jednotek Lütjens (D 185), Mölders (D 186) a Rommel (D 187), zařazených do služby v letech 19691970. Celá třída je přitom modifikací americké třídy Charles F. Adams. Jsou to poslední postavené německé torpédoborce. Ve službě je nahradily nové lodě třídy Sachsen, které sice mají výrazně větší výtlak, ale jsou Německem klasifikovány jako fregaty. Rommel byl vyřazen v roce 1998 a obě zbývající lodě ho následovaly v roce 2003. Mölders byl zachován jako plovoucí muzeum. Kotví ve Wilhelmshavenu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj tvořily dva 127mm kanóny v dělových věžích na přídi a na zádi. Mezi komíny bylo umístěno osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Na zádi bylo umístěno jednoduché vypouštěcí zařízení, ze kterého byly odpalovány jak protiletadlové řízené střely Tartar (později byly používány střely Standard SM-1MR), tak protilodní střely Boeing Harpoon. Protiponorkovou výzbroj doplňovaly dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety. V 90. letech byly na každou z lodí instalovány dva systémy blízké obrany RAM.

Pohonný systém tvořily dvě turbíny General Electric a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu