Třída King Edward VII

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
King Edward VII
HMS Britannia
Obecné informace
Uživatelé vlajka Royal Navy
Typ predreadnought
Lodě Africa
Britannia
Commonwealth
Dominion
Hibernia
Hindustan
King Edward VII
New Zealand
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Duncan
Následovník Swiftsure
Technické údaje
Výtlak 16 350 t
Délka 138 m
Šířka 24 m
Ponor 8,2 m
Pohon 13 332 kW
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 19 uzlů
Dosah
Posádka 777
Výzbroj 4× 305 mm (2×2)
4× 234 mm
10× 152 mm
14× 76 mm
14× 47 mm
torpédomet
Pancíř paluba 51 mm
boky až 228 mm
velitelská věž 305 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída King Edward VII byla třídou predreadnoughtů Royal Navy. Skládala se z jednotek Africa, Britannia, Commonwealth, Dominion, Hibernia, Hindustan, King Edward VII a New Zealand, postavených v letech 1902–1907.[1] Od předchozích tříd, které sledovaly stejnou koncepci, byla palebná síla třídy King Edward VII zvýšena přidáním čtyř 234mm kanónů (doplnily obvyklé čtyři kusy ráže 305 mm). Lodě této třídy byly nasazeny v první světové válce, přičemž dvě jednotky byly ztraceny a zbylé po jejím skončení jako zastaralé sešrotovány.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Detail věže s 234mm kanónem.

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 305mm děla ve dvouhlavňových věžích, doplněné čtyřmi 234mm děly v jednohlavňových věžích. Sekundární výzbrojí bylo deset kasematových 152m kanónů. Lodě dále nesly dvacet osm kanónů ráží 76 a 47 mm a pět torpédometů.[2]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Schéma výzbroje a pancéřování.

Třída King Edward VII vstupovala do služby v době dokončení koncepcí převratné bitevní lodi HMS Dreadnought a proto brzy zastarala. V rozličných rolích však tyto lodě sloužily převážnou část první světové války.

V roce 1912 z nich byla vytvořena 3. eskadra bitevních lodí, sloužící během první balkánské války v letech 1912–1913 ve Středomoří. V první polovině první světové války byla eskadra součástí Velkého loďstva. Během války byly jednotlivé lodě nasazovány i na jiných bojištích a postupně vyřazovány z první linie. Počátkem roku 1918 byly ve službě již jen dvě (společně s HMS Dreadnought tvořily 3. eskadru bitevních lodí) a posádky ostatních byly převeleny na nová eskortní plavidla.[3]

Dvě jednotky byly za války ztraceny. King Edward VII se potopil poblíž Cape Wrath na mině položené německým pomocným křižníkem SMS Möve.[4] Britannia byla poblíž mysu Trafalgar potopena dvěma torpédy německé ponorky UB 50 (nadporučík Heinrich Kukat). Byla to poslední britská válečná loď potopená v první světové válce. V době útoku byla ponorka na cestě z Puly do Kielu, kam opravdu 29. listopadu 1918 doplula.[5] Zbylých šest lodí bylo v letech 1920–1921 prodáno do šrotu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MILFORD, Darren. King Edward VII Class Battleship [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006, [cit. 2009-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. S. 72. (česky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 121.  
  4. MILFORD, Darren. Major Warships Sunk in World War 1 1916 [online]. 1998-2006, [cit. 2009-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Hrbek 2002, s. 29.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu