Třída Tchedžo Veliký
| Třída Tchedžo Veliký Třída KD-III | |
|---|---|
.jpg) Tchedžo Veliký (DDG-991) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Námořnictvo Korejské republiky |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 6 |
| Osud | aktivní (2023) |
| Předchůdce | třída Čchungmukong I Sun-sin |
| Nástupce | třída KDDX |
| Technické údaje první skupiny (Batch I) | |
| Výtlak | 7 700 t (standardní) 10 000 t (plný) |
| Délka | 165 m |
| Šířka | 21 m |
| Ponor | 6 m |
| Pohon | COGAG |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 5500 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 300 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón 80× Standard SM-2 Block IIIB (48+32 VLS) 32× Hyunmoo III (32 VLS) 16× Hong Sang Eo (16 VLS) 16× SSM-700K Hae Song (4×4) 21× RIM-116 Rolling Airframe Missile 1× 30mm Goalkeeper CIWS 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 2× Super Lynx |
| Radar | SPY-1D |
| Technické údaje druhé skupiny (Batch II) | |
| Výtlak | 8200 t (standardní) 11 000 t (plný) |
| Délka | 170 m |
| Šířka | 21 m |
Třída Tchedžo Veliký či třída KD-III je třída protiletadlových raketových torpédoborců jihokorejského námořnictva, postavených v rámci programu Korean Destroyer eXperimental (KDX-III). Třídu tvoří celkem šest jednotek. První tři do služby vstoupily v letech 2008–2012, přičemž druhá trojice se k nim připojí do roku 2027. Plavidla jsou vybavena americkým pokročilým zbraňovým systémem Aegis a jsou schopna boje proti hladinovým, pozemním, vzdušným cílům i proti ponorkám. Svou konstrukcí představují největší a nejsilněji vyzbrojenou verzi torpédoborců.[1]
Pro operace této třídy torpédoborců byla vystavěna nová základna na strategicky umístěném ostrově Čedžu. Základna zahájila provoz na konci roku 2015.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Nejprve byly postaveny tři jednotky první této třídy (Batch I). Do služby byly zařazeny v letech 2008–2012. Jihokorejská loděnice Hyundai Heavy Industries (později HD Hyundai Heavy Industries) v Ulsanu postavila první a třetí, přičemž druhý postavila loděnice Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering (DSME) v Okpo.[3]
V prosinci 2013 padlo rozhodnutí na zvýšení počtu torpédoborců se systémem Aegis ze tří na šest, a to do roku 2027. Důvodem jsou zejména napjaté vztahy s KLDR a potřeba zesílení protiraketové obrany. Kontrakt na vývoj druhé skupiny třídy KDX-III (Batch II) a zároveň stavbu prototypové jednotky získala loděnice HHI. Kýl plavidla má být založen roku 2020 a trup má být na vodu spuštěn roku 2021.[4] Prototyp má být do služby přijat do roku 2024.[5]
Slavnostní první řezání oceli na prototypový torpédoborec druhé série proběhlo 16. ledna 2021.[6] Na vodu byl spuštěn 28. července 2022.[7] První řezání oceli na druhou jednotku druhé série proběhlo 4. července 2023.
Jednotky třídy Tchedžo Veliký:
| Jméno | Verze | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Tchedžo Veliký (DDG-991) | Batch I | HHI | 30. května 2006 | 25. května 2007 | 22. prosince 2008 | aktivní |
| Julgok I I (DDG-992) | Batch I | DSME | 21. prosince 2007 | 14. listopadu 2008 | 31. srpna 2010 | aktivní |
| Seoae Ju Sǒngn-jǒng (DDG-993) | Batch I | HHI | 8. března 2010 | 24. března 2011[1] | 30. srpna 2012[8] | aktivní |
| Čongdžo Veliký (DDG-995) | Batch II | HD HHI | 5. října 2021 | 25. července 2022 | 2024 (plán) | ve stavbě |
| (DDG-996) | Batch II | HD HHI | 12. března 2024 | 2025 (plán) | ve stavbě | |
| (DDG-997) | Batch II | objednán |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
První skupina (Batch I)[editovat | editovat zdroj]
_Adm._Gary_Roughead_tours_the_bridge_of_the_Republic_of_Korea_Aegis_destroyer_Sejong_the_Great_(KDX_991)_during_a_visit_to_Busan,_Korea.jpg)
_returns_to_Joint_Base_Pearl_Harbor-Hickam_after_participating_in_Rim_of_the_Pacific_(RIMPAC)_2010_exercises.jpg)
Torpédoborce nesou zbraňový systém Aegis s radarem SPY-1D. Jádrem jejich protiletadlové výzbroje jsou dvě skupiny vertikálních odpalovacích zařízení Mk 41, mající celkem 80 buněk, rozdělených do skupin po 48 a 32. Z nich jsou odpalovány řízené střely Standard SM-2 Block IIIB. Další vertikálně odpalovaná výzbroj je nesena v silech domácího typu K-VLS. Tato třída nese celkem 48 buněk K-VLS pro 16 raketových torpéd Hong Sang Eo a 32 protizemních střel Hyunmoo III.
Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón KMK45 Mod 4 (licenční výrobek zbrojovky Mk 45 Mod 4) s délkou hlavně 62 ráží a jeden hlavní systém blízké obrany Goalkeeper CIWS s 30mm rotačním kanónem. Blízkou obranu doplňuje jeden systém RIM-116 Rolling Airframe Missile, nesoucí 21 protiletadlových řízených střel krátkého dosahu. K ničení lodí slouží 16 protilodních střel SSM-700K Hae Song. Raketová torpéda doplňují dva trojhlavňové 324mm torpédomety pro domácí lehká protiponorková torpéda K745 Chung Sang Eo. Na palubě je rovněž přistávací plošina a hangár uzmožňující operace dvou protiponorkových vrtulníků Super Lynx.
Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří jej čtyři plynové turbíny General Electric LM2500, každý o výkonu 29 100 hp, pohánějící dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Lodě dosahují rychlosti 30 uzlů. Dosah činí 5500 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.
Druhá skupina (Batch II)[editovat | editovat zdroj]
Do konstrukce druhé skupiny bude zapracována řada vylepšení. Bude použit hybridní elektrický pohon Hybrid-Electric Drive (HED), zdokonalená verze bojového řídícího systému Aegis Baseline 9.C2 a nadstavby BMD 5.1 (umožňuje integraci protiraketových řízených střel SM-3 Block IB), vylepšené senzory včetně radaru AN/SPY-1D(V), systémy elektronického boje Sonata Next Generation, domácí sonary a zdokonalené technologie stealth.[4] Torpédoborec bude mít také o čtyři metry prodloužený trup. Ponese celkem 88 vertikálních vypouštěcích sil, z toho 48 amerických Mk.41, šestnáct K-VLS a 24 zvětšených sil K-VLS II. V silech K-VLS budou uloženy korejské střely Häkung (nahradí systém RAM), raketová torpéda Hong Sang Eo a střely s plochou dráhou letu. Protilodních střel SSM-700K bude neseno pouze osm kusů.[9]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Korejské námořnictvo plánuje rozšířit výzbroj torpédoborců první série o řízené střely SM-3 a SM-6. S tím je spojena také modernizace jejich systému Aegis na novější verzi.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Třetí KDX-III spuštěn na vodu. ATM. 2011, roč. 43, čís. 5, s. 74. ISSN 1802-4823.
- ↑ ROK Navy Opens New Naval Base for KDX-III Aegis Destroyers on Jeju Island [online]. Navyrecognition.com, 2015-12-29 [cit. 2016-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Class Sejong the Great (KDX III) Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-24. (anglicky)
- ↑ a b South Korea's DAPA Selects HHI for KDX-III Batch II Destroyer Design & Construction [online]. Navyrecognition.com, 2016-05-29 [cit. 2016-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HHI to build next-gen KDX-III destroyer for ROK Navy [online]. Navaltoday.com, 2019-10-11 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HHI starts building 1st next-gen KDX-III destroyer for Korean Navy [online]. Navaltoday.com, rev. 2021-01-19 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ South Korea launches first new KDX III Batch II AEGIS guided missile destroyer [online]. Asiapacificdefensejournal.com, rev. 2022-08-02 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Korea’s KDX-III AEGIS Destroyers
- ↑ Hyundai Heavy wins order for Korean Navy's 2nd next-gen Aegis destroyer [online]. Navaltoday.com, rev. 2021-11-10 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ South Korea to upgrade KDX-III Batch-I Ships to operate SM-3 and SM-6 [online]. Navalnews.com, rev. 2023-11-21 [cit. 2023-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tchedžo Veliký na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com
