Třída Inhaúma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Inhaúma
Frotin
Obecné informace
Uživatelé Brazilské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce
Následovník Barroso
Technické údaje
Výtlak 2000 t (standardní)
2100 t (plný)
Délka 95,8 m
Šířka 11,4 m
Ponor 3,6 m
5,3 m (se sonarem)
Pohon CODOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 27 uzlů
Dosah 4000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 162
Výzbroj 1× 114 mm
2× 40/70 mm (2×1)
MM.40 Exocet (2×2)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 1× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Inhaúma je třída korvet brazilského námořnictva určených především k ničení hladinových lodí a ponorek. Jedná se o vlastní brazilskou konstrukci. Mezi lety 19891994 byly dokončeny čtyři jednotky této třídy – Inhaúma, Jaceguai, Júlio de NoronhaFrontin. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o domácí brazilskou konstrukci, vyvinutou s pomocí německé firmy MTG Marinetechnik. Objednány byly v roce 1981. Původně bylo plánováno postavit 16 jednotek této třídy, nedostatek financí ale omezil tento počet na čtyři. Všechny čtyři jednotky postavila loděnice Verolme. Když se ale loděnice dostala do finančních potíží, musel být druhý pár dokončen v loděnici Arsenal de Marinha v Rio de Janeiru. Později byla ještě postavena modifikovaná korveta Barroso, řazená ovšem do samostatné třídy.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden britský 114mm kanón Vickers (4.5 inch Mark 8) v dělové věži na přídi a dva 40mm protiletadlové kanóny Bofors v jednohlavňových věžičkách. Hlavní údernou výzbroj korvet představují čtyři protilodní střely MM.40 Exocet s dosahem 70 km. Protiponorkovou výzbroj představují dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety pro americká lehká torpéda typu Mk46. Korvety rovněž nesou jeden protiponorkový vrtulník Westland Super Lynx AH-11A, pro jehož uskladnění jsou vybaveny hangárem.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Tvoří ho dva německé diesely MTU 16V956 TB 91 pro ekonomickou plavbu a plynová turbína General Electric LM2500 pro bojové situace. Nejvyšší rychlost korvet je 27 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu