Třída Hämeenmaa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Hämeenmaa
Uusimaa po modernizaciUusimaa po modernizaci
Obecné informace
Uživatelé Finské námořnictvo
Typ minonoska
Lodě 2
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2012)
Předchůdce třída Keihässalmi
Následovník
Technické údaje před modernizací (1992–2006)
Výtlak 1000 t (standardní)
1330 t (plný)
Délka 77 m
Šířka 11,6 m
Ponor 3 m
Pohon 2 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 20 uzlů
Dosah
Posádka 45
Výzbroj 40mm kanón Bofors (2×1)
4× 23mm kanón (2×2)
Mistral (1×6)
RBU-1200 (2×1)
2 skluzavky
150 min
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje po modernizaci (2006–)
Výtlak 1450 t (plný)
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj 57mm kanón Bofors
2× 12,7mm kulomet (2×1)
2× 40mm granátomet (2×1)
Umkhonto-IR (1×8)
2× RBU-1200 (2×1)
2 skluzavky
150 min
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar EADS TRS-3D
EADS TRS3D-16ES
Sonar Kongsberg SS2030
Kongsberg ST2400
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Hämeenmaa je třída minonosek finského námořnictva. Jejich hlavním úkolem jsou celoroční minové operace v Baltském moři, ale mohou být nasazeny i jako plavidla eskortní, hlídková či protiponorková. Jsou to první finské válečné lodě v jejichž konstrukci byly použity technologie stealth.[1] Třídu tvoří dvě jednotky, nesou již tradiční jména Hämeenmaa a Uusimaa. Obě byly v letech 2006-2007 modernizovýny a jsou i nadále v aktivní službě.[1]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Obě dvě jednotky této třídy postavila finská společnost Finyards (nyní STX Finland Cruise Oy) v loděnici Rauma. Do služby byly zařazeny roku 1992.[1]

Jednotky třídy Hämeenmaa:

Jméno Zahájení prací Spuštěna Zařazení do služby Poznámka
Hämeenmaa (02) duben 1991 listopad 1991 15. dubna 1992 aktivní
Uusimaa (05) listopad 1991 červen 1992 2. prosince 1992 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Uusimaa před modernizací
Hämeenmaa po modernizaci

Plavidla mají ocelový trup a hliníkové nástavby. Po dokončení se jejich výzbroj skládala ze dvou 40mm kanónů Bofors, dvou 23mm kanónů, šestinásobného vypouštěcího zařízení protiletadlových řízených střel Mistral a dvou raketových vrhačů hlubinných pum RBU-1200. Plavidla nesou čtyři kolejnice pro umístění námořních min. Celkem jich na palubu mohou vzít až 150 kusů.[2]

V letech 2006-2007 byly obě jednotky rozsáhle modernizovány. Instalován byl nový bojový velící a řídící systém EADS, švédský systém řízení palby SAAB CEROS 200, elektro-optický systém Sagem, radar EADS TRS-3D, přehledový radar EADS TRS3D-16ES, trupový sonar Kongsberg SS2030 a sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Kongsberg ST2400.[1]

Část výzbroje a vybavení byla převzata z vyřazeného vznášedla Tuuli (10). Například střely Mistral nahradilo osminásobné vertikální vypouštěcí silo protiletadlových řízených střel Umkhonto-IR s dosahem 12 km. Hlavňovou výzbroj tvoří dvoučelový 57mm kanón Bofors v dělové věži na přídi, dva 12,7mm kulomety a dva 40mm granátomety Heckler & Koch GMG. Vrhače hlubinných pum RBU-1200 a dvě skluzavky pro svrhávání hlubinných pum byly ponechány.[1]

Pohonný systém tvoří dva diesely Wärtsilä Vasa 16V22, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Hämeenmaa class minelayer ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Katanpää MHC (Mine Hunter Coastal) Vessel, Finland [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 76.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.