Třída Gal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Gal
INS Gal
Obecné informace
Uživatelé Izraelské vojenské námořnictvo Izraelské vojenské námořnictvo
Typ stíhací útočná ponorka (konvenční)
Lodě INS Gal
INS Tanin
INS Rahav
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce
Následovník třída Dolphin
Technické údaje
Výtlak 420 t (na hladině)
600 t (pod hladinou)
Délka 45 m
Šířka 4,7 m
Ponor 3,8 m
Pohon dieselový motor MTU 12V493 TY60, elektromotory AEG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 17 uzlů (pod hladinou)
11 uzlů (na povrchu)
Dosah
Posádka 22
Výzbroj 8× 533mm torpédomet
torpéda NT 37E
protilodní střely UGM-84C Harpoon
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Gal (hebrejsky: גל) byla třída dieselelektrických útočných ponorek, postavených pro Izraelské vojenské námořnictvo britskou loděnicí Vickers. Britové ponorky stavěli z politických důvodů, jelikož se vlastně jednalo o vylepšené německé pobřežní ponorky typu 206.[1] Ve službě je nahradila třída Dolphin.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Tři ponorky třídy Gal byly objednány v roce 1972. Dokončeny byly loděnicí Vickers v Barrow in Furness v rozmezí let 19761977 a pojmenovány INS Gal, INS Tanin a INS Rahav. Ponorky ve službě nahradily zastaralé britské oceánské ponorky třídy T, pocházející ještě z doby druhé světové války.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Oproti svému německému vzoru měly tyto ponorky o 100 tun větší výtlak. Byly vybaveny nejmodernější elektronikou, sonary a systémem řízení palby a i v pozdějších letech byly několikrát modernizovány. Jejich výzbroj tvořilo osm 533mm torpédometů, ze kterých mohla být odpalována torpéda či protilodní střely Sub-Harpoon (od roku 1983)[2]. Zásoba munice čítala 16 kusů. Pohonný systém tvořily dva dieselové motory MTU 12V493 TY60 a elektromotory AEG. Energii uchovávaly tři sady baterií. Nejvyšší rychlost pod hladinou byla 17 uzlů a na hladině 11 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 15.  
  2. Gal [online]. Global Security, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Gal-class submarine ve Wikimedia Commons