Třída Gal
| Třída Gal | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Izraelské vojenské námořnictvo |
| Typ | stíhací útočná ponorka (konvenční) |
| Lodě | INS Gal INS Tanin INS Rahav |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | — |
| Následovník | třída Dolphin |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 420 t (na hladině) 600 t (pod hladinou) |
| Délka | 45 m |
| Šířka | 4,7 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 2× dieselový motor MTU 12V493 TY60, elektromotory AEG |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 17 uzlů (pod hladinou) 11 uzlů (na povrchu) |
| Dosah | |
| Posádka | 22 |
| Výzbroj | 8× 533mm torpédomet torpéda NT 37E protilodní střely UGM-84C Harpoon |
| Pancíř | {{{pancíř}}} |
| Letadla | {{{letadla}}} |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Gal (hebrejsky: גל) byla třída dieselelektrických útočných ponorek, postavených pro Izraelské vojenské námořnictvo britskou loděnicí Vickers. Britové ponorky stavěli z politických důvodů, jelikož se vlastně jednalo o vylepšené německé pobřežní ponorky typu 206.[1] Ve službě je nahradila třída Dolphin.
Obsah |
Stavba [editovat]
Tři ponorky třídy Gal byly objednány v roce 1972. Dokončeny byly loděnicí Vickers v Barrow in Furness v rozmezí let 1976–1977 a pojmenovány INS Gal, INS Tanin a INS Rahav. Ponorky ve službě nahradily zastaralé britské oceánské ponorky třídy T, pocházející ještě z doby druhé světové války.
Konstrukce [editovat]
Oproti svému německému vzoru měly tyto ponorky o 100 tun větší výtlak. Byly vybaveny nejmodernější elektronikou, sonary a systémem řízení palby a i v pozdějších letech byly několikrát modernizovány. Jejich výzbroj tvořilo osm 533mm torpédometů, ze kterých mohla být odpalována torpéda či protilodní střely Sub-Harpoon (od roku 1983)[2]. Zásoba munice čítala 16 kusů. Pohonný systém tvořily dva dieselové motory MTU 12V493 TY60 a elektromotory AEG. Energii uchovávaly tři sady baterií. Nejvyšší rychlost pod hladinou byla 17 uzlů a na hladině 11 uzlů.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 389.
Reference [editovat]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 15.
- ↑ Gal [online]. Global Security, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
