Třída Fletcher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Fletcher
USS McKee
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 175
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída Gleaves
Následovník třída Allen M. Sumner
Technické údaje
Výtlak 2325 t (standardní)
2924 t (plný)
Délka 114,73 m
Šířka 12,7 m
Ponor
Pohon 2× turbína, 4× kotel
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 38 uzlů
Dosah 4800 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 273
Výzbroj 5× 127 mm (5×1)
4× 28 mm (1×4)
4× 20 mm
10× 533mm torpédomet (2×5)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Fletcher byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Se 175 torpédoborci se jedná o nejpočetnější třídu torpédoborců v dějinách.[1] Byly to rovněž první americké torpédoborce již od počátku vybavené radarem.[2] Další evolucí těchto torpédoborců přitom vznikly další početné třídy Allen M. SumnerGearing.

Torpédoborce této třídy byly velice intenzivně nasazeny ve druhé světové válce, během které jich bylo 19 ztraceno a šest neopravitelně poškozeno. Řada jich ale zůstala aktivní (díky různým modernizacím) i během studené války a byly Američany prodány 14 spojeneckým námořnictvům.

Samo americké námořnictvo vyřadilo poslední z nich v roce 1971, zcela poslední loď této třídy ale odešla do výslužby až o 30 let později. Byl jí roku 2001 mexický Cuitlahuac (ex USS John Rodgers).[2] Americké torpédoborce USS The Sullivans, USS Kidd, USS Cassin Young a řecký Velos (ex USS Charrette) byly dodnes uchovány jako muzea.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Bokorys USS Charrette
Základní uspořádání třídy Fletcher

Stavba prvních jednotek byla objednána v rozpočtovém roce 1941. Všechny torpédoborce této třídy byly spuštěny na vodu v letech 19421944, přičemž je stavělo 11 loděnic. Do operační služby vstupovaly v letech 19421945.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USS Bullard

Základní výzbroj tvořilo pět dvouúčelových 127mm kanónů umístěných v jednohlavňových dělových věžích. Ty mohly vystřelit každé čtyři vteřiny a to na vzdálenost devět mil proti pozemním cílům a šest mil proti vzdušným cílům. Protiletadlovou výzbroj pak představovaly čtyři 28mm kanóny, doplněné čtyřmi hlavněmi ráže 20 mm. K boji proti hladinovým lodím protivníka torpédoborce dále nesly dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Protiponorkové zbraně zastupovalo šest vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum. Složení výzbroje se však postupně měnilo, zejména protiletadlová výzbroj byla posilována a tvořily ji různé kombinace ráží 20 a 40 mm.

Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny General Electric. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.

Poválečné modernizace[editovat | editovat zdroj]

Po válce bylo 18 jednotek modernizováno na protiponorkové lodě. Výzbroj tvořily dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny ve dvouhlavňových věžích, osm 40mm kanóny ve dvouhlavňových postaveních, jeden systém Weapon Alfa, jeden Hedgehog a čtyři jednoduché 533mm torpédomety.[3]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Věže se 127mm kanóny

Torpédoborce této třídy operovaly ve druhé světové, korejské či vietnamské válce. Ve druhé světové válce představovaly nejdůležitější americké torpédoborce.[4] V boji jich bylo ztraceno 19 kusů a dalších šest bylo poškozeno tak těžce, že již nešly opravit.[2]

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Celkem 14 zahraničních uživatelů – Argentina, Brazílie, Čínská republika, Chile, Itálie, Japonsko, Kolumbie, Korejská republika, Mexiko, Německo, Peru, Řecko, Španělsko a Turecko[1], provozovalo 32 torpédoborců této třídy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 263. (česky) 
  2. a b c Fletcher Class [online]. Destroyerhistory.org, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 57.  
  4. DD-445 Fletcher [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4 – Druhá světová válka. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]