Třída Fletcher
| Třída Fletcher | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  US Navy |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 175 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | |
| Předchůdce | třída Gleaves |
| Následovník | třída Allen M. Sumner |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2325 t (standardní) 2924 t (plný) |
| Délka | 114,73 m |
| Šířka | 12,7 m |
| Ponor | |
| Pohon | 2× turbína, 4× kotel |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 38 uzlů |
| Dosah | 4800 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 273 |
| Výzbroj | 5× 127 mm (5×1) 4× 28 mm (1×4) 4× 20 mm 10× 533mm torpédomet (2×5) |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Fletcher byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Se 175 torpédoborci se jedná o nejpočetnější třídu torpédoborců v dějinách.[1] Byly to rovněž první americké torpédoborce již od počátku vybavené radarem.[2] Další evolucí těchto torpédoborců přitom vznikly další početné třídy Allen M. Sumner a Gearing.
Torpédoborce této třídy byly velice intenzivně nasazeny ve druhé světové válce, během které jich bylo 19 ztraceno a šest neopravitelně poškozeno. Řada jich ale zůstala aktivní (díky různým modernizacím) i během studené války a byly Američany prodány 14 spojeneckým námořnictvům.
Samo americké námořnictvo vyřadilo poslední z nich v roce 1971, zcela poslední loď této třídy ale odešla do výslužby až o 30 let později. Byl jí roku 2001 mexický Cuitlahuac (ex USS John Rodgers).[2] Americké torpédoborce USS The Sullivans, USS Kidd, USS Cassin Young a řecký Velos (ex USS Charrette) byly dodnes uchovány jako muzea.
Obsah |
Stavba [editovat]
_profile.jpg)
Stavba prvních jednotek byla objednána v rozpočtovém roce 1941. Všechny torpédoborce této třídy byly spuštěny na vodu v letech 1942–1944, přičemž je stavělo 11 loděnic. Do operační služby vstupovaly v letech 1942–1945.
Konstrukce [editovat]
Základní výzbroj tvořilo pět dvouúčelových 127mm kanónů umístěných v jednohlavňových dělových věžích. Ty mohly vystřelit každé čtyři vteřiny a to na vzdálenost devět mil proti pozemním cílům a šest mil proti vzdušným cílům. Protiletadlovou výzbroj pak představovaly čtyři 28mm kanóny, doplněné čtyřmi hlavněmi ráže 20 mm. K boji proti hladinovým lodím protivníka torpédoborce dále nesly dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Protiponorkové zbraně zastupovalo šest vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum. Složení výzbroje se však postupně měnilo, zejména protiletadlová výzbroj byla posilována a tvořily ji různé kombinace ráží 20 a 40 mm.
Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny General Electric. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.
Poválečné modernizace [editovat]
Po válce bylo 18 jednotek modernizováno na protiponorkové lodě. Výzbroj tvořily dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny ve dvouhlavňových věžích, osm 40mm kanóny ve dvouhlavňových postaveních, jeden systém Weapon Alfa, jeden Hedgehog a čtyři jednoduché 533mm torpédomety.[3]
Operační nasazení [editovat]
Torpédoborce této třídy operovaly ve druhé světové, korejské či vietnamské válce. Ve druhé světové válce představovaly nejdůležitější americké torpédoborce.[4] V boji jich bylo ztraceno 19 kusů a dalších šest bylo poškozeno tak těžce, že již nešly opravit.[2]
Zahraniční uživatelé [editovat]
Celkem 14 zahraničních uživatelů – Argentina, Brazílie, Čínská republika, Chile, Itálie, Japonsko, Kolumbie, Korejská republika, Mexiko, Německo, Peru, Řecko, Španělsko a Turecko[1], provozovalo 32 torpédoborců této třídy.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. s. 263. (česky)
- ↑ a b c Fletcher Class [online]. Destroyerhistory.org, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 57.
- ↑ DD-445 Fletcher [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4 – Druhá světová válka. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. s. 369.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Profil na serveru Destroyerhistory.org
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
