Třída Esmeraldas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Esmeraldas
Obecné informace
Uživatelé Ekvádorské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 6
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud 4 aktivní (2011)
2 v rezervě (2011)
Předchůdce
Následovník
Technické údaje
Výtlak 620 t (standardní)
685 t (plný)
Délka 62,3 m
Šířka 9,3 m
Ponor 2,5 m
Pohon 4 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 37 uzlů
Dosah
Posádka 51
Výzbroj 1× 76mm kanón OTO Melara
2× 40mm kanón DARDO (1×2)
MM38 Exocet (2×3)
Aspide (1×4)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 1 vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Esmeraldas je třída korvet ekvádorského námořnictva, odvozená od italského modelu Fincantieri Tipo 550. Třída se skládá ze šesti jednotek, které jsou dnes jeho hlavní údernou silou. Čtyři korvety jsou stále v aktivní službě, zatímco dvě byly uloženy v rezervě.

Obsah

Stavba [editovat]

Manabi (CM 12)

Stavba šesti jednotek této třídy byla objednána v roce 1978 u italské loděnice CNR. Do služby byly zařazeny v letech 19821984.

Konstrukce [editovat]

Třída Esmeraldas byla objednána na základě konstrukce libyjské třídy Assad al-Tadjier, měla však výkonnější pohon, silnější výzbroj (včetně protiletadlových řízených střel) a plošinu pro vrtulník. Vzhledem ke svému výtlaku jsou tato plavidla neobyčejně silně vyzbrojena.

Na přídi se nachází dělová věž s jedním dvouúčelovým 76mm kanónem OTO Melara Compact. Ten doplňuje ještě záďová věž se dvěma 40mm kanóny obranného systému DARDO. Protilodní výzbroj tvoří šest francouzských protilodních střel MM.40 Exocet s dosahem 65 km. Protiletadlovou výzbroj tvoří odlehčený čtyřnásobný vypouštěcí kontejner Albatros pro střely Selenia Aspide. V zadní části lodi se nachází přistávací plocha pro jeden lehký vrtulník Bell 206. Na bocích trupu, pod úrovní přistávací plochy, jsou umístěny dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ILAS 3, užívané pro lehká protiponorková torpéda. Ponorky jsou zaměřovány pomocí trupového sonaru Thompson-CSF Diodon.

Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU, roztáčející čtveřici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahuje 37 uzlů.

Odkazy [editovat]

Literatura [editovat]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. s. 240.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu