Třída Duca d'Aosta
| Třída Duca d'Aosta | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Sovětské námořnictvo Řecké námořnictvo |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Raimondo Montecuccoli |
| Následovník | třída Duca degli Abruzzi |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 8317 tn (standardní) 10 374 tn (plný) |
| Délka | 186,9 m |
| Šířka | 17,5 m |
| Ponor | 6,5 m |
| Pohon | 2 turbínová soustrojí 6 kotlů 110 000 hp |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | |
| Posádka | 578 |
| Výzbroj | 8× 152 mm (4×2) 6× 100 mm (3×2) 8× 37 mm (4×2) 12× 13,2 mm (6×2) 6× 533mm torpédomet (2×3) |
| Pancíř | boky 70 mm paluba 35 mm věže 90 mm |
| Letadla | 1 katapult 2 hydroplány |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Duca d'Aosta byla třída italských lehkých křižníků – jednalo se o čtvrtou skupinu třídy Condottieri. Třída se skládala z jednotek Emanuele Filiberto Duca d'Aosta a Eugenio di Savoia.
Obsah |
Stavba [editovat]
V rámci této třídy byly postaveny dva křižníky. Jejich stavba byla zahájena v letech 1932–1933, v letech 1934–1935 byly rozestavěné lodě spuštěny na vodu a v letech 1934–1936 byly zařazeny do služby.
Konstrukce [editovat]
Lodě byly mírně větší než předchozí třída Raimondo Montecuccoli a bylo u nich dále zesíleno pancéřování. Pro udržení rychlosti srovnatelné s předchozími třídami, byl u lodi použit výkonnější pohonný systém.
Operační služba [editovat]
Obě lodi byly nasazeny ve druhé světové válce, kterou v pořádku přečkaly. Oba křižníky této třídy byly v červenci 1940 nasazeny v bitvě u Punta Stilo. Duca d'Aosta bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty. Eugenio di Savoia byl v červnu 1942 nasazen proti britské Operaci Harpoon a naopak Duca d'Aosta vyplul proti souběžně probíhající Operaci Vigorous. V roce 1943 u nich byly odstraněny torpédomety a kulomety, které nahradilo dvanáct 20mm kanónů.
Oba křižníky válku přečkaly a po ní byly předány SSSR a Řecku v rámci reparací. Duca d'Aosta získal 12. února 1949 Sovětský svaz, ve kterém sloužil pod názvem Stalingrad (později Kerč) a Eugenio di Savoia získalo 1. července 1951 Řecko, které ho používalo jako Elli (náhradou za stejnojmenný řecký křižník, který ještě před samotným vyhlášením války Itálií potopila italská ponorka).
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
