Třída Doğan
| Třída Doğan | |
|---|---|
.jpg) Tayfun (P 342) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Turecké námořnictvo |
| Typ | raketový člun |
| Lodě | 8 |
| Osud | aktivní (2013) |
| Předchůdce | třída Kartal |
| Nástupce | třída Yıldız |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 353 t (standardní) 398 t (plný) |
| Délka | 58,1 m |
| Šířka | 7,62 m |
| Ponor | 2,83 m |
| Pohon | 4 diesely |
| Rychlost | 36,5 uzlu |
| Posádka | 38 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón OTO Melara 2× 35mm kanón (2×1) 2× 7,62mm kulomet (2×1) 8× Harpoon (2×4) |
| Radar | Decca TM 1226 WM-28/41 |
| Ostatní | TACTICOS LIOD Mk 2 |
Třída Doğan je třída raketových člunů tureckého námořnictva postavená na základě typu FPB 57 německé loděnice Lürssen. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Druhá čtyřčlenná skupina je někdy označována jako třída Rüzgar. Na třídu později navázala mírně upravená třída Yıldız.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Třída byla vyvinuta na základě typové řady FPB 57 (číslo značí délku trupu v metrech) německé loděnice Lürssen. První jednotku postavila loděnice Lürssen ve Vegesacku a ostatních sedm turecká loděnice Taskizak v Istanbulu. První série člunů, pojmenovaných Doğan (P 340), Marti (P 341), Tayfun (P 342) a Volkan (P 343), byla do služby zařazena v letech 1977–1980. Druhá série Rüzgâr (P 344), Poyraz (P 345), Girbet (P 346) a Fırtına (P 347) následovala v letech 1986–1988.[2]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Plavidla nesou bojový řídící systém TACTICOS, optotronický systém řízení palby LIOD Mk 2, navigační radar Decca TM 1226 a radar pro řízení palby WM-28/41.[2] Hlavňovou výzbroj tvoří jeden dvouúčelový 76mm kanón OTO Melara Compact v dělové věži na přídi a 35mm dvojkanón Oerlikon ve věži na zádi. Doplňují je dva 7,62mm kulomety. Údernou výzbroj tvoří až osm protilodních střel RGM-84A Harpoon. V době míru plavidla běžně nesou pouze čtyři střely.[1] Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU 16V956 TB91. Nejvyšší rychlost dosahuje 36,5 uzlu.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 195.
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 218.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Doğan na Wikimedia Commons - Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Rüzgâr na Wikimedia Commons
