Třída Caracciolo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Caracciolo
Loď třídy Caracciolo
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Typ bitevní loď
Lodě 4
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud stavební program zrušen
Předchůdce třída Andrea Doria
Následovník třída Vittorio Veneto
Technické údaje
Výtlak 31 400 t (standardní)
34 000 t (plný)
Délka 210 m
Šířka 29 m
Ponor 9,4 m
Pohon 4 turbínová soustrojí
20 kotlů
4 lodní šrouby
105 000 hp
Palivo
Rychlost 28 uzlů
Dosah
Posádka
Výzbroj 4× 381mm kanón (4×2)
12× 152mm kanón (12×1)
8× 102mm kanón
12× 40mm kanón
torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar {{{radar}}}
Sonar {{{sonar}}}
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Caracciolo byla třída čtyř bitevních lodí, které italská Regia Marina rozestavěla před zapojením země do první světové války. V roce 1916 byl jejich stavební program zastaven, dokončena nebyla ani jedna loď, ovšem například jejich kanóny byly používány ještě za druhé světové války monitorem Faà di Bruno či pobřežními bateriemi.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Po šesti dreadnoughtech tříd Dante Alighieri, třídy Conte di Cavour a třídy Andrea Doria měly italské námořnictvo posílit nová plavidla, lišící se zejména silnější výzbrojí 381mm kanóny. V letech 1914–1915 začaly práce na celkem čtyřech bitevních lodích této třídy.[1] Situaci ale změnil vstup, dosud neutrální, Itálie do světové války. V březnu 1916 byl celý program zastaven. Trup Francesco Caracciolo byl po válce spuštěn na vodu a později sešrotován. Sešrotovány byly i zbylé tři kusy. Cristoforo Colombo byl hotov z 5,5%, v případě Marcantonio Colonna a Francesco Morosini to bylo ještě méně.[1]

Některé prvky ale byly využity jinak. Například 381mm kanóny, vyrobené pro třídu Caracciolo, byly využity jako výzbroj monitoru Faà di Bruno , plovoucích či pobřežních baterií. Italský monitor Faà di Bruno a některé pobřežní baterie jimi byly vyzbrojeny ještě během druhé světové války.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj mělo tvořit osm 381mm kanónů umístěných ve čtyřech dvoudělových věžích.[1] Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů v kasematech a osm 102mm kanónů. Lehkou výzbrojí bylo dvanáct 40mm kanónů a plavidla měla nést rovněž osm torpédometů. Pohonný systém tvořily čtyři turbíny a 20 kotlů. Lodní šrouby byly čtyři. Tato třída měla dosahovat vysoké rychlosti 28 uzlů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Caracciolo class battleships [online]. Hazegray.org, [cit. 2012-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Italian 381 mm/40 (15") Model 1914 [online]. Navweaps.com/, rev. 2006, [cit. 2012-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 199.