Třída Barracuda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Barracuda
Ilustrace ponorky třídy Barracuda
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 6 (objednáno)
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud ve stavbě (2011)
Předchůdce třída Rubis
Následovník
Technické údaje
Výtlak 4765 t (na hladině)
5300 t (pod hladinou)
Délka 99,4 m
Šířka 8,8 m
Ponor 7,3 m
Pohon 1 reaktor
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 14 uzlů (na hladině)
25 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 60 + 12
Výzbroj 4× 533mm torpédomet (4×1)
18 dlouhých zbraní
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Barracuda je třída útočných ponorek francouzského námořnictva s jaderným pohonem, stavěná loděnicí DCNS. Plánována je dodávka celkem šesti jednotek. Ve službě mají nahradit stejný počet ponorek třídy Rubis z 80. a počátku 90. let. Ponorky budou schopné plnit široké spektrum úkolů od ničení lodí, ponorek a pozemních cílů, průzkum či speciální operace. Do služby mají být zařazovány v letech 2017–2027.[1]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Potřeba stavby nové třídy jaderných útočných ponorek vyvstala na sklonku 90. let, přičemž samotné projekční práce byly zahájeny v roce 2002. Stavba první jednotky, s opcí na dalších pět, byla u konsircia DCNS/Areva-TA (dodavatel jaderné technologie) objednána v roce 2006. Druhý kus byl objednán v roce 2009 a třetí v roce 2011.[1] Pro ponorky jsou plánována tradiční jména Suffren, Duguay-Trouin a Tourville. Práce na první jednotce začaly v roce 2007 v loděnici DCNS v Cherbourgu. Dodávka první jednotky je plánována na rok 2017 a poslední okolo roku 2027. Francie tak poněkud zaostává za svými konkurenty, které tuto generaci ponorek již provozují v podobě tříd Virginia a Astute.

Jednotky třídy Barracuda:

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
Suffren 2007 ve stavbě
Duguay-Trouin 2009 ve stavbě
Tourville 2011 ve stavbě

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ponorky budou výrazně větší než předchozí třída Rubis. Budou u nich použity tehcnologie stealth snižující jejich hlučnost, magnetickou stopu a znesnadňující jejich zachycení radarem. Výrazně lepší budou i jejich manévrovací schopnosti. Díky vysokému stupni automatizace budou dvě posádky ponorky čítat úhrnem pouhých 60 mužů (dále mohou nést 12 příslušníků speciálních jednotek). Budou vybaveny bojovým řídícím systémem SYCOBS.[1] Sonar dodá společnost Thales Underwater Systems.

Trup bude skrývat dvě paluby pro posádku. I díky tomu se výrazně sníží provozní náklady ponorek. Nejvyšší hloubka ponoru bude dosahovat 350 metrů.[1] Výzbroj ponorek budou tvořit čtyři 533mm torpédomety. Na palubě bude neseno až 18 dlouhých zbraní. Mohou to být například těžká torpéda F21, protilodní střely SM.39 Exocet s dosahem 50 km či protizemní střely MdCN s dosahem 1000 km (střely ponesou i nové fregaty třídy FREMM).[1]

Jádrem pohonného systému bude jeden tlakovodní reaktor K15. Výměna paliva bude nutná každých 10 let. Ponorky nebudou mít lodní šroub, nýbrž vodní trysky. Nejvyšší rychlost pod hladinou bude 25 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Construction on French Navy’s third Barracuda submarine moves ahead [online]. Naval-technology.com, rev. 2012-11-09, [cit. 2012-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]