Třída Baltimore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
třída Baltimore
USS Baltimore (CA-68)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy United States Navy
Typ těžký křižník
Lodě 17 postavených
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída New Orleans
Následovník třída Des Moines
Technické údaje
Výtlak 14 472 tn (standardní)
17 031 tn (plný)
Délka 205,26 m
Šířka 21,59 m
Ponor 7,3 m
Pohon 4× turbína General Electric
8× kotel Babcock & Wilcox
120 000 shp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 33 uzlů
Dosah
Posádka 1 739
Výzbroj 9× 203 mm (3×)
12× 127 mm (6×2)
až 48× 40 mm
až 24× 20 mm (po válce odstraněny)
Pancíř 152 mm (boky), 76 mm (paluba), 152 mm (věže)
Letadla 4
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Baltimore je třídou těžkých křižníků, sloužících od druhé poloviny druhé světové válkyamerickém námořnictvu.

Tato na dobové poměry početná třída válečných lodí (celkem jich bylo postaveno 17) byla svou koncepcí blízká, ve stejně velkém měřítku produkovaným, lehkým křižníkům třídy Cleveland. Hlavním úkolem těchto křižníků byl doprovod úderných svazů letadlových lodí.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

První z těchto křižníků vstoupily do služby v roce 1943 a přispěly tak k americké námořní převaze nad Japonským císařským námořnictvem. Žádné plavidlo nebylo za války ztraceno. Mnoho z nich vydrželo jen s dílčími modernizacemi ve službě až do konce 60. let a byly to poslední klasické těžké křižníky na světových mořích. V 50. letech byly na křižníky Helena, Macon, ToledoLos Angeles umístěny tři letounové střely Regulus I. Některé byly nasazeny ještě ve Vietnamské válce, ať už při palební podpoře, nebo jako velitelské lodě. Jako poslední byl v roce 1971 vyřazen křižník Saint Paul.

Přestavba na raketové křižníky[editovat | editovat zdroj]

Střela Regulus I při odpálení z křižníku USS Los Angeles

Když však s nástupem raketových zbraní řešilo americké námořnictvo využití řízených střel u svých válečných lodí, bylo rozhodnuto část lodí třídy Baltimore přestavět na raketové křižníky. Jednalo se o křižníky USS Boston, USS Canberra a dále křižníky USS Albany, USS ChicagoUSS Columbus, které po přestavbě vytvořily novou tříčlennou třídu raketových křižníků, třídu Albany. Lodi radikálně přestavěné na raketové křižníky sloužily často až do počátku 80. let.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Třída Baltimore se stala základem pro další dvě třídy amerických těžkých křižníků. Třída Oregon City zcela navazovala na třídu Baltimore a odlišovala se od nich jen málo. Naopak následující třída Des Moines, poslední postavené těžké křižníky v historii, představovaly značné zvětšení konstrukce lodí třídy Baltimore, a to až do velikosti první moderní bitevní lodě, HMS Dreadnought. Trup stejné konstrukce, jako u křižníků třídy Baltimore, byl použit i pro sérii lehkých letadlových lodí třídy Saipan.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baltimore class cruiser na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu