Třída Badr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Badr
Tabuk (618)
Obecné informace
Uživatelé Saúdské královské námořnictvo Saúdské královské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2012)
Předchůdce
Následovník
Technické údaje
Výtlak 903 t (standardní)
1038 t (plný)
Délka 74,7 m
Šířka 9,6 m
Ponor 2,6 m
Pohon CODOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah 4000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 56
Výzbroj 1× 76mm kanón
1× 20mm Phalanx CIWS
2× 20mm kanón (2×1)
RGM-84C Harpoon (2×4)
1× 81mm minomet
2× 40mm granátomet (2×1)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Badr je třída korvet Saúdského královského námořnictva. Jejich hlavním úkolem je hlídkování a ničení hladinových lodí pomocí protilodních střel. Tvoří ji celkem čtyři jednotky, které jsou všechny stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba třídy byla objednána v roce 1977. Korvety byly postaveny americkou loděnicí Tacoma Boatbuilding Co. na základě tamního typu PCG. Kýl první jednotky byl založen v roce 1979, do služby byly zařazeny v letech 19811983. Celou třídu tvoří jednotky Badr (612), Al Yarmook (614), Hitteen (616) a Tabuk (618).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

dělové věži na přídi je umístěn jeden dvouúčelový 76mm kanón OTO Melara, který doplňují dva 20mm kanóny Oerlikon. K bodové obraně slouží jeden 20mm systém Phalanx CIWS. Protilodní výzbroj tvoří dva čtyřnásobné vypouštěcí kontejnery protilodních střel RGM-84C Harpoon. Na palubě se dále nachází několik minometů. K napadání ponorek je loď vybavena dvěma trojitými 324mm torpédomety Mk 32.

Pohonný systém je typu CODOG. Tvoří ho jedna plynová turbína General Electric LM2500 a dva diesely MTU 12V652 TB91. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů, ekonomická rychlost je 20 uzlů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.