Třída Assad al-Tadjier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Assad al-Tadjier
Assad Al Tadjier
Obecné informace
Uživatelé Libyjské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce
Následovník
Technické údaje
Výtlak 545 t (standardní)
670 t (plný)
Délka 61,7 m
Šířka 9,3 m
Ponor
Pohon 4 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 31,5 uzlů
Dosah
Posádka
Výzbroj 1× 76mm kanón OTO Melara
Otomat Mk I (4×1)
2× 35mm kanón Oerlikon (1×2)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Assad al-Tadjier (či třída Wadi Mŕagh) byla třída korvet libyjského námořnictva, odvozená od italského modelu Fincantieri Tipo 550. Dle stejného konceptu byla postavena ještě ekvádorská třída Esmeraldas, irácká třída Abdullah ibn Abi Serk (pozdější malajská třída Laksamana). Třída se skládá ze čtyř jednotek. Všechny byly vyřazeny v 90. letech.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Vypuštění protilodní střely Otomat

Stavba čtyř jednotek této třídy byla Libyí objednána v italské loděnici Fincantieri. Na vodu byly spuštěny v letech 19771979. Jejich původní jména byla Wadi Mŕagh, Wadi Majer, Wadi MarseatWadi Magrawa, od roku 1981 ale byly přejmenovány na Assad al-Tadjier, Assad Al Tougour, Assad Al KalijAssad Al Hudud.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Na přídi se nachází dělová věž s jedním dvouúčelovým 76mm kanónem OTO Melara Compact. Za hlavní nástavbou jsou dále umístěny dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety, užívané pro lehká protiponorková torpéda a čtyři kontejnery italských protilodních střel Otomat Mk I. Na zádi je umístěna dělová věž s dvojicí 35mm kanónů Oerlikon.

Pohonný systém tvoří čtyři diesely MTU. Nejvyšší rychlost lodí dosahuje 31,5 uzlu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu