Síťování celulózy

Síťování celulozových textilií je chemická modifikace struktury vláken za účelem zlepšení určitých fyzikálních vlastností materiálu.

Zesítění se provádí

změnou makromolekulární struktury celulózových vláken s cílem snížit příčné bobtnání za spoluúčinku vhodných přípravků
změnou monomerů ve vláknech na duroplasty

Na nákresu vpravo je naznačeno zesítění (modrých) celulózových řetězců molekulami síťovacího přípravku (R).

Účinek zesíťování

Zlepšení: Zotavení ze zmačkání za sucha, rozměrová stálost i po opakovaném praní
Zhoršení: bobtnavost, odolnost proti oděru a vybarvenost

V účincích zesíťování se projevují rozdíly mezi přírodní celulózou (např. bavlna, len) a textiliemi z regenerovaných celulózových vláken (viskóza, měďnaté hedvábí apod.). U regenerátů se oproti textiliím z přírodní celulózy zlepší pevnost za mokra, pevnost za sucha se nesníží a zotavení ze zmačkání za mokra se nezlepší.

Technologie síťování

Známé jsou tři způsoby: v suchém stavu, ve vlhkém a mokrém stavu.

Volba technologie je závislá na požadovaném účinku. Například vysoký stupeň nemačkavosti za sucha se dosáhne síťováním v suchém stavu atd.

Využití

Síťování textilií z celulózy se využívá zejména při následujících procesech:

Nemačkavá a nežehlivá úprava
Chemická nesráživá úprava
Fixace kalandrovacích efektů a některých tužicích úprav

Literatura

Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981
Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, ISBN 3-7949-0546-6, Berlin 1993